Jesličky a surrealistická směrovka na WC

Každý rok je po Čechách včetně Prahy několik výstav Betlémů. Jsou milé, přívětivé a poukazují na obrovský kult vánoc a zrození syna božího – Ježíše Krista. Na poslední výstavě na Jungmanově náměstí byly nejzajímavější mechanické Betlémy. Kliknutím na první obrátek si lze zvětšit muže pracujícího na střeše, který neustále mlátil do střechy tak, že se celou výstavou nesl klapot jeho dřevěného kladívka. Vedle velkých vyřezávaných úžasných děl byla překvapující řada tištěných reklamních Betlémů, které na počátku dvacátého století a mezi válkami rozdávaly některé firmy.

A teď pár slov o surrealismu a Mikuláši Medkovi. Mikuláš Medek absolvoval v letech 1942 - 1944 Státní grafickou školu v a poté krátce studoval na Akademii výtvarných umění – a to v letech 1945-1946. Studia na AVU, ani na Vysoké škole umělecko-průmyslové (kde se stal žákem Františka Muziky a Františka Tichého) nedokončil. Po komunistickém převratu byl v rámci politických čistek jako syn legionáře a generála prvorepublikové armády v r. 1949 vyloučen.V čase politických represí na počátku padesátých letech svou výtvarnou aktivitu nemohl uplatnit a živil se příležitostnými zakázkami (drobné grafiky či restaurátorské práce). Současně se spolupodílel na ineditních „pracovních sbornících" skupiny výtvarníků a básníků soustředěných kolem Karla Teigeho. V r. 1951 se oženil s Emilou Tláskalovou - vynikající surrealistickou fotografkou. Ta byla po celý následující život jeho výraznou oporou.
Mikuláš Medek bez přerušení - též však dlouhá léta bez možnosti uplatnění a odezvy - pracoval důsledně na svém díle. Až díky relativnímu uvolnění politické atmosféry v šedesátých letech byl přijat do Svazu výtvarných umělců. Jeho první větší výstava proběhla v roce 1963. Koncem šedesátých let v době přicházející „normalizace“ výtvarníka sužovala dlouhotrvající těžká diabetes. Na její komplikace (včetně psychických - nepochybně i v důsledku „nových poměrů“) ve svých nedožitých 48 letech předčasně zemřel na sklonku srpna roku 1974.

Mikuláš Medek vyšel ze surrealismu a vtiskl mu své vlastní osobité duchovní dimenze. Pokud v padesátých letech u něj převažovaly figurální kresby, na přelomu 50. a 60. let našel cestu k abstraktnímu výrazu. V posledním období svého života rozvíjel imaginativní malbu a věnoval se též knižní ilustraci.
Po roce 1960 Medek mohl realizovat některé větší veřejné zakázky. Nejznámější jsou oltářní obraz kostela v Jedovnicích, kompozice pro interiéry kanceláří Čs. aerolinií v Damašku, v Košicích (1963), v Paříži (1964), v Praze- Ruzyni (tzv. stará hala v r. 1969) a v New Yorku (1970).
Medek je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších zjevů nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny XX. století.
Málokdo si uvědomuje, že dvě jeho díla jsou v samém centru Prahy – a to v podchodu metra uprostřed Václavského náměstí. Při úpravách těchto podzemních prostor již před několika lety nějakého génia napadlo na dolní okraj plochy – a to hned při zemi - nalepit řadu kachlíků, zřejmě proto, aby okraje nebyly otřískány při mytí a při pojíždění tzv. mycích vozů. To byl první dosti brutální zásah do ucelené výtvarné plochy díla. Raritní je ovšem novinka, kdy jiného anonymního génia napadlo, že na plochu malby nechá nalepit cedulku se směrovkou k veřejným záchodkům. Je to asi jako kdyby si Opera ve Francii nechala šipku s nápisem WC připevnit na nástěnný obraz Marca Chagalla. V dolní části plochy Medkova díla jsou stopy po nárazu nějakým předmětem, zřejmě vozítkem – a bylo by vhodné tuto část nechat restaurovat. Ale otázkou je, komu vlastně umění v podchodu patří? Patří ještě Metru - tedy Dopravním podnikům - nebo jde o veřejný prostor, který spravuje hl. m. Praha?
V tomto roce se ukázalo, že nenávratně zmizela Sýkorova opona za řadu milionů. Kdy někoho napadne, že by bylo možné plochy v podchodu komerčně využít a nechá Medkovo dílo prostě a jednoduše otlouct? Surrealisté milovali věci absurdní, nelogické až snově neskutečné, otázkou však je, zda by nápad s umístěním ukazatele směřujícího k WC na plochu uměleckého díla považovali za dostatečně surreálný?

Od Bacha k pisoáru

Odpoledne jsme šli do basiliky sv. Jakuba na další koncert, tentokrát na výběr skladeb pro varhany a pro sbor, který celý slavnostní program zakončil kolekcí vánočních písní a koled. Když sbor skončil koncertování, vyfotografoval jsem si anděla, který antropologicky zaujal mou ženu. Otázkou totiž je, jak je možné, že anděl má pupík. To by chtělo vysvětlit. Vypadá to totiž tak, že bude nutné asi revidovat jejich původ.

Protože v basilice byla naprosto nekřesťanská zima, prošli jsme po koncertu Palladiem - novým obchodním centrem, otevřeným na náměstí Republiky. Palladium vzniklo vykucháním bývalých císařských kasáren, jejich naprostým znetvořením do komerčního monstra plného obchodů, restaurací a stánků (viz dále htttp://www.palladiumpraha.cz) Nejlepší se nakonec ukázaly pánské toalety, které jejich tvůrce nechal vyzdobit věru nekonvenčně. Jelikož ne každý se na nich staví - a ženám je vstup zakázán - vyfotografoval jsem je pro zvědavou veřejnost. Pokud chcete zvětšit obrázky, stačí kliknout přímo na příslušné foto.

Veselé kázání s Brixim

Názorná ukázka toho, jak se nenápadně dělá protizápadní a především antiamerická politika. Průkazka je prafrází současných občanských průkazů občanů České republiky.

prostor burzy v místech zbořeného bývalého slavného ČKD Vysočany

záběry z demontrace před úřadem vlády ČR a lidovec Cyril Svoboda s peticí

Tak jsme na Boží hod vyrazili na Brixiho mši v kostele sv. Jakuba. Svatojakubské varhany nemají konkurenci široko daleko. Svým způsobem nemá konkurenci - leč v opačném slova smyslu - ani kněz. I když jeho kázání - to je vskutku jiná káva. Neobyčejně militantní stařík začal hřímat proti sekularizaci a v průběhu mše se dostal až k nedávné demonstraci studentů, kteří požadovali zrušení sv. Mikuláše a Santa Clause. Namísto nich prosazovali návrat k českým tradicím Vánoc s Ježíškem. Tak se pokusme zrekapitulovat, oč v tomto protestním boji běží.
Je zajímavé, že dnes se v boji proti importům připomíná spíše to, že symbol vánoc je v posledních letech více než kdy jindy „pošlapáván zvyky anglosaských zemí“. Jakoby se přitom zapomnělo na to, že ani komunisté neměli Ježíška v lásce a snažili se místo něj zavést podivného dědu Mráze, který měl být jakousi silně ateisticky laděno variantou Santa Clause tenkráte vytvořenou na míru pro komunistický východní sektor.

