Nastala velká obleva...

Sníh začal z neděle na pondělí tát - a do toho začalo drobně pršet... a tak jako mávnutím kouzelného proutku zmizeli sněhuláci a místo nich se všude začaly tvořit louže a ohavná čvachtanice....

No, zkuste v tomhle chodit na procházku...

Opatrně! Až přes tuto louži pojede auto, ohodí vás od paty až k hlavě...

Čvachty, čvachty, čvacht...

No, to asi ani komentář nepotřebuje...

Dne 21. února vyšla zpráva, že ozbrojenci z jižního Libanonu v sobotu ránu odpálili raketu poslanou na izraelské území. Rakety zranila jednu ženu ve městě Ma'alot na severu Izraele. Podle libanonských bezpečnostních sil byly z území Libanonu odpáleny dvě rakety, ale jedna z nich dopadla ještě na jeho území. K útoku se zatím nikdo nepřihlásil. Libanonští bezpečnostní činitelé uvedli, že Izrael na útok odpověděl odpálením nejméně šesti dělostřeleckých střel do oblastí, odkud rakety přiletěly. V jižním Libanonu působí šíitské hnutí Hizballáh.
Vláda spustila projekt "Návrat domů" pro nezaměstnané cizince. Této projekt se stal námětem nedělní televizní debaty mezi ministrem vnitra I. Langerem a bývalým sociálně demokratickým ministrem vnitra Františkem Bublanem. Podle tvrzení ministra vnitra Ivana Langera (ODS) se projekt vyplatí Čechům i cizincům. Vládní program, v jehož rámci je vypláceno cizincům ve finanční tísni 500 eur s letenkou do země původu, má zamezit nárůstu kriminality. Odborníci tvrdí, že cizinec bez práce je snadnou obětí organizovaného zločinu. "Domů se vrátí ať dobrovolně nebo nedobrovolně. Každý má garantovaný jeden rok, nic víc,“ řekl ministr v nedělních Otázkách Václava Moravce v České televizi s tím, že cizinci, u nichž bude prokázán nepovolený pobyt, budou vyhoštěni s červenou kartou. Ta jim znemožní návrat do Česka po dobu pěti let. Jeho oponent, předseda bezpečnostního výboru poslanecké sněmovny František Bublan (ČSSD) namítl, že základním problémem jsou zprostředkovatelské agentury, které cizince zneužívají. Podle něj je 500 eur málo, protože cizinec dluží zprostředkovatelské agentuře horentní sumy, a kvůli tomu vládní nabídky většina nevyužije. Bublan, který je poměrně chabě intelektuálně vybaven a oponuje proti všemu, jen proto aby trvale oponoval, navrhoval naprosto fantasmagorická řešení. Tvrdil, že máme nedostatek učňů v některých oborech – a tak by se cizinci mohli vyučit. Pominul některé maličkosti. Jednak to, že řada cizinců by o učební poměr nejevila zájem. Řada z nich je také starší. Dále mu uniklo, že mnozí neumí česky, jejich vzdělávání by tedy bylo dosti komplikované. Dále je otázkou, kdo by financoval učební poměr, kdo by je živil a platil jim ubytování, než by dostali výuční list. A protože nelze nikoho nutit k otrocké práci, měli by všichni po vyučení právo odjet, kam by chtěli. Bublanův nápad byla naprostá pitomost… a je to ukázka, kam může dojít ten, kdo něco navrhuje jen proto, aby něco plácnul… Bublan také mluvil o tom, že řada cizinců si (tedy mínil především Vietnamce) za rok práce v Česku nevydělá dost ani na úhradu dluhu, který nadělají tím, že zaplatí značnou sumu zprostředkovatelským agenturám. A proto si chtějí na dluh vydělat a většinou ilegálně zůstávají v zemi. Langer na Bublanovy pitomosti nereagoval a prohlásil, že cizinci se buď vrátí domů dobrovolně a s příspěvkem, nebo nedobrovolně a s červenou kartou. Podle něj by ale mělo být pro cizince hlavní prioritou vrátit se domů "bez škraloupu“. Připustil také, že špatné pracovní zkušenosti těchto cizinců by měly po návratu do vlasti odradit další poptávku po zaměstnání v Česku. Připustil, že ministerstvo se zaměří i na zprostředkovatelské organizace, které sem cizince dopravují, kasírují je, ale pak je nechají na holičkách… Když člověk poslouchá tyto debaty, tak si říká, jak je vůbec možné kritizovat humanitární gesto vlády, která platí letenky a kapesné (500 eur na cestu). Lze si představit naše „nelegály“ zaměstnané někde v západním světě či nedodržující zákony někde na dálném východě… To by jim tamní státy zabublaly, až by se jim z toho zatočila hlava…
Na webu se 24. února objevila informace o tom, že vzniká nová strana, která se programově profiluje odporem k Lisabonské smlouvě. Na euroskeptické scéně v Česku bude před volbami do Evropského parlamentu umělý šrumec. Vedle nových stran Svobodní Petra Macha a Libertas CZ Vladimíra Železného se o voliče, kterým se příčí Lisabonská smlouva, utká také koalice Suverenita. V jejím čele stane současná europoslankyně a bývalá televizní moderátorka Novy Jana Bobošíková. Ta se před pěti lety dostala do Evropského parlamentu na kandidátce Nezávislých poslanců. Po roztržce s bývalým ředitelem televize Nova Železným založila stranu Politika 21. „Nejsme euroskeptici, nechceme rozpustit Evropskou unii, akorát si myslíme, že Lisabonská smlouva je přesně ten směr, kterým by neměla v tuto chvíli jít,“ představila svou stranu Bobošíková. Právě název Suverenita je podle ní nejpravděpodobnější. Bobošíková již počátkem února například uspořádala v Praze demonstraci proti Lisabonské smlouvě, kde ji srovnala s Mnichovskou dohodou z roku 1938. Podpořila ji třicítka odpůrců Lisabonu. Co vše ještě tato populistka s průměrným rozhledem udělá, aby se opět dostala na kandidátku do Bruselu, který chce torpédovat, je otázkou… Kolik hlasů dostanou nové pidistrany bude velmi zajímavé téma.
Na internetu se objevila nová série slavného seriálu Alles gute! na adrese http://www.stream.cz/kategorie/179-alles-gute

Sněhová cesta aneb reportáž psaná za volantem...

Na sídlišti vyrostl do rána další sněhulák... a neustále sněží dál a dál... Prý má sněžit ještě do konce března... V centru včera veškerý sníh roztál, ale na periferii a kolem Prahy je všechno pod bílou pokrývkou...

