Tak nám to frčí...

Volby klepají zhurta na dveře a hysterie stoupá. Ale v hlavním městě se nevolí, tak je to pro nás jenom folklór ze zpráv. Venku je večer, tma jako v pytli a leje a leje a leje... kanálie. V Chebu se dneska srazili dva řidiči - jeden byl opilej a druhej ztetovanej. Tak jim na místě sebrali řidičáky. A pak se objevila zpráva, že levé křídlo sjezdového paláce, kde odpoledne byly křtiny nové knížky, zachvátl požár. Zatím ještě ani reportéři nevědí, že celé křídlo bylo natřískané technikou - zubařská křesla za miliony, speciální roentgeny, speciální lékařské počítače (pro prostorová zobrazení), drahé dentální pomůcky a hmoty... Někteří vystavovatelé tam měli i trezory, protože prodávali jako diví... Celé křídlo měla pronajaté firma Incheba, v jejímž vedení sedí starý Kočka a v objektu se pohybuje uklidová firma, kterou vede mladý Kočka - a to je ten, co mu tento týden odpráskli bráchu po křtu Paroubkovy knížky... Není to holt občas lehké sčítat ztráty, když je jeden podezřelej z vedení současné pražské mafie... A z levého křídla Paláce se stala jedna jediná obrovská fakule se kterou se prali hasiči z celé Prahy - a tak to křídlo v tuto chvíli už není...

To jsou ovšem horory, které se odehrávají na druhém konci Prahy. Tady je klid, procházejí se tu pejskaři a počítají spadané listí. Prostá a jednoduchá je poetika podzimu...

Zkuste si to nevzít

Jako každý týden, i tento jsme babičce rozdělili léky do lékovky tak, aby je měla na každý den - hezky pěkně na ranní, polední a večerní dávky. A babička to zítra nebo pozítří zase sesype všechno na jednu hromadu a bude se třídit: na každý den po třech hromádkách. A tak jde život: od pilulky k pilulce. Babička si dává prášky do trumpety a sní přitom o svobodě, kdy se postaví na vlastní nohy a začne konečně žít nezávisle a samostatně... Říká tomu, že povstane z mrtvých. Nebo taky, že začne opět žít...

Tak nám ten podzim hezky běží...

Taková je to zvláštní doba. Svět se pomalu vzpamatovává z kolapsu úvěrových bank. Občas si někteří uvědomí, že ekonomie není věda, ale vyprávění báchorek. Protože v okamžiku, kdy se hroutí celý systém, musí zasáhnout politici - a nějak to narovnat: nasypat do krachujících ekonomických institucí obrovský pytel peněz, ze kterého si nakonec opět namastí kapsu šupáčtí bankéři.... Asi nejhorší je, když si přitom bývalý bankovní úředník hraje na politika a současně profesora ekonomických báchorek, kterým jednoho dne sám uvěří - a myslí si, že stát se nemá do ekonomiky míchat... No, to si myslel v 19. století už Herbert Spencer a mnoho dalších... To, že by se to celé mohlo zhroutit, to našeho liberálního bobánka nenapadne...

A pak je tu aféra se střílením v baru. Aspirant na předsednictví vlády v dalším kole - Jirka Paroubků (ten s tím mozkem) - si pozve na křest knihy mafiány, kteří si večírek zpestří tím, že jeden provrtá druhého třemi kulkami. No, revoluce chce prostě svoje...

A nato se otevře aféra jak dětská noha s udavačstvím Milana Kundery. A na webových stránkách se hlasuje o tom, zda je vinen či nevinen... Teda, to je fakt dobrý nápad. Co takhle prohlasovat ještě jednou Karla Sabinu, konfidenta rakousko-uherské policie? Možná, že by nám vyšlo, že byl naprosto nevinej a čistej jako slovo boží...