Odpůrci nových zvyklostí upozorňují, že před vánocemi se to vždy šíří jako mor. Odevšad na nás pokukuje Santa Claus. Je to starší, poměrně zavalitý mužík s červeným kabátcem. Připomíná se, že původ dnešního Santa Clause sahá hluboko do společné křesťanské minulosti.
Kdysi, v období 2. až 3. století našeho letopočtu, žil biskup, který měl jméno sv. Mikuláš. Mezi lidmi byl velice oblíben díky své štědrosti. Za svého života vykonal mnoho dobrých skutků, často obdarovával chudinu a byl proto blahořečen. Posléze se z něj stal svatý.
Svatý Mikuláš z Myry se narodil přibližně v letech 280/286 v Patrasu a zemřel údajně 6. prosince 345/352 v Myře v Lykii, kde působil jako katolický biskup. Již během svého života se stal oblíbeným mezi lidmi, měl pověst štědrého dárce chudým a proslavil se i jako ochránce pravé víry před pohanstvím. Byl také veleben jako ochránce nespravedlivě obviněných. V postavě sv. Mikuláše se setkáváme s jedním z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství.; ve východních církvích je po Paně Marii druhým nejdůležitějším svatým. Jeho smrt se v západní liturgické tradici připomínala na jeho svátek 6. prosince a oslava tohoto svátku byla spojena s rozdáváním dárků dětem.
Vzhledem k tomu, že sv. Mikuláš se stal patronem rybářů a námořníků, bývalo z toho odvozováno, že mohl být původním povoláním rybář či námořník. Vyloučeno není ani to, že, že jeho rodina provozovala obchod s rybami a shromáždila značný majetek. Pověst praví, že Mikuláš byl velmi zbožný a po otcově smrti rozdal veškeré dědictví mezi chudinu. Někteří z toho odvozují, že v té době byl již váženým knězem či biskupem. I když nemáme přesná data, soudí se, že se stal biskupem v Myře kolem roku 300 - a to znamná, že se biskupem či hlavním knězem stal ve velice mladém věku.
Soudí se, že v průběhu Maximinova či Galerinova pronásledování křesťanů byl zřejmě vězněn. Jako biskup v Myře byl též velmi energickým apologetem víry a bojovníkem proti ariánství a pohanství. Údajně se zasadil i za zničení několika pohanských chrámů. Zasazoval se prý také o spravedlivý postup vůči cizincům a dohlížel na řádný chod soudů. To mu nakonec vyneslo pověst obránce všech nespravedlivě obviněných.
Sv. Mikuláš z Myry nebyl nikdy oficiálně prohlášen svatým. Což je mimochodem typické pro svaté z této éry. Jeho kultovní uctívání se v průběhu věků stalo součástí lidových náboženských tradic. K největšímu rozkvětu jeho zbožnění došlo od 8. století v Rusku. Stal se dokonce jeho patronem. Postupně se jeho vyznávání šířilo i do dalších slovanských zemí. Od 10. století pokračovalo především do Německa, Fracie a Velké Británie. Za svatého ho uznávají všechny křesťanské církve, které úctu ke svatým praktikují. U pravoslavných jde o nejuctívanějšího světce; velmi oblíben je také v Nizozermí, v Německu a ve Spojených státech.
Existuje řada variant legendy o sv. Mikulášovi, šlechtici a jeho třech dcerách. Krajní varianta vypráví o tom, jak zchudlý šlechtic poslal tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po sáčku ze zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Rozšířenější verze uvádějí, že zchudlá rodina upadala do dluhů a zdálo se, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery bez prostředků a bez věna skončí v nevěstinci. K tomu nedošlo díky zásahu sv. Mikuláše, v jehož popisu se obě verze shodují. Rodina takto unikla z dluhů a zbylo i na věno. Tato legenda vlastně vysvětluje proč se sv. Mikuláš stal také patronem bývalých prostitutek, údajně z této legendy se odvozuje i křesťanská tradice mikulášské nadílky.
Legenda o třech malých dítkách připomíná thriller. Podle této legendy sv. Mikuláš dokázal vzkřísit tři malé děti, které hostinský zavraždil a uložil nasolené do sudů. Někteří ji označují za parafrázi pověstí vzniklých z angažmá při přezkoumávání rozsudků smrti a zachraňování nespravedlivě odsouzených před popravou. V lidových mýtech záchrana před popravou byla postupně převyprávěna jako vzkříšení.
Dnešní podoba tradic spojovaných s Mikulášovou osobou je velmi pestrá a krajově i národnostně se dosti liší. Ale podobné je u většiny rozdávání dárků dětem. V České republice je v průběhu tzv. mikulášské nadílky představován sv. Mikuláš v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem. Je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází k večeru v noci z 5 na 6. prosince. Andělé s Mikulášem rozdávají drobné dárky (pamlsky či dárečky pro štěstí), čerti se starají o symbolické strašení neposlušných dětí.
Název Santa Claus, který se dnes užívá v anglosaských zemích, vznikl prý chybou ve výslovnosti holandského slova Sinterklaas, které je zkratkou slova Sint Nicolaas (Svatý Mikuláš). Nejrozšířenější vzhled Santa Clause jako obtloustlého muže s bílými vousy a v červenobílém oblečení je považováno za výtvor reklamní kampaně na Coca-colu ve 30. letech XX. století. Ale již před rokem 1931, kdy Coca-Cola začala používat v reklamě Santa Clause, byl tento vzhled považován za běžný a byl zřejmě uváděn již v reklamní kampani společnosti White Rock vyrábějící nápoje. Ta jej v uvedené podobě začala znázorňovat již od roku 1915.
K současné komerční verzi příběhu o Santa Klausovi patří i to, že jezdí rozdávat dětem dárky na saních tažených devíti létajícími soby. Poprvé se obrázek sobů v souvislosti se Santa Clausem objevil v roce 1823 – a to v básni Account of a Visit from St. Nicholas, kterou zřejmě napsal Henry Beekman Livingston. Později byla přepracována a rozšířena pod názvem The Night Before Christmas. V této verzi je zmínka o saních tažených osmi sobi, kteří se jmenují Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Dunder a Blixem. Devátý sob, Rudolph, se objevil teprve v roce 1939. O jeho vznik se zasloužil Robert L. May, který sepsal pro síť obchodních řetězců Montgomery Ward rýmovaný příběh Rudolph the Red-Nosed Reindeer. V tomto příběhu se objevil další sob se zářícím červeným nosem. A kvůli svému nosu nebyl přijímán ostatními soby, dokud si ho nevšiml Santa Claus. Ten soba Rudolpha požádal, aby vedl jeho sáně v husté mlze, kvůli níž hrozilo, že děti nedostanou včas své dárky. Již během roku 1939 bylo dětem rozdáno 2,4 milionu výtisků tohoto příběhu. V r. 1949 vyšla zhudebněná verze od Johnyho Markse. A celý příběh byl i několikrát uveden na filmové plátno.
Problém s tradicemi je v tom, že v České republice práci Santa Clause vykonává Ježíšek. V jiných zemích má úlohu podobnou roli Dědy Mráze (Rusko), Koulukupiho (Finsko), Christkindla (Německo) nebo pére Noela (francouzsky mluvící země). Santa Claus se stal dominantní postavou především v USA, v Kanadě a ve Velké Británii. Problém se Santou Clausem je do značné míry zaviněn tím, že je evidentní jak tato figura slouží komerční mašinérii roztáčené na plné otáčky v předvánočním čase. Proto se proti němu objevuje výrazný odpor a námitka, že naše původní tradice obsahuje pouze Ježíška jakožto symbol tajemství Vánoc. A na tyto tajemné Vánoce jsme se všichni jako malí těšili. A to až do doby, než nám dospělí či spolužáci vyzradili, že Ježíšek neexistuje v té verzi, v jaké v něj věří všechny malé děti.
Je ovšem otázkou, zda magické tajemství vánoc s Ježíškem lze přivolat pomocí demonstrací, kdy dav skanduje: Táhni Santo, my chceme Ježíška! Sundejte z balkonů šplhajícího červeného tlouštíka! Ucpěte komíny! Vrať se, odkud jsi přišel, Santo! Podobné vzkazy nechávají desítky lidí na internetových stránkách www.zachrantejeziska.cz. Organizátoři petice za záchranu Ježíška a odstranění Santa Clause a sv. Mikuláše plédují za zachování tradice českých Vánoc s Ježíškem. Pod jejich petici se podepsalo snad již kolem 21.000 lidí. Nově vytvořený tým pod akčním názvem Zachraňte Ježíška si údajně klade jediný cíl – a tím je zachovat krásu a originalitu českých Vánoc. V podpisech petice se objevují i krajané, kteří žijí v Anglii, Austrálii nebo třeba v Saúdské Arábii! "Jsme z České republiky a české tradice dodržujeme i v Anglii, kde žijeme," vzkazuje čtenářům webových stránek dvojice z Anglie. "Pečeme dvanáct druhů cukroví, na Vánoce nejíme, abychom viděli zlaté prasátko," uvádějí další krajané. A celá připravovaná záchranná akce vyvrcholila 19. prosince ve 13 hodin protestem před Úřadem vlády ČR na nábřeží Edvarda Beneše. Shromáždění se rozhodli použít kostýmy sněhuláků. Tomáš Zdechovský, který protest organizoval, konstatoval: "Myslím si ale, že se nám podařilo otevřít diskusi, kde si česká veřejnost uvědomuje krásu a originalitu tradičních českých vánočních svátků a chce ji zachovat i pro další generace."
Při protestu nových aktivistů se ozývalo skandování „Zachraňte Ježíška“ či „Přežili jsme dědu Mráze, přežijeme Santa Clause“. Demonstrujícím údajně nejvíce vadí, že „tajemný a komorní Ježíšek je brutálně zatlačován hlučným kýčovitým skřítkem, jakýmsi červeným tlouštíkem, který propaguje zboží všeho druhu, od prezervativů až po automobily“. Petici, přimlouvající se za záchranu Ježíška, přijal od demonstrantů lidovecký ministr Cyril Svoboda. Ten jako věřící jejich argumenty podpořil. Podle Svobody je současný import ze zahraničí naprosto otřesný. Vánoce jsou především křesťanský svátek, při němž slavíme narození Kristovo – a to znamená Ježíška. Neslavíme narození ani Santa Clause, ani dědy Mráze. Oni se totiž nenarodili, prohlásil ministr.
Aktivisté měli v pátek v rukou ještě jeden pádný argument. U nás máme svatého Mikuláše neboli Santa Clause. Jenže ten nosí tradičně dárky v noci z 5. na 6. prosince. Bylo by divné, kdyby se tady, krátce po sobě, dvakrát objevovala tatáž figura.
Existuje ovšem i celá řada lidí, která je ale k akcím typu „Zachraňte Ježíška“ silně skeptická. Patří k nim i ředitel Občanského institutu Roman Joch, který prohlásil: „Halloween i Valentín jsou nám upřímně protivní, ale obávám se, že to, co lidé slaví, si budou rozhodovat samotní lidé. Je hezké, když máme kampaň, abychom pili naši dobrou moravskou slivovici, ale bohužel naši lidé někdy dávají přednost whisky nebo vodce.“ Roman Joch také připomíná, že tradice, které jsou odříznuté od svých kořenů, nakonec stejně zaniknou: „Chceme-li skutečně zachránit Ježíška, je k tomu jediná cesta, je to rekristianizace české společnosti. Je to misijní úsilí, které já bohužel postrádám na straně našich biskupů. Jinak si ale myslet, že zachráníme Ježíška pouze proto, že je to hezká tradice, to je iluzorní. Nechápou-li lidé smysl Vánoc, jaký byl původní, to znamená náboženský, tak tradice nakonec zemře.“
Alex Koenigsmark k celé aféře připojuje vlastní výklad a uvádí: V devadesátých letech se přihodila taková pěkná příhoda: V městě P. vykradl Santa Claus s revolverem v ruce jednu z četných směnáren, zvaných change. Na jeho čin byly v okolí různé názory. Většina se tomu smála. Někteří občané říkali, že to žádný Santa Klaus nebyl, jiní říkali, že ano, právě proto, že to s revolverem uměl a tak podobně. Bojovníci proti komunistům, kteří za vlády komunistů drželi hubu a krok, podobně jako nájemní novináři, rozšiřovali, že to byl levičácký agent, který měl našeho spojence Santu lidu zošklivit. Těm blbostem samozřejmě nikdo nevěřil, ani jejich autor…
Koenigsmark dále podtrhuje, že na rozdíl od Dědy Klause a Santa Mráze, se nikdy nepředváděl a neskákal namnožen v obchodních domech. Upozorňuje rovněž, že Mráz a Santa jsou bratři, kteří jako kdyby si z oka vypadli. Proto taky děda Mráz spokojeně přežil listopad 1989, prostě se přidav k bratrovi. Proti Ježíškovi mají oba jednu společnou vlastnost - jsou to materialisté a monetaristé, kteří odporně poskakují po nákupních střediscích a nutí lidi utrácet – a také jednou ročně donutí i novináře, kteří jinak píší monetaristické a neviditelně ruko-tržní komentáře, aby se nad tím, čemu jinak věrně slouží, pokrytecky pozastavili a mleli cosi o Ježíškovi a jeho tichých zázracích. Ježíšek na ně kašle – a většina lidí také.
Koenigsmark tomu ovšem nasazuje korunu, když říká, že vánoce, jinak původně svátky slunovratu, jsou prostě svátkem dárků, přičemž o ztrátě duchovních rozměrů se nechtěl rozepisovat, protože by prý na nic nového nepřišel. V Rusku dárky nosí Děda Mráz, jehož saně netáhne Sněhurka, jak si myslel jeden v MFD, v Americe Santa Claus, jehož saně taky táhnou sobi a u nás Ježíšek.
Ladislav Větvička na to jde ostřeji, když uvádí, že Santa je všude. Leze mu do baráku oknem i dveřmi. Přestože je bachratý, rád k lidem leze i anténním drátem od televize. Lze jej potkat na ulicích, v obchodech, objevil se i na stránkách novin. Marketingově to má dokonale promakané.. Tlustý zadek narvaný v červeno bílých hadrech, na hlavě červenou fusekli, bílé rukavičky, s úchylným úsměvem se věnuje chlapečkům i holčičkám. Fuj!
Větvička, píše, že: O víkendu jsem jedno také tlusté prase potkal v hitlermarketu. Vytahoval z pytle lízátka a lákal na ně malé děcka. V radiu hlásili celosvětový zátah na pedofily, tenhle jim evidentně uniknul. Zajímavé je, že tato zrůda je nápadně podobná starému senilnímu Dědkovi Mrázovi, kterého kdysi tak mohutně podporovali komanči. I tenhle dědek měl podobně nechutné rysy. Skončil na smeťáku českých dějin, tak jako za nim půjde i Santa. Jednou. Snad. Jednou se totiž vratí zpátky starý dobry Ježíšek.
Větvička upozorňuje i na důležitý psychologický moment. Ten je založen v marketingové propagaci Santy. Větvička píše v dialektu, bez diakritiky, proto je třeba jeho text parafrázovat. Uvádí v něm: To bylo v 19. století jiné. Ježíš byl vidět na každé křižovatce, v každé vesnici, na každých božích mukách. Dneska už tomu tak není, protože kdo by jej stavěl u dálničních odboček nebo na přechodech pro medvědy? A v tom je problém. Jak Američan, tak i Rus dobře vědí, že vizuální stránka Dědka i Santy musí být dobře zvládnuta. Za nimi Ježíšek marketingově zaostává. Zkuste děcku namluvit, že ten chlap s přibitýma nohama a hřebíkama v rukách vám přiletí do kvartýru s pytlem plným Lega a jiných dárečků. Na to vám dneska žádné děcko neskočí. A tak nezbývá, než děckám valit klíny do hlavy, že tu jakýsi duch letěl, vlezl dovnitř balkonem a zas valil dál, neboť toho má dneska moc. A děcka věří jak hloupé. A to je dobře, protože kdybyste mu zkusili navalit do hlavy, že přiletěl ten bachratý Santa a prolezl větračku u okna, asi byste u vašeho děcka ztratili i poslední zbytek důvěry.
Vedle toho se na internetu najde daleko ostřejší výroky: „Odmítáme, že by nám kdy nosil dárky červený americký tlouštík a tímto způsobem chceme vyzvat českou společnost a její představitele, aby nepodléhali vlivům ze západu.“ Takto přibližuje smysl celého projektu student multimediálních komunikací Adam Dušek, autor petice Zachraňte Ježíška. Jeho slovník připomíná silně výroky o mandelince bramborové jakožto americkém brouku, který do Čech nasadili imperialisté, aby zničili socialistickou úrodu.
Tvůrci protestního projektu na internetových stránkách www.zachrantejeziska.cz vyzývají širokou veřejnost, aby svým podpisem vyjádřila podporu zachování tradičních vánočních svátků.
Nápad zaujal i konzultanta dobrovolnických projektů Romana Málka: „Dlouhodobě fandím mladým lidem a tento projekt mě velmi zaujal. Proto jsem podpořil petici a rozhodl jsem se na 19. prosince vzít dovolenou a vydat se s organizátory na happeningový protest před Úřad Vlády na pražské nábřeží Edvarda Beneše. Tam organizátoři připravili otevřený protest a předání petice s podpisy představitelům české veřejnosti,“ říká s úsměvem na tváři Málek.
Silná tradice Ježíška odolala za dob komunistického režimu pokusu prosadit do popředí Dědu Mráze a v současnosti o své místo musí bojovat právě se Santou Clausem. Jeho nejsilnější zbraní je masivní reklamní propagace nadnárodních firem a korporací, které v mnoha zemích dokázaly porazit místní tradice. „Z toho důvodu je podle nás nutné, aby si česká veřejnost uvědomila krásu a originalitu tradičních českých Vánoc a zachovala ji pro další generace. Přežili jsme Dědu Mráze, přežijeme Santu Clause,“ dodávají Zdechovský a Dušek z projektu Zachraňte Ježíška. Atd. Atd...
Když kněz dnes při raní mši hřímal, že sv. Mikuláš se nenarodil, ani Santa Claus se nenarodil, ale narodil se Ježíš, tak jenom opakoval slova bývalého ministra zahračí - Cyrila Svobody. Ale hudba - na rozdíl od ubohého kázání - byla nádherná. Závěrečná velice dlouhá improvizace varhaníka nejen málem zbořila kostel, ale ukázala opět neuvěřitelnou krásu a sílu tohoto nástroje. Naši předkové nejen, že nepotřebovali žádné zesilovače, ale ani elektronická média. Bezprostřední zážitek žádné elektronické médium stejně nenahradí...