Vyjeli jsme do obchodního domu, abychom doplnili potraviny a nakoupili nějaké nové přístroje do domácnosti. Babičce jsme v lékárně sehnali léky, pak jsme koupili stroj na mačkání ovoce a nakonec jsme sehnali i malou troubu, protože ta předchozí právě dosloužila. V obchoďáku se nás shovívavě díval ze stropu drak... Upozorňoval nás svým vlídným vzhledem, že začala krize a koruna jede s kopce...

Na reklamě Bauhasusu seděl malý ptáček a rozhlížel se spokojeně kolem. Výš si v této krajině usednout nemohl... Kdyby nebyl vidět, protože byl v té výšce obludné reklamy úplně malinkej, je třeba poklepat na fotku - a ona se zvětší přes celou obrazovku...

Cestou domů jsme vedle silnice viděli dva dravce jak porcují každý jeden nějakou kořist. Ledva jsme je stačili vyfotografovat, už se rozhodli, že přece jenom odletí... Jinak je projíždějící auta neruší v hodování...

Tady právě jeden z nich roztáhl křídla a laskavě popolétl o kousek dál..

Druhý už si to drandil krajinou - a vzal si v zobáku kus kořisti sebou na svačinku...

O pár metrů dál seděl třetí dravec na stromě u silnice a shovívavě shlížel na projíždějící automobily.

Vzápětí se objevilo Jižní město - a to už jsme byli skoro doma...

Mašíbři a obzvláštníci osiřeli...

Dne 7. února se roznesla zpráva, že zemřel profesor Vladimír Borecký, který byl znalcem světa mašíblů a obzvláštníků.
Dne 7. února krajně pravicová Dělnická strana (DS), kterou vláda u Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) v Brně navrhla k rozpuštění, oznámila, že chce v jarních volbách kandidovat do evropského parlamentu. A to bez ohledu na to, zda ji soud zruší či nikoliv. DS oznámila, že pokud soud vládnímu návrhu vyhoví, bude kandidovat pod hlavičkou jiné politické strany. Argumenty pro rozpuštění nejsou podle předsedy strany Tomáše Vandase validní. „Máme obavy, že zvítězí směšné argumenty vlády a my budeme vyřazeni z politické soutěže,“ uvedl. Podle Vandase jsou vládní argumenty pro zrušení DS absurdní. „Podle stejné logiky musí být zakázána sociální demokracie, v které David Rath velebil sociální politiku Adolfa Hitlera,“ tvrdil Vandas, podle něhož má DS názory, které „nejdou s dobou“ a jsou označovány za xenofobní. DS chce podle Vandase usilovat o změnu politického režimu a nastolit vládu národního socialismu. „Nikoliv násilnou volbou, ale demokratickou volbou,“ dodal. V každém případě se hodlá zúčastnit voleb do Evropského parlamentu. Argumentace, že musí být zakázány všechny politické strany, kde politici velebí fašismus či vůdce Adolfa Hitlera á racionální jádro - a nelze jej odbýt jen mávnutím ruky.
V období hospodářské krize vláda České republiky rozhodla, že koupí letenku domů 2000 cizincům, kteří přišli v důsledku hospodářské krize o práci. Cizinci, kteří využijí pomoc státu, dostanou navíc "motivační" příspěvek ve výši 500 eur (asi 14.000 korun). Stát to vyjde celkem asi na 60,7 milionu korun. Ministr vnitra Ivan Langer (ODS) novinářům řekl, že pokud by ČR opatření nepřijala, mohly by výdaje spojené s pobytem cizinců na území ČR dosáhnout až 100 milionů korun. Nejen, že by cizince bez prostředků jejich situace nutila k trestné činnosti, ale náklady na řízení, soudní výlohy a event. vazbu by daleko překročily míru nákladů současného humanitárního gesta.
Dne 12. února proběhla další manifestace za postavení Kaplického knihovny. Tentokrát se organizátoři sešli na Letné a v místě, kde měla knihovna stát složili hromadu knih ve tvaru projektované budovy pod heslem: Knihy patří do knihovny!
Ve čtvrtek 12. února se na titulní straně Mladé fronty Dnes objevil článek o tom, že sociálně demokratický politik Miroslav Mrština čerpal dotace evropské unie, které použil na přestavbu nevěstince. Jedná se o hotel Vyhlídka v Náchodě, kde svého času pobýval i ministr sociálních věcí Škromach, poslanec a dnešní senátor ČSSD.
Přišel čas, kdy se objevují první bilance ročního působení po znovuzvolení Václava Klause prezidentem. Nechme stranou průběh volby, která proběhla v režii českých poslanců. Paskvil tohoto druhu by měl jednou provždy zmizet z naší politické scény po zavedení přímé volby prezidenta. Volba V. Klause a jeho propasírování na pražský hrad byla především záležitost chladného kalkulu ODS: lepší Klaus na hradě, než poražený - a v podhradí. Zde by se daleko aktivněji mohl podílet na jejím rozložení. Za uplynulý rok se v Klausově přístupu k české i světové politice leccos změnilo. Nápadná je zvláště proměna vztahu k rodné ODS, kterou nakonec opustil a začal podporovat vznik nové pravicové strany – konkurentky ODS (6. 12. o ODS na jejím kongresu: „Tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl... Dovolte mi, abych z tohoto místa naposledy řekl: děkuji vám za pozornost a děkuji za těch společně prožitých téměř 18 let.“) Již před volbou prezidenta šla v kuloárech fáma, že Klaus se v druhém období začne chovat nenuceněji, nevypočitatelněji a destruktivněji, než v období prvním, protože nemá co ztratit. To se odehrává. Mnohé výroky Klause zextrémněly, je na nich patrná prohlubující se separace a neštastné, osamocené pokusy o vlastní hradní politiku. Ta je ovšem bez podpory ODS značně iluzorní. Prezident se zakopal v hradní zemljance a Topolánek se mohl konečně soustředit na jiné záležitosti, než na nálady nebo nenálady hradního pána. Přestal se s Klasem konfrontovat a hradní excesy nekomentuje. Jeho postoje se pohybují někde mezi lhostejným pohrdáním a rozčilenou lítostí. V průběhu minulého roku se dále prohluboval rozpor postojů k evropské politice. Zatím co Topolánek se dostal do značně aktivní a realistické pozice, Klaus se stal evropským kverulantem a jeho výroky – bohužel - slouží spíše pro pobavení, než pro zamyšlení (21. 11. O českém předsednictví EU: „Teď už jsou naši vládní politici natěšení, že budou v centru dění při předsednictví EU. Proto už vůbec o Lisabonské smlouvě nepřemýšlejí... To je něco, s čím já nemohu v žádném případě souhlasit.“) Určitou plochou vzájemným střetů se staly vztahy k ministrovi zahraničí a ministrovi pro životní prostředí. Schwarzenberga rozčílil, když navzdory postoje české vlády a diplomacie ostře kritizoval jednostranné vyhlášení nezávislosti jihosrbské provincie Kosovo. Dalším neurotizujícím momentem bylo odsouzení Gruzie za vyprovokování kavkazského konfliktu. (18.8.: „V odpovědnosti za vyvolání války je role gruzínského prezidenta, vlády a parlamentu neoddiskutovatelná a evidentně fatální... Nemohu se vézt na vlně, módní vlně toho, že zlatá je Gruzie a zlé Rusko.“) Šéf české diplomacie, přes jistou noblesu a zdrženlivost vůči hlavě státu, tentokrát vyzval prezidenta, aby se nejdříve poradil, než pronese zásadní výroky. Klaus podle očekávání v rozporu s vládou prohluboval své odlišné postoje k Lisabonské smlouvě a k Evropské unii. V otázce globálního oteplování si vyměnil několik ostrých výroků zejména se šéfem zelených Martinem Bursíkem. Konflikt mezi Topolánkem a Klausem nabral na síle až v září. Konflikt rozpoutala kauza dnes již bývalého poslance ODS Jana Moravy, kterého novináři nachytali, jak shání kompromitující materiály na své politické soupeře. Klaus nejdřív tuto kauzu označil za důkaz vyprázdnění politiky. Zapomněl ovšem dodat, že byl jako pragmatik bez vize jedním z prvních, kdo se po listopadu na vyprázdnění české politiky výrazně podílel. Topolánek oponoval – a poukázal na to, že tento proces začal v době, kdy došlo k propojení politiky, velkého byznysu a organizovaného zločinu. Zmínil dobu opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD z roku 1998. Nato Klaus reagoval věru přesvědčivým: „Jestli řekl výrok, že opoziční smlouva zavedla do této země nějaké nepříjemné praktiky, tak to já musím rezolutně nekonečně zásadně nesouhlasit.“ Může nesouhlasit, ale tak asi jediné, co k tomu nejen může, ale díky osobnímu ladění dokáže říci. Topolánek se do Klause pustil i těsně před prosincovým kongresem, na němž se prezident zřekl postu čestného předsedy ODS. „Dnes usiluje fakticky část ODS a možná Václav Klaus o to, aby vláda skončila,“ prohlásil premiér. Místopředsedu ODS a ministra vnitra Ivana Langra Klaus svým odchodem z ODS nepřekvapil. Na dotaz Práva k této záležitosti poznamenal: „To respektuji, jsou chvíle, kdy se dva lidé raději rozejdou, než aby žili spolu. A přesto, že se rozejdou, spolu mohou mít lepší vztahy, než když jsou spolu.“ Podle senátora Jaroslava Kubery z ODS, (který si zřejmě všimnul, že mnozí jsou z Klasových výroků šokováni či zděšeni), mohou mít lidé ke Klausovi výhrady. „Ale opravdu mu nelze upřít, že on o věcech opravdu hodně přemýšlí na rozdíl od některých, kteří se pohybují po povrchu ledovce.“ Klaus podle senátora nikdy nebude nadstranickým prezidentem, protože svojí povahou je pravicovým politikem. Někteří Klausův odchod z ODS uvítali, jeho skalní stoupenci jej však litovali a měli pocit, že je Klaus opustil.
Jeden z neobyčejně rozumných činů v tomto týdnu bylo, že Klaus podepsal zákon o zákazu otiskování odposlechů v novinách. Novináři farizejsky blekotají, že je ohrožena svoboda tisku. Přitom rozhovory jsou vykradené z policejních spisů a jsou vázány na kauzy, které nebyly došetřeny. Způsob, jakým noviny používaly záznamy odposlechů je odpudivá dvojím způsobem. První způsob ukazuje na intelektuální lenost: co je na tom za novinařinu otisknout přepis, který pořídil někdo jiný – a noviny zaplatily pouze jeho ukradení. Za druhé: mnohé noviny používaly osobní rozhovory k očerňování osob, které vůbec nebylo podložené. To, že někdo s někým, kdo v té době nebyl podezřelý z trestné činnosti, není a snad ani nebude trestný čin. Ale novináři skandalizovali i lidi, kteří se ničím neprovinili. Vůbec si přitom neuvědomují, že použít nahrávku osobního rozhovoru je hrubým narušením osobní svobody. Je to jakoby otevřeli listovní zásilku či se někomu vloupali do bytu. V demokratické společnosti musí být soukromí nedotknutelné. Již dnes se do něj pokoušejí v rámci různých bojů proti terorismu či jiných aktivit vlámat policisté, pak sociální pracovníci – a podobná verbež, ale soukromí je třeba bedlivě chránit. Jak je možné otisknout hovory někoho, kdo nebyl ani souzen – ani dokonce často ani vyšetřován! Novináři, kteří v budoucnosti ukradnou policejní záznamy, si holt budou muset dát práci a parafrázovat, popisovat, pátrat – prostě zvednou zadek ze židle a začít dělat poctivou novinařinu. Domnívá-li se někdo, že zákaz otiskování odposlechů ohrožuje svobodu tisku, pak je to buď pokrytec, podvodník nebo blázen… Jsou-li dnes zkráceny svobody jedince novináři, kteří si hrají na špatné fízly, pak zítra mohou být ukráceny další svobody každého z nás…
Dne 13. února byl podivný pátek. Ve dvanáct hodin měl pohřeb prof. Vladimír Borecký, jehož kariéru zbrzdili již od samého počátku komunisté. Musel se nejprve prokousat řadou profesí – od dělnických, přes hasiče až po studium filosofie a psychologie. Pak pracoval jako psycholog na čtvrtém pražském obvodě. Teprve po listopadu začala jeho akademická kariéra a bohatá publikační činnost. Vedle teorie tvorby, smíchu, humoru apod. se věnoval i tzv. mašíblům. Toto slovo objevil na jednom úřadě, kde byl založený šanon pro magory, blbce a šílence pod zkratkou mašíbl. Tím vzniklo nové libozvučné slovo. A Vladimír Borecký mu dokázal vdechnout život tím, že jej zabydlil řadou obzvláštníků a podivných bytostí – od psychiatrických pacientů až po vědce a politiky. Na pohřbu běžela na zdi projekce řady diapozitivů z Vladimírova života, před projevy a po nich – až do konce obřadu hrál na galerii osamělý saxofonista jazzové improvizace, což bylo neobyčejné dojemné a sugestivní. Řečníky na pohřbu byli: filosof prof. Ivo Tretera, pořadatel happeningů z šedesátých let Evžen Brikcius a kybernetik Ivan Havel. Ve třináct hodin poté v téže velké obřadní síni proběhlo rozloučení s prof. PhDr. Jarmilou Skalkovou, která byla jedna z mála členek korespondentek ČSAV a zasvětila život pedagogice a metodologii vědy. S ní odchází kus klasické pedagogiky a generace s vysoce kontroverzním životem, přesvědčením, ale pojetím vědy. Dva pohřby za sebou – to se doufám již nikdy nebude opakovat….