Vánoční procházka

Už před čase se po Praze začaly objevovat jesličky a symboly vánoc. Rozsvícené neony a reklamní kampaně. Ale na to všechno jsme zatím neměli moc času. Tak jsme se po letech vydali k večeru do centra Prahy. Odvezli jsme babičku k její přítelkyni - a tím pádem jsme měli přes hodinu času na procházení potemnělými ulicemi. Centrum patřilo bezesporu turistům, pak posluchačům koncertů a kavárenským hostům. Mezi turisty převažovali Japonci a člověka napadlo, že pokud někdo nepochází z křesťanského prostředí, vánoce pro něj nemusí nic znamenat. Je to prostě čas jako každý jiný, jen trochu více sentimentální...

V Celetné ulici byly stále ještě otevřené obchody s nekonečným množstvím kýčů a turistických kufandit. Ale málokdo tomu věnoval příliš velkou pozornost. Na Staroměstském posedávali lidé v restauracích, procházeli nebo hledali něco v mapách, snažíce se pochopit kde jsou a kam mají jít dále. Ale vánoční čas je pro našince čas mimořádný, čas usebrání a vzpomínek, návratů a přicházející nostalgie. V ulicích přitom bylo nevlídně, poprchávalo a tma padla na město jako závoj...

Kolem Karolina svítí repliky původních plynových lamp, které chodí po letech rozsvěcet lampář s dlouhým bambusovým prutem... A na Staroměstském náměstí vedle vánočního stromečku svítí andělé, u nichž se fotografují kolemjdoucí...

Čas spočinutí a rozjímaní. Pro některé čas zrození syna božího a Spasitele, pro jiné svátek konzumu a obžerství, pro jiné čas úklidu, mechanicky opakovaných zvyklostí a strojově bezmyšlenkovitého šílenství dárků, sebe prezentace a vyčerpání sil... Jaká je síla spasení na prahu 21. století? V co se dá ještě věřit po všech hrůzách dvacátého století? Neprokázalo se již dostatečně, že celá kultura je jedna obrovská iluze, kterou si lidé vytvořili, aby jejich život byl alespoň trochu snesitelný?

Dobré je žít...

Tak se nám ty vánoce nějak blíží - a hned je v Česku veseleji. Některé obchody začaly nabízet předvánoční slevy. Například Tesco zlevnilo Pepsi Colu o deset haléřů, což je nevratitelná částka, protože desetníky jsou již oficiálně zrušené. Ledaže by si někdo koupil deset kousků dvoulitrových lahví, pak by ušetřil celou korunu. Zlevnění Bobříkových lapálií nevyžaduje žádný komentář, stačí si prohlédnout dokumentární foto... a takové zlevnění je prostě a jednoduše řečeno pouhá lapálie... Mimochodem málem bych uprostřed toho neskutečného a podvodného zlevňování obchodních řetězců zapomněl na skutečné zlevnění benzinu. Natural 95, který stával až 30,- ale i 34,- korun jsem včera viděl za 21,90, sám jsem jej cestou na Moravu nakupoval za 22,10, což je zcela neskutečná cena. Jestliže ovšem k vůli zdražování energií a benzinu podražily před nějakou dobou kdejaké potraviny, tak se jim teď nechce nějak zlevňovat... Čím to asi bude? Že by hamižností výrobců nebo nenasytností prodejců?

Po půlnoci neonacisti v Brně napadli policejní hlídku a demolovali jí auto. Byli sice zřejmě silně opilí, ale to je právě to, co v nim vystupňovalo agresivitu. Devět milánků tak nakonec zadržela policie a bude se na ně snažit uvalit řadu paragrafů - od napadení policistů až po náhradu škody za rozbité policejní vozy...

Vydali jsme se dnes s babičkou na Vysočinu, pršelo a bylo celkově nevalno. Cestou jsme viděli na stromech neuvěřitelné chuchvalce jmelí, poté neotrhaná jablka a spoustu louží, protože bylo deštivo až sychravo. Cestou zpátky do Prahy se nám podařilo v plné rychlosti píchnout pravé přední kolo. Na chvíli jsme opustili silnici, ale opět se nám podařilo se vrátit přes mokrou trávu na vozovku a zastavit. Naštěstí šlo kolo poměrně hladce vyměnit, tak jsme za chvíli putovali dál...

V Chotěboři se podařilo vyklidit trosky zříceného domu, který dvě naprosto šílené stařeny nechaly zřítit. Namísto aby jej prodaly, čekaly bůhvínaco - a dům se jednoho dne zhroutil. Naštěstí ne do ulice, ale město zneklidnělo, protože hrozilo, že by řícení obvodových zdí jednoho dne mohlo ohrozit provoz na silnici včetně chodců. Dále pak je možné předpokládat, že pád baráku v řadové zástavbě může narušit statiku vedlejších domů - a ty by se mohly jednoho dne poroučet taky. A tak přijel bagr a nákladní vozy - a odvezly z rumiště 40 obrovských náklaďáků zeminy. Celá ta operace vyšla bratru na 600.000,- korun, které obec předepsala šíleným staruchám k náhradě, protože stále je to jejich domek. I když z něj zbyl jenom kousek zdi čučející do hlavní ulice. Namísto peněz na renovaci vlastního domu, z něhož je na fotce vidět opřená zeď vlevo, upadají do nesplatitelných dluhů - a možná jednoho dne přijdou i o vlastní střechu nad hlavou. Což by nakonec uvítali všichni sousedé, protože jejich dvůr je již dlouhá léta rumiště starých hadrů, odpadků, rezivějících aut a neuvěřitelného nepořádku, v němž se prohánějí pěkně napapané krysy. Mezi domy na hlavní ulici jsou nataženy nové podpěry - a bude se čekat na řešení této prekérní situace...

V půlce ledna má také vzniknout nová strana - odnož irské Libertas v Čechách. Zcela jistě to nebude žádná masová strana a všichni se již dnes zajímají, kdo bude hlavním zdrojem financí této nové partaje. Otázka financování původní Libertas se zdá být totiž velice zajímavá. Pan irský milionář údajně zbohatnul na dovozu hliníku z Ruska, přičemž veškerý obchod s touto surovinou má - podle Jana Urbana - pod palcem bývalá KGB. Takže zase pomluvy: jakoby rozklad Evropské unie financovaly jisté Ruské kruhy, které mají zájem na její destabilizaci. Rusko se věru ukazuje jakožto velmoc s asijskou mentalitou: namísto, aby se pokusilo co nejrychleji přiblížit Evropě a hledalo v ní přirozeného spojence, snaží se hrát ztracenou velmocenskou roli a nechápe, že díky této politice odchází na dlouhou dobu do Asie. To bude ještě velmi bolestný proces... Naše generace asi již nedožije pokusy o smíření a integraci bývalých křesťanských komunit...

Ne druhou stranu ovšem strategie rozvalu pravice prostřednictvím jejího vlastního přičinění je geniální tah. Taková lapálie zcela jistě stojí za financování. Ať už ty finance přijdou odkudkoliv... Nejde samozřejmě o peníze, ale o něco zcela jiného... a v tom je ten půvab předvánočního času. Jakoby se neděje nic, ale přitom dějiny se dějí právě teď...

A tak před vánocemi přemýšlím o tom, co jsou to vlastně důležité a historické okamžiky. Je to zruinování dvou duševně nemocných bab z Chotěboře nebo spíše zatím stále ještě idea destruovat pravici v Čechách? Co je vlastně důležitější? Vznik nesmyslné strany nebo rostoucí šílenství opuštěných stařen, o nichž již psaly i celostátní noviny, ale nikdo s nimi vlastně nic nesvede... Nebude nakonec ten náš stát vypadat jako soustava podivných podpěr, které drží ze všech stran padající zdi?

S pomluvami není konec

Bulvární plátek se dnes opřel opět do českého prezidenta. Najednou to vypadá jako série zcela cílených útoků a nepřetržitáý proud pomluv. Takto před několika týdny byl objektem systematické kampaně primátor Bém, kterého dnes už málokdo bere vážně. V okamžiku, kdy se začal drápat na vrchol politické moci, vytáhli na něj podivná osobní přátelství, neprůhledné kšefty na radnici a přihrávání zakázek kamarádíčkům a známým z pražského podsvětí, nákladný životní styl, včetně čtyř hodinek, které si postupně pořídil v minulých letech bratru za 420 tisíc. Bylo to nízké, podprahvé, ale účinné. Nyní se na tapetu dostává opět náš milovaný vůdce. Bulvární Aha dnes ráno otiskly následující text:

Útok na českého prezidenta - Holubová se opřela do Václava Klause! Je na kluky, říkají mu Kikina!
Drsný útok herečky Evy Holubové (49) na prezidenta Václava Klause! V pořadu »18 minut Petry Procházkové« v televizi Z 1 označila prezidenta za homosexuála! „Celá Praha mluví o tom, že Klaus je homosexuál,“ šokovala Holubová. A prý měl přezdívku Kikina! O Klausovi, který je ženatý s paní Livií (64), je přitom známo, že se rád obklopuje krásnými ženami, a jen před pár dny flirtoval s naší sexy fotografkou...
Holubová se rozpovídala o svém vztahu k médiím. Vadí jí, že některé věci se podle ní nepíší, i když o nich novináři vědí. „Že celá Praha mluví o tom, že Václav Klaus je homosexuál, už léta. Třeba je, třeba není, mně to vůbec nevadí, já mám homosexuály ráda. A že se mu říkalo Kikina, to je tabu, to se nenapíše, z toho se sranda nedělá,“ rozčilovala se Holubová. A rozdávala i moudra. „Homosexualita, heterosexualita – to není problém, promiskuita nám ničí duši,“ svěřila se herečka.
Klaus byl přitom deníkem Aha! loni přistižen s mladou letuškou Petrou Bednářovou (28), předtím měl poměr s jinou letuškou Klárou Lohniskou. Proč tedy vytahuje Holubová takové obvinění? Hrad se k útoku herečky vůbec nechtěl vyjádřit.

Holubová pro Aha!: Manžel ani syn s ním nespal, ale...
„Do některých lidí se novináři navážejí a některé nechávají nepochopitelně na pokoji. Proč se například nepíše o tom, jak se o prezidentu Klausovi říká, že je homosexuál? Já to nevím jistě, můj manžel ani syn s ním nespal, a i kdyby byl, nebylo by to trestné. Navíc je mi to jedno. Jenže o prezidentu Havlovi se také psalo ošklivě, i když byl hlava státu, tak proč se nepíše o Klausovi? Na Oldu Kaisera nebo zpěvačku Ivetu Bartošovou si troufne každý, ale jiné nechávají na pokoji. To je demokracie?“ postěžovala si Aha! Holubová.
Autor: (pol, daz)

Samé pomluvy

Takové teď chodí mezi lidmi emaily, které stačí jenom přetáhnout a není asi nutné je ani komentovat. A tak jeden takový, který se zdá být ukázkovou trestí pomluv - zvláště j třeba si povšimnout formulace, že nikdy sice neviděl důkaz, ale... a vzápúětí se zaštítí textem z časopisu, který je spíše pokusem o analýzu než cokoliv jiného. Pak jsou ovšem následující kolující pomluvy fantastické:

Bývalý kolega už v polovině 90. let pevně hájil názor, že Václav Klaus je agentem KGB, ostatně tyhle zprávy tehdy kolovaly tak nějak všeobecně. Sice jsem nikdy žádný důkaz neviděl, ale pro sebe jsem si skromně vyvodil, že pokud by tomu tak bylo, nemohl by to Václav dělat lépe. No a teď to téma velmi polehoučku ohmatává níže uvedený text z posledního Respektu (následující text až do konce je právě jemnou sítí "pomluv" uveřejněných v tomto "intelektuálním" časopise):

Klausova mise

Václav Klaus nesouhlasí s Lisabonskou smlouvou. To víme zcela bezpečně. Nemáme ale vůbec žádné informace o tom, jaké motivy jej k tomu vedou a má-li představu o budoucnosti Evropy, pokud smlouva neprojde. Co tedy vlastně chceprezident prosadit? Pro nejbližší roky existence České republiky i jejích občanů jde o klíčovou otázku a klíčovou odpověď. Václav Klaus je politik, který se aspoň v tuzemsku naučil dosahovat svých cílů. Teď tento muž našel úkol dost velký na to, aby kvůli němu riskovalnejen rozpad strany, kterou založil a o kterou se dodnes opíral, ale i mezinárodní postavení a pověst své země. Pokud se mu podaří dovést misi kvítěznému konci, tedy k českému odmítnutí "Lisabonu", bude to mít beze sporu zásadní vliv na českou a možná i evropskou budoucnost. Český prezident už roky prezentuje jedinou vizi "své" Evropy - jako zónyvolného obchodu suverénních zemí. Bezpečně se přitom ví, že tato vize není prosaditelná, ať Lisabonská smlouva začne nebo nezačne platit. Proto je nutné znát možné zisky či hrozby prezidentovy politiky a orientovat se v motivech, které ho k ní vedou.

Vizionář s lénem

První kolo pátrání po motivech prezidenta Klause mezi politiky, politology, ale také v tisících článcích nabízí široký vějíř vysvětlení. Václav Klausvědomě či nevědomě hraje podle moskevských not a hájí víc ruské zájmy než zájmy evropské. Prezident je vizionář, který si uvědomuje, že Lisabonská smlouva je zásadním mezníkem kontinentálních dějin, a pokouší se proto vyvolat o smlouvě nějakou debatu. Prezident je ješita, který se potřebuje za každou cenu zviditelnit i za hranicemi Česka. Má někde v genech slavjanofilství a západní Evropa mu moc neříká. Nemá rád, když mu někdo mluví do toho, co dělat s územím, které považuje za své léno. A dalo by sepokračovat ještě dlouho s vědomím, že každá z těch odpovědí možná obsahuje pověstné zrnko pravdy. Nicméně vystačit si jen s takovými "zrnky" nelze. Přímé odpovědi od samotného Klause se zvědavec nedočká, ať už přichází na Hrad z Respektu nebo z New York Times. Prezident se k otázkám nevyjadřuje,jeho mluvčí posílá tazatele k poradcům. Šéf zahraničního odboru LadislavMravec si vyslechne dvě otázky - jak prezident chce prosadit svou vizi Evropy v Bruselu a co by podle něj měla dělat Česká republika, když ty vize nebudou prosazeny - a pak se stručným nashledanou pokládá telefon. Jistou cestu, jak více poznat prezidentovy názory a vize, představuje rešerše článků a rozhovorů, které za posledních devatenáct let poskytl médiím o své zahraniční politice a roli Česka v ní. Ta analýza nemůže být pochopitelně naprostým vhledem do způsobů Klausova myšlení, ale s celkem velkou jistotou se při pročítání článků dají najít jeho priority a způsob vnímání světové politiky.

Ruská slabost

Organizace, která byla jednoznačně nejbližší jeho srdci, se jmenuje CEFTA -Středoevropská zóna volného obchodu. CEFTA spojila v minulém desetiletíněkolik států, byla jakousi přípravou budoucích členských zemí na vstup doEvropské unie, dnes jí předsedá Moldavsko. "Je předobrazem toho, jak by měla vypadat Evropská unie," říkal o ní premiér Klaus v roce 1997. Jinou představu Unie než volné seskupení států svobodného trhu jsme od VáclavaKlause dodnes neslyšeli. Upřesnit si Klausovy představy o tom, kam by chtěl zavést Česko nebo Evropskou unii, zprostředkovaně umožňují jeho komentáře ke klíčovým světovým a spojeneckým institucím. O Severoatlantické alianci se vždy vyjadřoval vlažně a překvapivě zřídka a povrchně. Ve filmovém dokumentu Občan Havel má hrdina snímku - první český prezident - dobovou poradu se svými spolupracovníky, na které jim o tehdejším premiérovi oznamuje: "Klaus je samozřejmě proti vstupu do NATO, on to považuje za zbytečné, protože nás prý nic neohrožuje. Ale veřejně se proti stavět nebude." A tak to taky bylo. Klaus navenek s naší účastí v Alianci stručně souhlasil: "Nikdy jsme nebyli tak blízko trvalé bezpečnosti jako teď," glosoval český vstup do NATO, hned v roce 1999 ale z opozičních lavic ostře kritizoval českou vládu za to, že dovolila přelet spojeneckých bombardérů letících zastavit Miloševicovu genocidu Albánců v Kosovu. Ještě na počátku Klausova prezidentského období se v Česku nad jeho zahraničně politickými exkurzy běžně s úsměvem mávalo rukou a experty na tuto oblast byl vnímán jako neškodně zábavný diletant. "Čína už má nejvíc mrakodrapů na světě. Ta země má ohromný hospodářský potenciál, jde neuvěřitelně ekonomicky dopředu," zní například jedna z Klausových nejzasvěcenějších vět o asijské velmoci a její roli v globálním světě. Podobně před dvěma lety demaskoval "falešné nebezpečí" islámského fundamentalismu: "Například v Jižní Americe jej jako problém nevidím. Ani v Číně nebo Indii," řekl v jedné ze svých nejdelších úvah na dané téma.J enže legrace a velkomyslné mávání rukou přestává, když přijde řeč na spojení Klaus a Rusko. Český prezident Klaus letos v srpnu jako v podstatě jediný západní státník podpořil vpád ruských vojsk do Gruzie a nebylo to až tak velkým překvapením. Svou náklonnost k Moskvě naznačoval už dříve, ale při podrobnějším rozboru jeho veřejných prohlášení a postojů překvapí, jakto dělal často. Už v polovině devadesátých let podporoval spolu s ministrem průmyslu Vladimírem Dlouhým "českou cestu" privatizace rafinerií do rukou lidí kolem Chemapolu, kteří měli s Moskvou nadstandardní vztahy. V případě zásobování zemním plynem odmítal Klaus nákup norského plynu a byl pro podepsání smluv o dodávkách s německo holandskou společností - nešlo o nicjiného než o redistribuci ruského plynu. O ruských obchodních partnerech mluvil i při přípravě privatizace strategického Unipetrolu. V prvních dvou případech jej na vládě po tvrdých soubojích přehlasovali, třetí už nestačil dotáhnout. "Já nevím, proč se Václav Klaus a Vladimír Dlouhý tehdy tak chovali, zkuste hledat možné vysvětlení v jejich působení v Prognostickémústavu (viz rámeček Ruce pryč od prognostiků)," říká jeden ze zakladatelů ODS Petr Havlík v rozhovoru na jiném místě tohoto čísla. O Kosovu už byla řeč. Klaus v podstatě zastával ruské stanovisko i připozdějším útoku Aliance na Irák a mnohem silněji v případě Čečenska."Netroufal bych si velmoci radit, jak se má chovat na svém výsostném území,"říkal o válce v Čečensku v době, kdy jiní světoví politici zděšeně protestovali proti masakrům civilních obyvatel a likvidaci celých vesnic ruskou armádou. Už jako prezident při oficiálních návštěvách kritizoval Klaus v Moskvě Evropskou unii a její "útoky na suverenitu Česka", aniž by se kdy a jakkoli zmínil o ruské expanzivní politice. Kvůli svým kontaktům s ruským podnikatelem Alexandrem Rebjonkem nebo starostou Moskvy Jurijem Lužkovem se Klaus dokonce dostal do "spisů" tuzemské policie a tajné služby. První je pravděpodobně dlouhodobě vysazenýmagentem KGB (dnes FSB) v Česku, druhého tuzemská policie prověřovala, protože se podílel před devíti lety na útěku českých pašeráků zbraní do Severní Koreje z ázerbájdžánského vězení (viz rámeček Lužkov and Rebjonok).