Tak zvaný NERV – ekonomický poradní orgán vlády pro období krize představil balíček opatření, který vláda v pondělí schválila a předložila jej veřejnosti. Sociální demokraté jej okamžitě napadli, komunisté již v neděli navrhli zadlužit stát (to je věru geniální recept, zvláště když neřekli proč, na co a do jaké míry, tedy kolik). Pohled na levici představuje dost tristní pohled. Vládne intelektuální ochablost, ztrácí se inteligentní kritická opozice – a co zůstává je jen ubohá a neodůvodněná chaotická řada napadání vládní politiky bez schopnosti podat něco pozitivního. Podrážděně reagovali i odbory, jejichž předseda Štech je senátor za ČSSD, což lze považovat za naprostý politický paskvil. V novém balíčku je navrhováno:
Opatření, která chce vláda prosadit ve Sněmovně
Podpora podnikání a soukromých investic:
- motivovat zárukami banky, aby půjčovaly podnikům
- snížit zálohy na daně z příjmu firem i živnostníků
- uvolnit pravidla pro tvorbu daňově uznaných rezerv
- zrychlit odpisy v 1. a 2. skupině
- zrychlit vracení DPH
- možnost odepsat si jednorázově drobný majetek za 60 000 Kč
Podpora zaměstnanosti a dopravní obslužnosti:
- zavést slevu na sociálním pojištění
- podporovat dopravu v regionech
- získat co nejvíce peněz z EU na podporu regionů
Podpora exportu, obnova a posílení úvěrových linek:
- kapitálově posílit státní banky - exportní banku, záruční a rozvojovou banku a EGAP
- akceptovat širší vějíř zástav ze strany ČNB
- zvážit zavedení částečné garance provozních úvěrů
- zrychlit odepisování klasifikovaných pohledávek
Podpora restrukturalizace a insolvenčních procesů:
- zajistit insolvenční řízení v koncernu, omezení zápočtů v insolvenci
- garantovat půjčky podnikům v reorganizaci
- zjednodušit pravidla pro oddlužení
- zavést povinnost uvádět roční úrok u spotřebních úvěrů
Zrychlit výdaje do:
- zateplování veřejných budov a panelových domů
- energetických úspor domácností
- oprav silnic a dopravních staveb
Podpora školství a vzdělávání

Jak je vidět, balíček obsahuje některá populistická opatření. Opatření vlády však nemají vést k nárůstu obrovských výdajů státu, protože Topolánek nechce stát dále zadlužovat.
Z neděle na pondělí začal opět padat sníh. Předpovědi hovoří o tom, že teploty mají v následujících dnech klesnout až na řadu stupňů pod nulou.
V úterý 16. února sněmovna schválila vydání dluhopisů v hodnotě 200 miliónů eur, tedy v přepočtu 5,58 miliardy korun, jež mají pomoci ekonomice Lotyšska, které tvrdě zasáhla ekonomická krize. Peníze, které Česko prodejem obligací získá, půjčí Lotyšsku formou sedmileté bezúročné půjčky. Vládní návrh podpořili i zástupci opoziční ČSSD, projednával se ve zrychleném řízení. Půjčka má být výrazem solidarity s zeměmi EU, které se dostaly do finanční krize.
Dne 17. 2. v Hulíně došlo ke srážce dvou škodovek, řidička fabie nehodu nepřežila. „Operační důstojník kroměřížské policie sdělil, že na silnici mezi Kroměříží a Hulínem se dostalo osobní auto Škoda Fabia do smyku a zadní částí narazilo do protijedoucího vozu Škoda Octavia,“ doplnila okresní policejní mluvčí Blanka Králová. K této zprávě běží na webu reklama na koupi automobilu Škoda. Je na vyobrazen tahač, který veze obrovský náklad těchto automobilů. Simply clever!
Profesor Paul Davies z Arizonské univerzity tvrdí, že planeta Země může být hostitelem „zvláštního života“, který má s tím pozemským, jak jej známe, pramálo společného. Tento „stínový život“, jak jej nazývá, může existovat v jedovatých arsenových jezerech nebo ve vroucích hydrotermálních oblastech moří. Paul Davies vyzval vědce k „misi na Zemi“. Označuje tak pátrání po životních projevech neznámých druhů v neprozkoumaných oblastech. „Stínový život“ může být přítomen i mezi námi, jenom jsme jej zatím neobjevili. „Abychom hledali cizí organismy, nemusíme cestovat na jiné planety. Můžeme je mít pod nosem - nebo dokonce přímo v něm,“ vysvětlil Davies na konferenci Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) v Chicagua dodal: „Je docela rozumné očekávat, že najdeme stínovou biosféru zde na Zemi. Nikdo se však neobtěžoval ji hledat. Cena přitom není vysoká - šlo by jen o zlomek toho, co se vydává za pátrání po mimozemských civilizacích. Paul Davies se domnívá, že život na zemi vznikl víckrát. Organismy vzniklé odlišnou genezí mohly přežít až do současnosti bez toho, aniž by si jich kdokoli všiml. Jejich životní projevy se mohou od běžných organismů zcela odlišovat, a jsou tak zcela přehlíženy. K této zprávě lze dodat, že Paul Davis dospěl k tomu, co bylo možné před řadou let číst v Bradburyho povídkách, kde se prolínání světů na této planetě vyskytuje již dávno. Ničil novi sub sole…

Ve čtvrtek 19. 2. prezident Klaus přednesl projev na půdě Evropského parlamentu, který vzbudil kontroverzní reakce – na jedné straně nadšený souhlas části evropských poslanců, na straně druhé bučení a odchod části poslanců ze sálu. Komické bylo, že část odešla v okamžiku, kdy Klaus mluvil o tom, že v Evropském parlamentě je nepřípustná opozice a názorová diskuse. Projev byl pozoruhodně populistický a současně zřejmě urážlivý pro ty, kteří zasedají v evropském parlamentě v dobré víře, že slouží Evropě. Mnozí ovšem tuší že Klaus je obviňuje z kryptokomunistických manýr – a to může být pro ně pohoršující. Klaus možná měl volit trochu jinou rétoriku, nemluvit obecně o EU, ale o tom, jak fungování EU a Lisabonskou smlouvu prožívají země na Východě, jaké pocity v nich EU vyvolává – a klást otázku, jestli si EU uvědomuje, jaké prizma mají země, které prošly totalitou, tedy jak se dívají na některá rozhodnutí evropského společenství….. Evropští levicoví šašci jako rudý Daniel Cohn-Bendit, vůdce studentské levice při pařížských událostech v r. 1968, jsou ovšem pohoršeni Klausovými kritickými výroky, protože si užívají prebend a anonymně, prostřednictvím řady předpisů a nařízení, vládnou nad národy a státy. Pohoršuje je možná i požadavek vrátit některé pravomoci na národní úroveň… Právě těmto papírovým šaškům a novým mocipánům z Bruselu byl zřejmě adresována řada Klausových kritických poznámek. Zde je celý text projevu:

Pane předsedo, vážení poslanci a poslankyně,
za možnost vystoupit v Evropském parlamentu, v jedné z klíčových institucí Evropské unie, bych vám chtěl hned v úvodu poděkovat. Byl jsem zde sice již několikrát, ale ještě nikdy jsem neměl příležitost promluvit na plenárním zasedání. Dnešní příležitosti si proto vážím. Volení zástupci 27 zemí s velmi pestrým spektrem politických názorů a postojů jsou unikátním auditoriem, stejně jako je - již více než půl století - unikátním a v podstatě revolučním experimentem sama Evropská unie se svým pokusem udělat rozhodování v Evropě lepší tím, že se jeho významná část přesune z jednotlivých států do celoevropských institucí.
Přicházím sem mezi vás z hlavního města České republiky, z Prahy, z historického centra české státnosti, z jednoho z důležitých míst rozvoje evropského myšlení, evropské kultury, evropské civilizace. Přicházím k vám jako představitel českého státu, který byl ve svých nejrůznějších proměnách vždy součástí evropských dějin, státu, který se mnohokrát přímo a významně na jejich utváření podílel a který se na nich chce podílet i dnes.
Český prezident k vám z tohoto místa promluvil naposledy před devíti roky. Byl to můj předchůdce ve funkci, Václav Havel, a bylo to čtyři roky před naším přistoupením k Evropské unii. Před několika týdny zde vystoupil i předseda české vlády, Mirek Topolánek, tentokráte již jako premiér země předsedající Radě Evropské unie. Ve svém projevu se zaměřil na konkrétní témata vycházející z priorit českého předsednictví i na aktuální problémy, kterým země Evropské unie v současnosti čelí.
To mi umožňuje promluvit k vám s tématy, která jsou o jeden stupeň obecnosti výše, pohovořit o věcech, které možná na první pohled nejsou tak dramatické jako cesty k řešení dnešní ekonomické krize, jako rusko-ukrajinský konflikt o plyn nebo jako situace v Gaze. Pro rozvoj evropského integračního projektu však - podle mého názoru - mají zcela zásadní význam.
Za necelé tři měsíce si bude Česká republika připomínat již páté výročí svého přistoupení k unii. Bude si ho připomínat důstojně. Bude si ho připomínat jako země, ve které - na rozdíl od některých jiných nových členských zemí - není pociťováno zklamání z nesplněných očekávání spojených s naším členstvím. Není to žádné překvapení a má to racionální výklad.
Naše očekávání byla realistická. Dobře jsme věděli, že vstupujeme do společenství vytvořeného a utvářeného lidmi, nikoli do jakési ideální konstrukce, vybudované bez autentických lidských zájmů, vizí, názorů, idejí. Zájmy, stejně jako ideje lze v Evropské unii nalézt na každém kroku a nemůže to být jinak.
Vstup do unie jsme na straně jedné interpretovali jako vnější potvrzení toho, že jsme se poměrně rychle, v průběhu necelých patnácti let od pádu komunismu opět stali standardní evropskou zemí. Na straně druhé jsme považovali (a považujeme i dnes) možnost svého aktivního podílení se na evropském integračním procesu za příležitosti využívat výhod již vysoce integrované Evropy a zároveň tento proces podle svých představ spoluutvářet.
Za vývoj v Evropské unii cítíme svůj díl odpovědnosti a právě s tímto vědomím přistupujeme k našemu předsednictví Radě Evropské unie. Jsem přesvědčen, že prvních šest týdnů našeho předsednictví náš zodpovědný přístup přesvědčivě demonstruje.
I na tomto fóru bych chtěl zcela jednoznačně a - pro ty z vás, kteří to buď nevědí, nebo to vědět nechtějí - velmi zřetelně a nahlas zopakovat své přesvědčení, že pro nás vstup do Evropské unie neměl a nemá alternativu a že v naší zemi neexistuje žádná relevantní politická síla, která by tento výrok mohla či chtěla zpochybňovat.
Proto se nás nepříjemně dotýkají v poslední době zesilující a množící se útoky na naši adresu, které jsou založeny na ničím neopodstatněném předpokladu, že Češi hledají jiné integrační seskupení než to, kterého se před pěti lety stali členy. Není tomu tak.
Občané České republiky vycházejí z toho, že evropská integrace má potřebné a důležité poslání. Chápou ho - při jistém zobecnění - následujícím způsobem:
- je to odstraňování zbytečných a pro lidskou svobodu a prosperitu kontraproduktivních bariér pohybu lidí, zboží a služeb, idejí, politických filozofií, světonázorů, kulturních schémat, vzorců chování, které se v průběhu historie z nejrůznějších důvodů utvořily mezi jednotlivými evropskými státy;
- a je to společná péče o veřejné statky existující na úrovni kontinentu čili o takové projekty, které není možné účinně realizovat na bázi bilaterálního vyjednávání dvou (či několika) sousedních evropských zemí.
Úsilí o uskutečnění těchto dvou záměrů - odstraňování bariér i racionální výběr toho, co se má řešit na úrovni celého kontinentu - není a ani nebude nikdy ukončeno. Různé bariéry a překážky nadále přetrvávají a rozhodování na úrovni Bruselu je jistě více, než by bylo optimální. Určitě je ho tam více, než lidé žijící v jednotlivých evropských zemích požadují.
Jste si toho, páni poslanci a paní poslankyně, jistě vědomi i vy. Spíše jako řečnickou otázku se proto ptám, zda jste si - při každém svém hlasování - jisti, že rozhodujete o věci, o které je nutno rozhodovat právě v tomto sále, a ne blíže k občanovi, tedy uvnitř jednotlivých evropských států?
V politicky korektní rétorice současnosti bývají zmiňovány i některé další možné efekty evropské integrace, ale ty jsou spíše druhotné a zástupné. Jsou to navíc spíše ambice profesionálních politiků a lidí s nimi spojených než zájmy normálních občanů členských států.
Řekl-li jsem, že pro nás členství v Evropské unii žádnou alternativu nemělo a nemá, jde jen o polovinu toho, co je třeba říci. Druhou polovinou je zcela logické tvrzení, že metody a formy evropské integrace naopak řadu možných a legitimních variant mají, stejně jako je měly v celém posledním půlstoletí. Historie nekončí.
Považovat status quo, v dnešní době existující institucionální uspořádání EU, za navždy nekritizovatelné dogma, je omyl, který se bohužel stále více šíří, ač je v naprostém rozporu jak s racionálním uvažováním, tak s celou, více než dvě tisíciletí trvající historií vývoje evropské civilizace. Stejným omylem je apriorně postulovaný, a proto stejně nekritizovatelný předpoklad o jedné jediné možné a správné budoucnosti vývoje Evropské unie, kterou je "ever-closer Union", neboli postup ke stále hlubší politické integraci členských zemí.