Disidentem v Evropě

Jak to má Klaus s Unií, je známo. "Vstup do Unie může představovat rizikoz tráty naší suverenity," opakoval v rozhovorech několikrát Klaus už na sklonku minulého tisíciletí. Přihlášku do Unie podával jako premiér s vysvětlením, že neexistuje jiná alternativa. Při referendu o vstupu Česka do EU odmítal veřejně sdělit, jak volil, a v den vstupu do Unie odjel symbolicky na horu Blaník, kde podle pověstí sídlí rytíři připravenízachraňovat Čechy, až jim bude nejhůř. Byl proti evropské ústavě, pak protiLisabonské smlouvě - dokumentu dojednanému nejvyššími představiteli států Unie jako nutný nástroj k řízení rozšířené EU. Když smlouvu letos odmítli v referendu Irové, prohlásil Klaus, že je mrtvá "nejen smlouva, ale celýprojekt evropské federace". Slova českého prezidenta směrem k EU nabírají v poslední době na tvrdosti."EU je reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie a jejím reálnýmproduktem," prohlásil kupříkladu před časem na semináři spřáteleného thinktanku CEP. Unie je dnes pro něj "spolkem, kde vládne nesvoboda", a on sám je mužem, který tomu "nastavuje zrcadlo", a proto se stává "disidentem". Odhalit EU jako maskovanou komunistickou hrozbu by byl samozřejmě záslužný čin. Klaus ale svůj objev dokládá jen dalším seznamem obecných frází - občan je "ve stále podřadnější pozici vůči státu" (neříká, v čem přesně), demokracii ohrožují stále vlivnější nevládní organizace, které se ji "snaží přeměnit v NGOismus", hrozí konec kapitalismu, v němž "zmizí podnikatel a bude dominovat EU-fondy přerozdělující úředník", ekonomiku ohrožuje také dnešní "masivní útok environmentalismu" či "stoupající příliv pracovních sila imigrantů z cizích civilizačních a kulturních okruhů, což zásadně narušujekoherenci jednotlivých zemí". A konečně EU je nedemokratická proto, že"demokracie může fungovat jen na úrovni národních států", ty jsou dnes"záměrně a systematicky potlačovány". Jeho srovnání s komunismem prý vycházíze "zoufalství a beznaděje nad nemožností občanů převrátit systém". S tímto pohledem ovšem jen málokdo v Evropě i Česku souhlasí: podnikatelé vEvropě nikam nemizí, imigrantské pracovní síly ekonomice naopak prospívají, neexistují analýzy, které by dokazovaly, že občanská práva se tenčí, parlamentní demokracie lze jen těžko považovat za potlačené, když třeba vč eské sněmovně má evropský výbor pravomoc úkolovat vládu pro jednání naevropské půdě, Lisabonská smlouva potom vliv národních parlamentů i Evropského parlamentu dál posiluje.Problém také je, že Klaus zároveň se svou katastrofickou "analýzou" neříká, jakou jinou cestou by se Evropa měla vydat, ani jakou cestou by mělo jít Česko, když tvrdí, že naše členství v Unii "nemá alternativu". Změna ("sametová revoluce") je podle prezidenta sice nutná, ale "kdo takovou revoluci povede a kam nás zavede, nevím", řekl Klaus na konci října na setkání šéfů vlád německých spolkových zemí.

Prostě záhada

Analýza pouhých rešerší článků a reportáží může být samozřejmě zavádějící. Zkusme se ještě jednou obrátit na politiky, jak vnímají Klausovy vize a kam nás mohou jeho projekty zavést. Je prostě možné, že novináři informují oKlausovi "povrchně" - jak on sám často naznačuje - a tak se zeptejme jeho dlouholetých politických souputníků, expertů i jeho kritiků. Klausovypostoje totiž vyvolávají stále větší údiv a znepokojení i na mezinárodníaréně (viz komentář týdeníku Economist přetištěný v tomto čísle), a to také proto, že -jak jsme viděli výše - se pod Klausovými výkřiky většinou neskrývá uchopitelný obsah. Prezident vzbuzuje proto podezření, že se za jeho odporem k Unii ukrývají jiné cíle. Jaké přesně jsou, to sice nevíme, ale co víme, je fakt, že se v nich dokonale shoduje se současnými vládci radikalizujícího se Ruska. To není povrchně senzační žurnalistický závěr, proruskou Klausovu orientaci potvrzují už i podrobnější analýzy. Jak píše analytik a zástupce ředitele Ústavu mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl ve studii ústavu zabývající se českou zahraniční politikou za loňský rok -Klausova jasná orientace na Rusko ("značná preference Ruska oproti EU") je patrná ve dvou hlavních aspektech: jednak tím, že se o Rusku "zmiňuje jako o zemi, na kterou by se měla ČR ve své zahraniční politice zaměřit", a rovněž o postoji v dalších otázkách (Kosovo, krize na Kavkaze, Podněstří, "nedůvěra vůči EU a podceňování jejího vlivu"), které jako by vypadly ze stanovisek ruského ministerstva zahraničí. "Zatímco tento fakt je přirozeně oceňován ruskou diplomacií, v českém prostředí vyvolává otázky stran prezidentovy motivace," píše Kratochvíl. Ke stejnému závěru dospěl i autor další z nemnoha inspirativnějších analýz a někdejší šéf senátního zahraničníhovýboru Josef Jařab. Ten ve svém zhruba rok starém článku jako první varoval, že Klaus na mezinárodní scéně prosazuje zájmy Ruska proti zájmům Unie asnaží se EU ve prospěch Kremlu co nejvíce oslabit. "Proč to prezident dělá? Je pod nějakým tlakem? Vnitřním, nebo vnějším?" položil v závěru Jařab řečnickou otázku.Tyto otázky jsou stále aktuální také proto, že za tu dobu, která od jejich vznesení uplynula, tu nedošlo k žádné větší debatě. Otázky stále platí, znepokojení nad Klausovými výroky a kroky sice roste, ale s odpověďmi je to horší. A když zůstaneme u analýz - odpovědi nenabízí ani Petr Kratochvíl a nenajdeme je ani v dalších studiích, jednoduše proto, že se zatím nikdo o žádné nepokusil. K zásadnějšímu poznání nedospěl za dobu od publikace své analýzy ani Josef Jařab. "Uvažoval jsem, že mu jde o oslabení Unie proto, ženechce, aby mu kdokoliv do jeho vlády mluvil a měl na ni vliv," přemítáJařab. "Uznávám ale, že tenhle argument pokulhává. Jeho proruská politika nás i jeho totiž dostává pod vliv Kremlu. Proč to dělá a co tím chce dosáhnout, stále moc nevím."A v politických kuloárech to není o nic lepší -nejčastější odpovědí jebezmocné pokrčení ramen. "To jeho rusofilství je záhada," kroutí hlavou Kateřina Jacques (zelení). "Hodně nad tím poslední dobou přemýšlím," dodávámístopředseda evropského výboru Jan Bauer (ODS). "Ale vysvětlení nemám." A když už se někdo o vysvětlení pokusí, má to mnoho podob. "Poklonkuje Rusku, protože jsme na něm energeticky závislí," říká senátor Jaromír Štětina (za zelené). "Václav Klaus chce být velkým šéfem v malé hospodě," odpovídá předseda sněmovního zahraničního výboru Jan Hamáček (ČSSD). "Odmítá vše, coho nějak omezuje - proto měl vždy potíže s koaličním vládnutím, proto i dnes odmítá evropskou integraci." Hamáček nemá tento názor sám. Podobně to vidí ibývalý ministr obrany a později velvyslanec v Moskvě Luboš Dobrovský."Vyznává pojetí suverenity jako nedotknutelného práva panovníka rozhodovat otom, co se děje v jeho státě bez ohledu na zájmy a představy kteréhokoliv jiného státu nebo společenství," říká Dobrovský. "Vychází z toho, že hranice svobody jsou dané hranicemi národního státu. Proč si ale neuvědomuje, že svými vyjádřeními vůči Evropské unii a sympatiemi k Putinovi a Medveděvovi oslabuje naši životní potřebu udržet naši státní existenci mimo ruský státnívliv, opravdu nevím."A ještě další vysvětlení je slyšet často - prezidenta žene jeho ego a touha upozornit na sebe. "On se chce za každou cenu odlišit od Havla," říká politolog Michael Romancov. "Ve střední Evropě se málokdy zrodí politická osobnost světového formátu, Havel jí prostě je. A Václav Klaus se mu snaží vproslulosti vyrovnat." A to je třeba pro místopředsedu Senátu Petra Pitharta vysvětlení i Klausova rusofilství. "Nejspíše mu imponuje Vladimir Putin, respektive moc, kterou má," říká Pithart. "Rád by u nás vládl, tak jako vládl a bude vládnout Putin. Dělá mu dobře, když ho tak mocný muž, jako je Putin, přijímá v neděli doma na své dače za Moskvou jako jen málokoho. Padá tím i na něho odlesk moci jeho hostitele." Fascinací silou a rozhodnostívysvětluje Klausovy postoje i politolog Bohumil Doležal, na začátku devadesátých let jeho spolupracovník. "Uznává sílu a rozhodnost. Evropa je rozhádaná, tam sílu nevidí. Evropou pohrdá, kdežto silné Rusko mu imponuje, proto se s jeho představiteli dává dohromady. Cítí se být si s nimi roven,"říká Doležal. "To, že to tak není a nikdy nebude, si neuvědomuje. Hodně ho vtom omezuje jeho vzdělání ekonoma specialisty, které navíc získal v bolševismu. Ta rizika, která z Ruska plynou, prostě nevnímá a nedokáže je analyzovat."Vedle všech těchto vysvětlení ve vzduchu poletují i divočejší teorie - ti, kteří je zmíní, sice opakovaně upozorňují, že jde o dohady, či případně tento svůj názor novináři sdělí "mimo záznam", ale fakt, že takové teorie vůbec zazní, také o něčem svědčí. "O tom, že ruská tajná služba na něj něco má, se mluvilo už zkraje devadesátých let," říká historik a publicista Petr Placák. "I kdyby to byla pravda, tak je to nedokazatelné, ale tu otázku si položit musíme, když prezident evidentně nehájí české národní zájmy."

Pozor, dekrety

Naopak zcela ve shodě jsou komunisté, kteří si libují, jak se jim VáclavKlaus stále více přibližuje, a také menšina občanských demokratů, kteří ještě Klausovy postoje obhajují, či lidé z jeho okolí -je to boj za českou státnost a suverenitu, kterou Klaus jako "vlastenec v tom nejlepším slovas myslu" (Milan Knížák) vede."Jeho motivací je upozorňovat na nebezpečí takového socialistického projektu, jako je Lisabonská smlouva," říká předseda senátního evropskéhovýboru Luděk Sefzig. "Dělá to proto, aby vyvolal solidní debatu o plusech aminusech EU." Jeho kolega z výboru, další senátor ODS Miroslav Škaloud, za Klausovými motivacemi zase vidí snahu "vyjednat si lepší podmínky projednání s Unií". Vedle obecných řečí o nutnosti zachovat českou suverenituKlause zjevně motivuje i jedna konkrétní obava sdílená europoslanci Vladimírem Železným či Hynkem Fajmonem, poslancem ODS Janem Schwippelem či komunisty. Ačkoliv všechny možné analýzy říkají (a potvrdil to nakonec iÚstavní soud), že to možné není, Lisabonská smlouva prý umožní sudetským Němcům "vznášet nároky" na jejich někdejší majetek v českém pohraničí a oni pak "přivedou Česko ke státnímu bankrotu". Tak jako Irové nejspíš dostanou dodatek ke smlouvě zaručující, že se nenaplní jejich obavy (ze ztrátyneutrality například), Češi by si měli vymoci zvláštní slib, že Benešovydekrety zůstanou neotevřené.

Zelený impeachment

Ať už Klausovým motivům a cílům rozumíme nebo ne, prezident tuto politiku praktikuje a ona má nějaké dopady. Otázka je jaké. Takoví občané mají kupříkladu jasno - přes tradičně vysokou důvěru v hlavu státu zřejmě míra přetekla i pro ně, protože v nedávném průzkumu agentury STEM pro Českoutelevizi polovina dotázaných uvedla, že prezident přímo poškozuje dobré jméno Česka v cizině, a sedmdesáti procentům se jeho vystupování nelíbí. O poškozování dnes v souvislosti se svojí stranou i celou zemí mluví už i občanští demokraté. "To, co dělá, nám škodí - měl by svoje postoje vícekonzultovat s vládou," říká senátor Bedřich Moldan (ODS). Zelené to pak znepokojuje natolik, že dokonce začali mluvit o možnosti Klause z jeho funkce odvolat - na konci listopadu Právu řekl ministr školství OndřejLiška, že pokud bude prezident pokračovat v politice jdoucí přímo proti vůliv lády, pak je na čase vyvodit z toho pro něj důsledky. Není to poprvé, co se o tuzemském "impeachmentu" vůči Klausovi mluví - navrhoval ho před čtyřmi lety lidovecký senátor Václav Bárta v situaci, kdy Klaus Senátu odmítal navrhnout nějaké kandidáty do neúplného Ústavního soudu, a tím podle Bárty neplnil svoje ústavní povinnosti. Senátor svoji iniciativu nakonec až kÚstavnímu soudu nedotáhl, protože Klaus se zalekl a hned horní komoře několik kandidátů navrhl. I když tedy s odvoláním prezidenta zatím Češi žádnou praktickou zkušenostnemají, faktem je, že zdejší hlavu státu může zbavit funkce právě Ústavní soud na návrh Senátu - a to pro velezradu. Dnes není pravděpodobné, že by seSenát na soud obrátil, v horní komoře sice sedí i Klausovi kritici, alepodporu návrh nemá.

Dvourychlostní prezident

Jaké konkrétní dopady mohou Češi od antievropské mise svého prezidentaočekávat? Jeden konkrétní a hmatatelný už máme po ruce. Minulý čtvrtek dal Evropský soudní dvůr v Lucemburku za pravdu Evropské komisi, která si u něj stěžovala, že Češi dosud nesplnili svoje závazky a neschválili antidiskriminační zákony. S nimi sice souhlasila vláda i parlament, nikoliv však prezident, který zákon označil za "zbytečný" a vetoval ho. Počtvrtečním rozsudku zatím Česko uhradí jen soudní výlohy v řádu tisíců eur, dál státu ale hrozí pokuta, a tentokrát už by šlo o stovky milionů eur. Takže poznání číslo 1 - prezidentův osobní názor nerespektující mezinárodní závazky země ani vůli vlády a parlamentu může občany stát pěkné peníze. Co by jeho vize znamenaly dál? Co se týče třeba Lisabonské smlouvy, nevíme, co přesně by chtěl, aby se stalo, lidé mu blízcí ale mají jasno: "Premiér by měl prý vzít svůj podpis zpět," říká třeba europoslanec Hynek Fajmon. Po takovém bezprecedentním kroku by následoval buď rovnou odchod Česka z Unie, nebo jiné řešení, o němž začali mluvit evropští politici už po irském NE -dvourychlostní Evropa. Neprošla ústava, teď neprojde Lisabonská smlouva a Evropa se začne dělit na ty, kteří se blíže propojit chtějí a kteří ne. Kdo se dostane do první skupiny a kdo do druhé, není taková potíž odhadnout. Soudě podle schvalování Lisabonu se blížeji integrovat chce třiadvacet zemís edmadvacítky, které už ratifikaci dokončily, i další dvě, které jsou těsně před dokončením (v Německu a Polsku se čeká jen na podpis prezidenta). A jelikož do téhle skupiny nakonec navzdory negativnímu výsledku referenda patří i Irsko - podle všeho spěje ke druhému referendu a občanům zřejmě budestačit zvláštní, na míru jejich obavám ušitý dodatek -, zůstane ve druhémtýmu jediné a samotné Česko. Že takovou osamělou zemi s Ruskem za zády nečeká v neklidných moderních časech žádná idylická budoucnost, je velmipravděpodobné. Václav Klaus ovšem proti takovému scénáři - na rozdíl třeba od premiéra Topolánka, který v tom spatřuje riziko a hrozbu oslabení - nic nenamítá: "Já se neobávám dvourychlostní Evropy," řekl před časem BBC."Skutečnost, že Evropská unie je v mnoha ohledech nehomogenní, je prostě realita a já bych neříkal, že Evropa je rozdělená, tato situace prostě odráží základní zájmy a motivaci jednotlivých zemí a občanů Evropy."

Lužkov and Rebjonok

Když se před čtyřmi lety v Moskvě dražila jedna z kšiltovek tamního starostyJurije Lužkova, zaplatil za ni místní podnikatel v přepočtu patnáct tisíc dolarů. Nejde o obyčejnou čepici, je vyztužena neprůstřelnou ocelí a chráníi před údery těžkými předměty. Ani Lužkov není obyčejný starosta. Moskvě vládne už šestnáct let, byl považován za nástupce Borise Jelcina. Jenže třeba FBI, britský Scotland Yard narážely už v minulém desetiletí na jeho osobu při pátrání po mafiích a praní špinavých peněz nebo při pátrání po miliardách dolarů, ztracených ze zahraničních finančních injekcí ruskémuhospodářství. Lužkov má zakázán vstup na Ukrajinu kvůli svým požadavkům na připojení ukrajinského sevastopolského regionu k Rusku. Lužkov jezdí často do Karlových Varů, kde vlastní několik domů. Přesně řečeno vlastní je jeho žena Jelena Baturina (časopis Forbes odhaduje její majetek na sedm miliarddolarů). VáclavKlaus je jediná hlava zeměEvropské unie, která se s Lužkovem stýká, přede dvěma měsíci jej přijal na Hradě, kde mu daroval ruský překlad své knihy vydané za dotace tamního Lukoilu. Při své poslední návštěvě Moskvy se Klaus sešel i s Lužkovem a lobboval podle tamních médií za ČEZ, který chce postavit u Moskvy elektrárnu. Alexander Rebjonok je majitelem karlovarského hotelu Imperial, kde Klaus při svých návštěvách lázeňského města přespává, a kamarád Lužkovai českého prezidenta, se kterým chodil třeba lyžovat. Rebjonok žije v Česku od sedmdesátých let, pracoval jako ruský supervizor ve výzkumu v jaderných dolech. Bez kontaktu s KGB by podle BIS nemohl takové místo zastávat. Tuzemská tajná služba jej prověřovala, v jeho minulosti pátrala i policie, Rebjonok začal totiž v Karlových Varech podnikat ve velkém v době, kdy BIS zaznamenala investice stamilionu dolarů ruských tajných služeb do Česka.

Ruce pryč od prognostiků

"Prognostický ústav jsme dostali darem," píšeVáclav Klaus v životopisu na svých webových stránkách. Ústav vznikl v roce 1987. Podle historiků zásluhou předsedy vlády Lubomíra Štrougala, který přivezl nápad na jeho vznik z Moskvy. V ústavu pracovala řada otců tuzemské polistopadové privatizace (Valtr Komárek, Vladimír Rudlovčák, Ivan Kočárník, Dušan Tříska, Vladimír Dlouhý). Do kroužku patřili bankéři jako Salzmann, Klacek, Janáček - lidé, kteří se v devadesátých letech stali šéfy finančních domů, které byly po pádu železné opony soustavně tunelovány. Podle historikůz Ústavu pro studium totalitních režimů měla KGB mezi tuzemský minomenklaturními kádry i v Prognostickém ústavu pravděpodobně své lidi. Atřeba tuzemská StB, která dokázala zlikvidovat jakýkoli domácí seminář, neprojevila o dění v Prognostickém ústavu větší zájem. Zvláštní je to proto, že ekonomové z ústavu vcelku neskrytě odmítali - aspoň podle Klausových vzpomínek - měkké perestrojkové reformy a přemýšleli nad ráznějšími změnami ekonomiky. To už byl krok ke kapitalismu. Ekonomové pracující v ústavu, vyjížděli na semináře do Polska či Maďarska, kde se setkávali se západnímie konomy. "Proto bylo zvláštní, že v tisících dokumentech, které jsem o StB přečetl, jsem na ústav nacházel jen narážky, ale nikdy žádná udání, nic. Apřitom tam pracovali i agenti StB," říká jeden ze znalců archivů Radek Schovánek. "Rozkrýt síť agentů KGB v Česku je nemožné," řekl Respektu k Prognostickému ústavu už před třemi lety Prokop Tomek z Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu. "Nemáme k dispozici žádné dokumenty a Moskva nám je přes opakované žádosti neposkytla."

Po oblevě...

Je to přesně tak, jak věštily předpovědi. Sníh za dva dny roztál a zmizel. Pro obyvatele nížin byl opravdu zřejmě jenom na ukázku a připomenutí jak to vypadalo, když ještě v zimě byla zima a v létě vedro. Celé dětství na Vinohradech jsme v zimě sáňkovali v naší ulici, protože jednak vedla z kopce a potom vždy, co napadl sníh, dali tam bolševičtí ouřadové ceduli, že se tady sáňkuje a byl tam zakázanej vjezd. Kde jsou ty časy, a kde je ten sníh... Poté jsem něco podobného leč v daleko menším měřítku viděl v osmdesátých letech na Jižním městě, ale to už byl jenom slabý odvar... Namísto sáněk si to děcka frčela na plastovým podprdelníku až vydřela sníh na trávu a trávu na holinu... Ani to však asi už tento rok nebude možné...

Advent si zatím jde svou cestou a nekouká se napravo ani nalevo. Asi to bude tím, že je křesťanskej - a křesťani jak známo jsou schopni se spojit tu s těmi, tu s oněmi, podle toho co jim Adonai a svědomí pošpitne. Přibývá kýčů, vánočních stromků, jenom kapři zatím čekají někde v nádržích za Prahou.... Tak uvidíme, co nás čeká na vánoce - a příští rok...

Na prostřední fotce je nová morbidita, která se objevila ve specializovaných krámech ve velkých obchodních domech. Je to průhledná (skleněná či plastová) kostka, ve který je zalitý plastický portrét či lépe plastické foto. To je možný si nechat udělat na počkání. Je to tak úžasný, že by se s tím daly strašit malý děti, když hodně zloběj. Ono se to nedá moc dobře vyfotit, ale ptákovina je to nesmírně ukrutánská a drahá asi jako půlka celýho obrovskýho vepřovýho prasete...

S úsměvem jde všechno lépe...

Ráno, ještě se ani nerozednilo, žena vzala do ruky časopis Respekt a začala se smát tak, že málem probudila půl baráku. Našla totiž na obálce portrét našeho ctěného, kterého tam geniální kreslíř namaloval coby broučka... Kreslířem je Pavel Reisenauer a jeho zkratky nemají obdobu...
Za oknem je ve tmě zatím ještě vidět včerejší sníh, ale údajně má během dne zmizet. Tak uvidíme... V novinách psali, že snad za celej život je tentokrát Měsíc nejblíže zemi, co kdy byl.. Takže, kdyby vám třeštilo, možná že jste lehce závislí na měsíčnéch pohybech, posunech a veletočích....

Černá stopa v bílém sněhu...

Tak jsme se poprvé probudili do bílého rána. Tiše a neustále padal sníh a zasypal trávíky, stromy, auta i cesty. Veškeré předpovědi zatím tvrdí, že zítra ta krása zase roztaje. Ale zatím kam oko pohlédne, tam stále padají bělounké vločky... asi na ukázku, abychom věděli, jak kdysi také vypadaly vánoce. Prý tentokrát budou na suchu... Tak jsem se díval na auta, kde velká hlídají ty malé, aby v tykovém počasí nikam nejzdila. Vždyť venku je takový marast, že by tchyni ani psa ven nevyhnal... Ale pes to všechno nakonec - tak jako každou změnu - vítá s nadšením. Von už je prostě takovej...