Ani existující stav, ani postulát nespornosti přínosu nepřetržitého prohlubování integrace pro žádného evropského demokrata nezpochybnitelné nejsou, respektive by být neměly. Jejich vynucování těmi, kteří považují sami sebe - řečeno se slavným českým spisovatelem Milanem Kunderou - za "majitele klíčů" evropské integrace, není možné akceptovat. Navíc je zřejmé, že to či ono institucionální uspořádání Evropské unie není cílem samo o sobě, ale že je prostředkem k dosažení cílů skutečných. Těmi není nic jiného než lidská svoboda a takové ekonomické uspořádání, které přináší prosperitu. Tím je tržní ekonomika.
To si jistě přejí občané všech členských zemí, ale v průběhu dvaceti let od pádu komunismu se opakovaně přesvědčuji o tom, že si to silněji přejí a více se o to obávají ti, kteří velkou část dvacátého století prožívali nesvobodu a potýkali se s nefunkční centrálně plánovanou, státem organizovanou ekonomikou. Tito lidé jsou - zcela zákonitě - citlivější a vnímavější na jakékoli jevy a tendence, které míří jinam než ke svobodě a prosperitě. Patří k nim i občané České republiky. Dnešní systém rozhodování v Evropské unii je něčím jiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií. V obvyklém parlamentním systému je část podporující vládu a část opoziční, ale to v Evropském parlamentu není. Zde je prosazována alternativa jen jedna a kdo uvažuje o alternativě jiné, je považován za odpůrce evropské integrace.
V naší části Evropy jsme ještě nedávno žili v politickém systému, kde byla jakákoli alternativa nepřípustná, a kde proto žádná parlamentní opozice neexistovala. Získali jsme trpkou zkušenost, že tam, kde není opozice, ztrácí se svoboda. Politické alternativy proto existovat musí.
A nejen to. Vztah občana té či oné členské země a představitele unie není standardním vztahem voliče a politika, který jej reprezentuje. Mezi občany a představiteli unie je navíc vzdálenost (a to nejenom v zeměpisném slova smyslu), která je podstatně větší, než je tomu uvnitř jednotlivých členských zemí.
Označuje se to různými termíny - demokratický deficit, ztráta demokratické accountability, rozhodování nevolených, ale vyvolených, byrokratizace rozhodování apod. Návrhy na změnu dnešního stavu - obsažené v zamítnuté Evropské ústavě či od ní fakticky málo odlišné Lisabonské smlouvě - by tento defekt ještě zvětšovaly. Při neexistenci evropského demos - evropského lidu - není řešením tohoto defektu ani eventuální posilování role Evropského parlamentu. To by tento problém naopak zesilovalo a vedlo by to k ještě většímu pocitu odcizení občanů evropských zemí od unijních institucí.
Řešením není ani přitápění pod "tavícím kotlem" dosavadního typu evropské integrace, ani potlačování role členských států pod heslem nové multikulturní a multinacionální evropské občanské společnosti. To jsou pokusy, které v minulosti vždy selhaly, neboť nebyly projevem přirozeného historického vývoje.
Obávám se, že pokusy integraci dále urychlovat a prohlubovat a rozhodování o podmínkách života občanů členských zemí ve stále větší míře posouvat na evropskou úroveň, mohou svými důsledky ohrozit všechno pozitivní, co bylo za poslední půlstoletí v Evropě dosaženo. Nepodceňujme proto obavy občanů mnoha členských zemí, že se o jejich záležitostech opět rozhoduje jinde a bez nich a že je jejich možnost toto rozhodování ovlivnit jen velmi omezená.
Za svůj úspěch dosud vděčila Evropská unie mimo jiné i tomu, že názor a hlasy každé členské země měl při hlasování stejnou váhu a nemohl být oslyšen. Nedopusťme vznik situace, ve které by občané členských zemí žili s rezignovaným pocitem, že projekt Evropské unie není jejich projektem, že se vyvíjí jinak, než si přejí, a že jsou pouze nuceni se mu podřizovat. Velmi snadno a velmi rychle bychom se ocitli zpět v dobách, o nichž jsme si zvykli říkat, že už dávno patří minulosti.
To úzce souvisí i s otázkou prosperity. Je třeba otevřeně říci, že je dnešní ekonomický systém EU systémem potlačovaného trhu a nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky. Přestože nám dějiny více než dostatečně ukázaly, že tímto směrem cesta nevede, my dnes tímto směrem opět jdeme.
Míra omezení spontaneity tržních procesů a míra politické reglementace nepřetržitě narůstají. K tomuto vývoji v období posledních měsíců přispívá i mylné interpretování příčin dnešní finanční a ekonomické krize, jako by ji způsobil trh, zatímco skutečnou příčinou je pravý opak - způsobilo ji politické manipulování trhu. Znovu je třeba připomenout historickou zkušenost naší části Evropy a poučení, které jsme si z této zkušenosti odnesli.
Mnozí z vás znají jméno francouzského ekonoma Frederika Bastiata a jeho slavnou Petici výrobců svíček, která se stala známým a dnes už kanonickým učebnicovým textem ukazujícím absurditu politického vměšování se do ekonomiky.
Dne 14. listopadu 2008 Evropská komise vyslyšela skutečnou, nikoli Bastiatovu fiktivní petici výrobců svíček a na svíčky dovážené z Číny uvalila 66procentní clo. Nevěřil bych, že se 160 let starý literární esej může stát realitou, ale je tomu tak. Nezbytným důsledkem rozsáhlého zavádění takových opatření je ekonomické zaostávání Evropy a zpomalování, ne-li dokonce zastavování ekonomického růstu. Řešení je jen a jedině v liberalizaci a deregulaci evropské ekonomiky.
Toto všechno říkám z pocitu odpovědnosti o demokratickou a prosperující budoucnost Evropy. Snažím se připomenout základní principy, na kterých je již staletí či tisíciletí budována evropská civilizace. Principy, jejichž platnost je nadčasová a univerzální, a které by proto měly platit i v současné Evropské unii. Jsem přesvědčen, že si občané jednotlivých členských zemí svobodu, demokracii a hospodářskou prosperitu přejí.
Zřejmě nejdůležitější pro tuto chvíli je požadavek, aby svobodná diskuse o těchto věcech nebyla považována za útok na samotnou myšlenku evropské integrace. Vždycky jsem si myslel, že smět o těchto vážných otázkách diskutovat, být slyšen, hájit prostor každého k prezentaci jiného než "jediného správného názoru" - byť s ním třeba nesouhlasíme - je právě ona demokracie, která nám byla po čtyři desetiletí odpírána.
My, kteří jsme si nedobrovolnou zkušeností převážné části svých životů ověřili, že svobodná výměna názorů a idejí jsou základní podmínkou zdravé demokracie, věříme, že tato podmínka bude ctěna a respektována i v budoucnu. Je příležitostí a nezastupitelnou metodou, jak udělat Evropskou unii svobodnější, demokratičtější a více prosperující.

Počátek února, věk bláznovství...

V pátek 30. ledna byla otevřeno další kolo diskusí o materiálu Ministerstva školství, který má učitelům usnadnit výuku moderních dějin, zejména 2. poloviny 20. století, resp. tedy výuku o dějinách komunismu, které se řada učitelů dodnes vyhýbá. Komunistická strana by byla ráda, kdyby se ve výuce zmiňovaly také „úspěchy“ komunistické éry, což zní jako cynický výsměch. Ministr Liška upozornil, že to byl právě komunismus, který „prznil“ pojetí dějin.
Asi tisícovka komunistů táhla Prahou a protestovala proti radaru; shromáždění předalo na americké ambasádě dopis americkému prezidentovi Obamovi. V jejich čela kráčel bývalý konfident a dnešní předseda KSČM Filip a poslanec evropského parlamentu Miroslav Ransdorf. Obama si určitě počte...
Soud vynesl v českém prostředí bezprecedentní rozsudek o tom, že třebíčská nemocnice musí vyplatit za záměnu holčiček Nikoly a Veroniky odškodné ve výši 3,3 milionu korun. Děti v nemocnici vyměnila zdravotní sestra bezprostředně po jejich narození v prosinci 2006.
Na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu prezident Václav Klaus opět prohlásil, že oteplování ovzduší neexistuje, a kritizoval ty, kdo chtějí s tímto jevem bojovat. Uvedl například bývalého amerického viceprezidenta Al Gorea. "Nemyslím, že je nějaké oteplování klimatu. Nevidím žádná statistická data, která by to dokazovala", řekl podle AFP v Klaus novinářům a pokračoval: "Je mi líto, že někteří lidé jako Al Gore nejsou připraveni naslouchat konkurenčním teoriím. Ekologický militantismus a alarmismus ohledně oteplování ovzduší jsou výzvou naší svobodě." Klaus nemá pravdu v tom, že oteplování neexistuje, protože to je stejně dogmatické tvrzení jako, že existuje, ale má pravdu v tom, že o oteplování není možné vést seriozní vědeckou diskusi. Právem poukazuje na to, že jde spíše o ideologii, než o vědecké důkazy. Argumentuje se koncerty a protestními průvody. Klaus také v minulosti mnohokrát opakoval, že ideologie zelených ohrožuje rozpočty států, protože dogmatické argumenty zelených ad hoc vedou k požadavkům na stále vyšší výdaje států, z nichž mnohé nemají vědecké ani jiné rozumné odůvodnění. Současné ekonomické problémy se projevily i v kulturním programu a ve stravování účastníků davoského setkání. Bylo škrtnuto lyžování či vystoupení hvězd pop music. Podle švýcarských médií se účastníci museli uskromnit i v oblasti gastronomické. Namísto kaviáru a humrů se museli zasytit šunkou a sýry, tradiční prémiové šampaňské Dom Pérignon bylo nahrazeno šampaňským "obyčejným". Hlad tedy nakonec nehrozil...