Dneska oznámili ve zprávách rezignaci děkana Pedagogické fakulty UK v Praze, protože fakulta dospěla k dluhu 20 milionů korun českých. Což se dalo předpokládat, když už v první polovině roku se potácela v dluhu kolem 8mi milionům... Rezignující děkan tvrdí, že je to podfinancováním humanitních fakult... No, to jistě je, ale hospodaření managementu je druhou částí skládanky...

To je spěchu...

Dnes ráno je na webu, že nějaký Petr Mach, který je výkonným ředitelem Klausova Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) již připravil prohlášení o vzniku nové pravicové euroskeptické strany. Ve zprávě je také napsáno, že to oznámil jako prvnímu Právu, tedy komunistickým novinám. "Řekl bych, že se to vyvíjí směrem k tomu, že nová strana bude iniciována,“ řekl Mach Právu ještě před závěrem kongresu. Strana by se údajně měla zaregistrovat v nejbližších týdnech. Takže k tomu pokusu o rozštěpení pravice zřejmě dojde - a část voličů ODS bude mít problém, kam se přestěhovat. To je geniální tah jak dostat pravici z vlády: rozmělnit ji... Evropa musí být socialistická a postkomunistická...

V Respektu se v pondělí objevil dlouhý rozhovor s Petrem Havlíkem (který kdysi zakládal ODS a byl šéfem její volební kampaně v prvních celostátních volbách) o tom, že je třeba založit novou politickou stranu, která bude autenticky pravicová. Jestliže dnes sociální demokracie spolupracuje s komunisty, tak v budoucnosti ODS může spolupracovat s touto autentickou pravicovou stranou... Havlík, který se kdysi s ODS ostře rozešel, jí vytýká, že zradila ideály konzervatismu (k nimž se nikdy nehlásila, protože se profilovala jako "liberální" strana - poznatek JK), nemá úctu k národním hodnotám (to bude zajímavé, až bude muset říci, které to jsou), podrobuje Česko evropskému diktátu (to je velmi Klausovské) a nedají se již skoro odlišit od socialistů (ale s tím začal již za své vlády Klaus, když začal dělat řadu sociálních opatření a ústupků)...

Je zajímavé si přečíst, co Petr Havlík prohlašoval ještě nedávno. Následující úryvek je z gratulace ke Klausovým šedesátinám:

"Václav Klaus nikdy nepřijal model kavárenské elity, která předem určí pozice a poměry v zemi. A tak bylo přirozené, že po vítězství v souboji o post předsedy OF přišlo na řadu budování ODS. Jsem dodnes hrdý a pyšný na to, že jsem mu při tomto mohl pomoci. Přesto, že je Václav Klaus dominantní typ, tak nikdy bych netvrdil, že nemá sociální cítění. Pokud odvádíte profesionální práci a jste si jisti svými argumenty, pak se nikdy nesetkáte ani s jeho tolik pověstnou arogancí. A tak bych mohl vyvracet různé další mýty a legendy, třeba i tu o údajném rozbití federace. Mohl bych se ptát na to, kde byli ti stateční čeští federalisti v první polovině roku 1992 atd. Vyčítat lze Klausovi spíše to, co neudělal, než to, co udělal. A možná neměl vždy štěstí na ty správné spolupracovníky a partnery. Ale ani v tomto ohledu není osamocen.
Když jsem před deseti lety spoluorganizoval oslavu padesátých narozenin Václava Klause, tak jsem ze všech pasažérů výletního parníku, který plul po Vltavě, cítil to očekávání velkých změn, které bylo fixováno na osobu oslavence. V jistém slova smyslu to platí i dnes, i když se loď výrazně proměnila a změnila i své osazenstvo. Václav Klaus stále plní roli korektivu svých politických partnerů a odpůrců a je nastaveným zrcadlem všem huráevropanům. I proto by neměl pomýšlet na politický důchod, ale naopak na novou etapu své výrazné politické kariéry."

Na ilustračním foto první snímek představuje mladičkého hocha Petra Macha, na druhém snímku je Petr Havlík spolu s tehdy ještě mladičkým rozevlátým vlasatcem Václavem Klausem... Nestačí-li vám to, přejděte na stupid.com, kde je rozsáhlá nabídka vánočních dárečků... Tím pádem můžete brouzdat virtuální realitou od jednoho dárečku ke druhému...

Zlomený zlom ODS

Tak: a je po sjezdu ODS. Ten skončil před několika hodinami a na serverech se zatím nedá dozvědět, jak vše dopadlo. Asi až se páni správci informačních serverů vyhajají, tak se databáze začnou dodatečně plnit informacemi. Podobně je to s informační databází ODS: ta je nejzanedbanější ze všech a chybí v ní řada závažných novinek. No, zítra je také den... Zato namísto některých dat (například seznamu místopředsedů) je na webech naprosto irelevantní a nejapný komentář Jiřího Paroubka, jakoby to snad bylo téma či něco zajímavého... Takhle se teď v informacích mlží: o kongresu ODS mluví ten, kdo o tom ví opravdu starou belu a ještě je zaujatý...

Celá ta situace tak trochu připomíná scénu, kdy v sedmdesátých letech potřebovaly jedny české noviny výsledek nějakého fotbalového utkání, které se hrálo kdesi na druhé straně zeměkoule a sportovní redaktoři požádali o tuto informaci naši ambasádu. Ta jim odpověděla, že jim to pošle druhý den ráno... Takhle to zřejmě funguje v řadě organizací dodnes...

Takže: ODS prošla volebním maratonem a zvolila jako místopředsedu Davida Vodrážku, starostu z Prahy 13 - Stodůlek. To je asi jediná změna. Mladý, sebevědomý a nový člověk ve hře. Ten asi bude vést ODS do voleb. Místopředsedy se stali ministři Petr Gandalovič, Ivan Langer a Petr Nečas, čtvrtým je bývalý středočesky hejtman Petr Bendl. Jak vidno, ODS se oprostila od poslední ženy v předsednictvu partaje - od Němcové z Havlíčkova Brodu... To si zase feministky pošmáknou... A jede se dál močálem černým podél bílých skal...

Radikálové, Klaus, ODS a orchideje

Před pár dny jsem přednášel svým posluchačům o pražském jaru, o trockistech a maoistech v Paříži roku 1968, kteří řídili masové protesty proti provozu univerzit - i proti modernímu státu. Vyprávěl jsem jim o Danielovi Cohn-Benditovi, Rudi Dutschkem a pozdějším RAF (teroristech v Německu, kteří navázali na odkaz bouří), o tom jak bývalý ministr zahraničí v Německu - Jožka Fischer jako student před lety během protestů kopal do ležícího policisty na zemi... a jak se z těch bývalých radikálů postupně stali dvorní radové nebo poslanci evropského parlamentu. A ejhle: uběhlo pár dní a Cohn-Bendit přicválal do Prahy, aby rozběsnil prezidenta Václava Klause do běla. Kancelář Hradu tentokrát sáhla k tomu, že vydala na web záznam celého rozhovoru, protože Cohn-Bendit pro noviny říkal něco zcela jiného, než je v záznamu. Předpokládám, že v tomto případě jde o doslovný překlad a niv není vynecháno ani přepsáno...
Zápis z přijetí delegace Evropského parlamentu prezidentem republiky Václavem Klausem
5. 12. 2008, Praha
VK: Jsem velmi rád, že Vás mohu na Pražském hradě dnes přivítat. Velmi se těším na naši diskusi, protože vím, že mé názory a postoje jsou v médiích často démonizovány a karikovány a toto je příležitost, jak můžeme přímo a nezkresleně své postoje diskutovat. Jsem tím, kdo vždy říkal, že pro ČR nemá členství v EU alternativu. Byl jsem to já, kdo v roce 1996 podal premiéru Dinimu českou přihlášku do EU. Byl jsem to já, kdo podepsal přístupovou smlouvu. Stojíme na prahu českého předsednictví EU. Jsem přesvědčen, že je bez problémů zvládneme. Vláda a všechny další orgány ČR se na předsednictví odpovědně připravují.

Pöttering: Děkujeme za přijetí. Jsem v Evropském parlamentu od r. 1979, celý svůj život jsem „ve službách Evropy“, to, že Česká republika je dnes členským státem a bude předsedat Evropské unii, je zázrak, o kterém se nám před třiceti lety nesnilo. Rád bych omluvil kolegu Josepha Daula, který je na dlouho plánované návštěvě Finska, ale rozumím tomu, že jste se osobně setkali zde na Pražském hradě před několika týdny. Je zvykem, že každý ze členů Konference EP bude mít během přijetí krátké slovo a možnost položit otázky. Prosím nejprve pana kolegu Schulze.

Schulz: Za Stranu sociálních demokratů bych rád řekl, že jsme připraveni podpořit české předsednictví, které nebude lehké, protože ho bude ovlivňovat nadcházející volební kampaň do Evropského parlamentu a dlouhodobě diskutované problémy, které se v EU nedaří uzavřít. Je to klimatický balíček, jakkoli Francie má ambici tuto otázku dojednat ještě před koncem roku, a potom Lisabonská smlouva, u které je znám velký rozdíl mezi Vašim názorem a stanoviskem EP. Evropští socialisté budou bojovat o to, aby byla ratifikována. Lisabonská smlouva je nutná, nevyhnutelná, absolutně nezbytná. Vím, že v tomto ohledu máte poněkud kontroverzní názory, pane prezidente.

VK: (úsměvně) Vždyť mě znáte, já kontroverzní nejsem.

Schulz: (také úsměvně): já jsem právě v Evropském parlamentu proslulý tím, jak nejsem kontroverzní, takže si budeme rozumět.

Watson: Pane prezidente, my umíme všichni německy, anglicky, francouzsky, španělsky a italsky. Jazyková odlišnost je v Evropské unii velkou hodnotou. Přejeme Vašemu předsednictví úspěch. Bude mu dominovat nutnost čelit finanční a ekonomické krizi. Je důležité, aby dále běžela Lisabonská agenda. Minulost prokázala, že nalézat řešení umožňuje evropská solidarita, která nám umožnila zastavit postup Rusů v Gruzii, která nám umožnila nacházet řešení finanční krize. Většina dnešních problémů má nadnárodní povahu a jejich řešení lze najít pouze na nadnárodní úrovni. Můžeme mít rozdílné názory na architekturu „evropského domu“, ale důležité je, aby stál.

Cohn-Bendit: Přinesl jsem Vám vlajku, kterou tu prý máte na Pražském hradě všude. Je to vlajka Evropské unie, tak ji postavím tady před Vás. Bude to těžké předsednictví. ČR se bude muset zabývat návrhem pracovně-právní směrnice a klimatickým balíčkem. Klimatický balíček EU představuje méně, než by si naše frakce přála. Bude nutné aspoň toto minimum dodržet. Jsem přesvědčen, že klimatické změny představují nejen riziko, ale i nebezpečí pro další vývoj planety. Opírám se o vědecký názor a většinový souhlas v EP a vím, že se mnou nesouhlasíte. Můžete věřit v co chcete, já jsem přesvědčen, že globální oteplování je realita, není to věc mé víry. Lisabonská smlouva: Vaše názory na ni mě nezajímají, chci vědět, co uděláte, až ji schválí česká sněmovna a senát. Budete respektovat demokratickou vůli zástupců lidu? Budete to muset podepsat. Za další, chci, abyste mi vysvětlil, jaká je míra Vašeho přátelství s panem Ganleym z Irska. Jak se můžete scházet s člověkem, o němž není jasné, kdo ho platí? Ve Vaší funkci se s ním nemáte co scházet. Je to muž, jehož finance pocházejí z problematických zdrojů a chce je nyní použít na financování své volební kampaně do EP.

VK: Musím říci, že tímto stylem a tónem se mnou za 6 let zde nikdo dosud nemluvil. Tady nejste na pařížských barikádách. Domníval jsem se, že tyto způsoby pro nás skončily před 19 lety. Vidím, že jsem se mýlil. Já bych se Vás nedovolil ptát, z čeho jsou financovány aktivity zelených. Pokud Vám jde o racionální diskusi v té půlhodině, kterou na jednání máme, dejte, pane předsedo, prosím, slovo dalšímu.

Pöttering: Ne, my máme času dost. Můj kolega bude pokračovat, protože každý z poslanců se Vás bude ptát na co bude chtít. (K Cohn-Benditovi) Jen pokračujte.

VK: To je neuvěřitelné, něco takového jsem ještě nezažil.

CB: Protože jste tady ještě neměl mě. S prezidentem Havlem jsme si vždy dobře rozuměli. A co mi řeknete o Vašem postoji k anti-diskriminačnímu zákonu? O našich financích Vám klidně povím. Crowley: Já jsem z Irska a jsem členem tamní vládní strany. Můj otec celý život bojoval za nezávislost proti britské nadvládě. Mnoho mých příbuzných při tom přišlo o život. Proto si mohu dovolit říci, že Irové si přejí Lisabonskou smlouvu. Tím, že jste se při své návštěvě v Irsku setkal s Ganleym, jste se dopustil urážky irského lidu. Ten člověk neprokázal, z čeho financoval svou kampaň. Je to nehorázná urážka irského lidu, sejít se s někým, kdo nemá volený mandát. Chci Vás jen informovat, jak to Irové cítí. Přeji Vám, aby se Vám podařilo program Vašeho předsednictví prosadit. Aby se Vám podařilo prosadit, co si evropští občané přejí.

Wurz: Francouzský prezident se vyjádřil v tom smyslu, že protiraketový deštník není dobrý pro Evropu. Rád bych se zeptal na Váš postoj v této věci, pane prezidente.

Dahl: Pane prezidente, děkuji. Já Vám žádnou vlajku nedám, protože v mé zemi je považováno za slušné dávat společně s vlajkou naší i vlajku hostitele, je nezdvořilé předkládat jen jednu vlajku. Pan Pöttering Vám asi řekne, že v mnoha otázkách já nezastávám názor Konference předsedů Evropského parlamentu, ale jsem velmi ráda, že se s Vámi setkávám osobně. Nesouhlasím s klimatickou politikou, ani s pojetím tržního hospodářství v EU. Jak jste řekl, je potřeba, abyste nebyl v Evropě démonizován a to, co jsem od Vás dnes slyšela, mě potěšilo. Nejste démon, ale statečný prezident, který obhajuje svoje názory. Souhlasím s Vámi, že debata musí v Evropě pokračovat, je potřeba zajistit vysokou účast voličů v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Je nezbytně nutné, aby v Evropské unii bylo dovoleno nesouhlasit. Je dovoleno nesouhlasit s nějakou směrnicí, ale není dovoleno nesouhlasit se smlouvami. Jsem hrdá na to, že jste nepřijali všechno, co z Bruselu přichází.

Belohorská: Já budu mluvit anglicky, i když vím, že ve slovenštině by mi pan prezident rozuměl. Smlouva z Nice je smlouva pro 15 zemí, ale Unie se rozšířila, Lisabonská smlouva je smlouva pro 27 zemí, a proto jsem nešťastná z toho, když nejvyšší představitel jedné z nových členských zemí vystupuje proti této smlouvě, na které jsme pracovali všichni společně.

VK: Děkuji za tuto zkušenost, kterou jsem získal na setkání s Vámi. Netušil jsem, že je něco takového možné a za posledních 19 let jsem nic podobného nezažil. Myslel jsem si, že to patří minulosti, že žijeme v demokracii, ale v EU opravdu funguje post-demokracie. Mluvili jste o evropských hodnotách. Evropskou hodnotou je především svoboda a demokracie, o tu jde občanům členských států EU především a dnes se v EU velmi vytrácí. Je třeba je bránit a usilovat o ně. Především bych chtěl zdůraznit to, co si myslí i většina občanů České republiky, že pro nás členství v EU nemá alternativu. Byl jsem to já, kdo podával přihlášku do EU v roce 1996 a v roce 2003 podepsal přístupovou smlouvu. Uspořádání uvnitř EU má ale alternativ mnoho. Považovat jednu z nich za posvátnou, nedotknutelnou, o které navíc není dovoleno pochybovat a kritizovat ji, je proti samotné podstatě Evropy. Pokud jde o Lisabonskou smlouvu, rád bych připomenul, že ratifikována ještě není ani v Německu. Ústavní smlouvu, ze které Lisabon vychází, v referendu odmítli voliči dalších dvou zemí. Jestliže pan Crowley hovoří o urážce irských voličů, potom musím připomenout, že největší urážkou vůči irským voličům je nerespektování toho, jak v červnovém referendu hlasovali o Lisabonské smlouvě. Já jsem se v Irsku setkal s někým, kdo zastává většinový názor v zemi, Vy, pane Crowley, zastáváte názor, který je v Irsku minoritní. To je hmatatelný výsledek referenda.

Crowley: Vy mně nebudete říkat, jaký názor mají Irové. To já jako Ir vím nejlépe.

VK: Já nespekuluji o názoru Irů. Já konstatuji jediná měřitelná data o jejich postoji, která přineslo referendum. K Lisabonské smlouvě – u nás není ratifikována proto, že o ní dosud nejednal náš parlament. To není vina prezidenta. Počkejme na rozhodnutí obou komor parlamentu, to je současná fáze ratifikačního procesu, v níž prezident republiky nehraje žádnou roli. Dnes smlouvu podepsat nemohu, protože mi neleží na stole, patří teď parlamentu, aby o ní rozhodl. Moje role nastane až po případném schválení smlouvy v parlamentu. Pokud jde o klimatický balíček, česká vláda jistě bude na racionálnější straně rozhodování v této věci. Antidiskriminační zákon – jsem přesvědčen, že je to velmi špatný zákon, ale já jeho přijetí, i kdybych chtěl, ovlivnit nemohu. Je v parlamentu a tam potřebná většina pro jeho přijetí dosud nevznikla. Pan Watson zmínil Lisabonskou agendu – to už je skoro zapomenutá věc. A právem zapomenutá. Finanční krize - jsem přesvědčen, že v otázce finanční krize bude česká vláda na straně zastánců racionálního postupu. Nebylo by moudré, pod záminkou boje s krizí likvidovat svobodný trh. Myslím, že ČR má v této situaci jistou výhodu. Zažila bankovní a finanční krizi v letech 97-98. Banky se od té doby chovaly velmi zodpovědně a nejsou tak dnes vystaveny nadměrným rizikům. Teď se to ukazuje být výhodou. K radaru chci říci to, že i o něm by Česká republika měla svobodně rozhodnout a sama zvolit to, co považuje za relevantní. Pro řadu lidí u nás i pro mě je to otázka podpory transatlantické vazby. Očekávám, že v dohledné době bude příslušná smlouva ratifikována. Pöttering: Ještě před mou závěrečnou řečí dám slovo kolegovi Schulzovi. Schulz: EU je unie suverénních států a nikoliv federace. Rozumím tomu, co říkáte o irském NE, že je třeba ho respektovat. Ale, co respekt vůči hlasům voličů ve Španělsku a Lucembursku, kteří významnou většinou řekli Lisabonské smlouvě ANO?

VK: V EU dosud platí pravidlo jednomyslnosti, a to je třeba respektovat. EU může fungovat pouze tehdy, bude-li respektovat svá vlastní pravidla a principy. Je potřeba se vrátit k Laekenské deklaraci a renegociovat Lisabonskou smlouvu. Je potřeba decentralizovat, hovořit o tom, jak vrátit pravomoci na úroveň členských států, blíže jejich občanům, jak přehodit výhybku od supranacionalismu k intergovernmentalismu.

Pöttering: Ještě před tím, než řeknu závěrečné slovo, bych chtěl říci, že Konference předsedů Evropského parlamentu diskutovala o termínu pro Vaše vystoupení v EP a nabízí Vám 19. únor. V dubnu usilujeme o amerického prezidenta a parlament naposledy zasedá 7. 5. Závěrem bych chtěl říci toto – a chci odejít z této místnosti v dobrém. To, abyste nás srovnával se Sovětským svazem, je více než nepřijatelné. Každý z nás má hluboké kořeny ve své zemi a v našich volebních obvodech. Jde nám o svobodu a demokracii, o smíření v Evropě. My podporujeme české předsednictví, máme dobrou vůli a nejsme naivní.

VK: Já jsem Vás nesrovnával se Sovětským svazem, slovo Sovětský svaz jsem nevyslovil. Řekl jsem, že takovou atmosféru a styl jednání jako dnes jsem za uplynulých 19 let v ČR opravdu nezažil. Děkuji Vám za možnost setkat se s Vámi, coby poslanci Evropského parlamentu. Je to zkušenost jiná než ta, kterou znám ze setkání s prezidenty a premiéry členských zemí EU.

Tak - a to je celé. V sobotu vypukl očekávaný kongres ODS, kde Topolánek přednesl brilantní projev, nečekaně dobrý, věcný, důstojný a inteligentní. Bém mluvil dlouho a jak má ve zvyku, poslouchal především sám sebe a mluvil k sobě samému. Pokud bude zvolen promění ODS a posléze i tento stát na jednu velkou psychiatrickou léčebnu. Jediný věcný a politicky nosný projev přednesl asi šéf senátu Milan Sobotka, který se pustil do sociální demokracie a narýsoval, co by měla ODS dělat. Spousta lidí pak mlátila prázdnou či poloprázdnou slámu a prováděla sebekritiku nebo se pokoušela zaútočit na Topolánka. To byla kanonáda zoufalců před zítřejšími volbami, kdy se bude volit předseda ODS na další dva roky. Zdá se, že to vyhraje Topolánek na celé čáře, ale jeden nikdy neví: rozhodující nakonec bude to, jak dopadla dnešní noc veškerá zákulisní jednání na společenském večeru ODS. Mimochodem: v průběhu sjezdu Klaus poměrně nepateticky a poměrně neokázale (jeho projev je na webu a trval 4 minuty) rezignoval na post čestného předsedy ODS. Snad jediné co bylo jakýmsi nepříliš silným šlehem bylo konstatování, že se ODS změnila a není to ta strana, kterou pomáhal zakládat. Má pravdu: to naštěstí věru není. Pak také řekl, že namísto idejí se stává stranou lobbistickou, což je dosti konvenční a mnoho neříkající výtka, která asi směřuje proti muži v pozadí - Mirku Dalíkovi, lobistovi a kamarádovi Mirka Topolánka... Poslanec Payne napadl ostře lisabonskou smlouvu a přirovnal ji k plíživé Mnichovské smlouvě za kterou se staví právě ty státy, které kdysi Mnichovskou smlouvu podepsaly. A tak má babička celé dny co dělat, protože kongres se přenáší nepřetržitě - a tak to sleduje jedno za druhým a je z nás všech na celém sídlišti nejlépe informovaná...

Nám zatím za oknem začala kvést další orchidej: takové červená. Na fotce jsou to dvě krajní orchideje, které nám opět po roce vykvetly a my na to čučíme v údivu, že je taková paráda vůbec možná...