V sobotu se objevila zpráva, že Architekt Mark Aretz, který se zabývá renovací starých domů, otevřel okno do NDR: byt, kde 20 let nikdo nebyl. V posledních letech otevřel přes tisíc dveří od bytů. Naposledy se mu však naskytl unikátní pohled. Když překročil jeden práh na okraji Lipska, jakoby opět stál v NDR. Všechno bylo jako před dvaceti lety. Od roku 1989 totiž nikdo do těchto místností nevstoupil. "Připadal jsem si jako archeolog, který vykopal komunistickou stranu," řekl Aretz on-line deníku TÝDEN.CZ. Čas jakoby se zastavil na prahu bytu na okraji saského Lipska a architekt se rázem octl v zapomenuté minulosti. Nástěnný kalendář ukazoval srpen 1988. Bylo na něm vyobrazeno oslavování desetiletého výročí výstupu kosmonauta SSSR a NDR do kosmu. Nákup seschlých housek stále ještě vykukoval ze síťovky a plastové nádobí "soudruhů z NDR" plnilo přihrádky kredence. Zvlhlé oko "ostalgika" by jistě potěšila spíž plná artefaktů jako Vita Cola, jemný margarín Marella, cigarety Juwel či vodka Kristall. "Všude byl nepořádek, ale je to historická pokladnice, portál do doby dávno minulé," popisoval nález ohromený Aretz. Jak to vypadá, před ním naposledy zavřel dveře poslední nájemník, čtyřiadvacetiletý Heiko Schwarz. Architekt se domnívá, že měl nějaké problémy s Honeckerovými komunisty, protože byt vypadal opuštěný ve spěchu. "Mám takový pocit, že utekl v roce 1989 přes Prahu, nebo Budapešť. Měl s režimem podle těch dokumentů problémy, ale netroufnu si odhadnout, kde je nyní," řekl v rozhovoru pro TÝDEN.CZ Aretz.
V Praze se v sobotu 31. ledna po 14 letech opět uskutečnil ples ve Státní opeře, který byl určen pro horních deset tisíc. O thymolinové úsměvy a drahé róby nebyla nouze. Mezi známými osobnostmi byla na plese například topmodelka Tereza Maxová, která čeká dceru. Příležitost ukázat se na veřejnosti si nenechala ujít ani Ivana Trump. Mezi dalšími hvězdami večera bylo možné najít i rockovou legendu ze skupiny Deep Purple Iana Viklana, vidět se nechala i miss Taťána Kuchařová, která se na plese pohybovala s fešáckým pražským radním Milanem Richterem. Vzhledem k tomu, že na plese bylo několik významných českých topmodelek, které sympatizují s nadací Terezy Maxové, objevilo se tvrzení, že český ples má nejkrásnější účastnice na světě.
V Královské nemocnice v anglickém Derby panuje mezi zaměstnanci zděšení. Po chodbách špitálu chodí duch v černém pláštíku a terorizuje je. Management zdravotnického zařízení si s nadpřirozenou bytostí neví rady. Na pomoc byl přivolán exorcista, který by měl černou energii odvést do říše zesnulých.
Ve Straně Zelených se zformovala a oficiálně vystoupila frakce politiků nespokojená s programovou destruktivní politikou předsedy Martina Bursíka. Jejím inspirátorem byla neúspěšná ministryně školství Dana Kuchtová, která v lednu dostala novou trafiku: stala se ředitelkou dětského domova, ačkoliv původně vystudovala učitelství jazyků. Tato ambiciozní dáma bez invence řekla: "Chceme být programovou protiváhou vedení strany." Vedle toho tovaryšč Zubová prohlásila pro média: "Chceme říct, že Strana zelených není jednonázorová strana.... Budu vystupovat jako poslankyně reprezentující tuto frakci. Vedení by mělo na naše názory brát větší zřetel." Vedení frakce se odchýlilo od programu strany v oblastech zdravotnictví (poplatky), dopravy (kamióny) a zahraniční politiky (radar). „Dlouho mne v souvislosti s budoucností Strany zelených nic tak nevyděsilo," reagoval Martin Bursík na zprávy o pokusu založit frakci, která by se snažila o jinou politiku, než kterou reprezentuje vedení v čele s Bursíkem, Jacques a Rabasem.. "Bude to vnímáno jako další konflikt ve Straně zelených," varoval vnitrostranickou opozici předseda strany. Má pravdu v tom, že tato pidistrana ztrácí krok za krokem důvěryhodnost, protože je zcela fatální, když jedna až dvě poslankyně, které na celém politickém poli nevypadají jako příliš pracovité či charismatické, hýbají celou politickou scénou, resp. jsou schopné kdykoliv při hlasování „potopit“ celou vládní koalici.
V sobotním rozhovoru pro (rudé) Právo David Rath navrhl, aby se příštím prezidentem stal Jiří Paroubek, kterého tento návrh potěšil. Předseda největší opoziční strany návrh okomentoval s tím, že v "tuto chvíli" o kandidatuře neuvažuje. Pokud bude úspěšným premiérem, tak boj o prezidentský post v roce 2013 zváží. Z toho je vidět, že skromnost je vskutku velikánskou Paroubkovou ctností. Otázkou ovšem je, kdo by za těchto okolností byl předsedou sociálních demokratů a premiérem. Zřejmě si na tuto pozici v tichosti brousí zuby David Rath, i když zatím tvrdí, že má spoustu práce jako krajský hejtman a poslanec – a další funkce nabírat nechce. Jeho ambice jsou však očividně nezřízené.
Počátkem února prudce stouplo napětí mezi severní a jižní Koreou, které se ocitly na pokraji válečného stavu.
V neděli 1. února byl nový patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill slavnostně uveden do jejího čela. Obřad se konal v moskevském chrámu Krista Spasitele, v němž církevní sněm minulé úterý 16. moskevského patriarchu a vší Rusi zvolil. Obřadu se zúčastnil i ruský prezident Medvěděv a předseda vlády Putin.
V neděli 1. února byla jmenována nová islandská premiérka, kterou se stala sociální demokratka Jóhanna Sigrudardóttir. Ta povede jednu z nejstarších demokracií světa a ostrovní stát do dubnových předčasných voleb. Bývalý ministerský předseda, konzervativec Geir Haarde rezignoval kvůli hospodářské krizi, která Island těžce zasáhla. Sigrudardóttir je první premiérkou západního státu, která se otevřeně hlásí k lesbické orientaci. Nová předsedkyně je také historicky první žena v čele islandské vlády. Narodila se 4. října 1942 v Reykjavíku, kde vystudovala obchodní školu. Dlouhou řadu let pracovala jako letuška. Žije se spisovatelkou a dramatičkou Jónínou Leósdóttir, s níž v roce 2002 uzavřela registrované partnerství. Z předchozího manželství má dva dospělé syny. Od května 2007 až dosud zastávala post ministryně sociálních věcí za Sociálnědemokratickou stranu a je nejdéle sloužící poslankyní islandského parlamentu, do nějž zasedla už v roce 1987. Několikrát byla členkou jeho prezídia. Jako ministryně na sebe upozornila mimo jiné tím, že odmítla služební limuzínu s řidičem a do práce jezdila svým vlastním starým vozem
Premiér Topolánek si počátkem února prudce polepšil v žebříčcích popularity. Zdá se, že mu evropský rozměr politiky svědčí. Vzápětí se obul do politiky sociálních demokratů, kteří vytvářejí kulturu obcházení zákonů, krizí a chaosu. Premiér poukázal na to, že krajské (sociálně demokratické) administrativy nabouraly hospodářskou soutěž. Jejich postup deformuje prostředí v lékárnách, protože některé musí zavírat a naopak v jiných jsou fronty. "Je zcela evidentní a kontroly to prokázaly, že léky pro důchodce a ostatní občany jsou v tomto novém systému dražší než v systému s poplatky. Já se domnívám, že lidé na to přijdou velmi rychle," upozornil Topolánek. Druhým problémem podle něj je, že hejtmani ČSSD se rozhodli obejít zákon, který stále ještě hrazení poplatků vyžaduje. "Pokud má být novou politickou kulturou obcházení zákonů a vyvolávání krizí a chaosu, tak potom novým hejtmanům blahopřeji," dodal sarkasticky. Je pravdou, že je naprosto neskutečné, když hejtmani nejen nabádají masově k porušování zákonů, ale aktivně se v jejich nabourání angažují. Kam se ztrácí kontrolní funkce státu a schopnost postavit před soud všechny, kdo se na překročení zákona podílejí? Je také pravdou, že se zatím podařilo vytvořit zcela nerovné podmínky mezi krajskými nemocnicemi a lékárnami – a jinými typy zdravotních zařízení a lékáren. Přitom právě ty lékárny, kde se snížily poplatky, prudce zvedly ceny léků – a ukázalo se, že je levnější si kupovat léky s doplatkem než bez něj… Těšíme jaký chaos vyvolá budoucí prezident Paroubek až sáhne ekonomice na zoubek… Sdělovací prostředky zatím stále informují o těch zařízeních, kde se poplatky neplatí. Zapomínají však informovat, že řada lidí odmítá „neplatit“ zavedené poplatky, dává je doktorům se slovy: „Já na to mám. Neschvaluji to, co dělají sociální demokrati…“ Často dokonce platí poplatky a vnucují je i tehdy, když je již platit nemusejí (při druhém a dalším ošetření apod.) Doktoři upozorňují na to, že nevědí, co s těmito penězi mají dělat… Na webu se 3. února objevila vzrušující zpráva o tom, že obezitu lze chytit stejně jako chřipku. Obezitu může způsobovat i virus označený AD-36 Nakazit se virem, který způsobí obezitu, je podle amerických lékařů nejen možné, ale není to ani nic výjimečného. Virus se přenáší kýcháním, kašláním nebo dotekem rukou. Šíří se tedy stejně jako chřipka. Nový výzkum vědců z Louisiany staví na výsledcích starších výzkumů obezity. Studie prováděné na myších a kuřatech ukazují, že i zvířata nakažená tímto virem začínají nabírat na váze.Jak uvádí list The Sun, průzkum ukázal, že třetina obézních osob byla nakažena tímto virem. Je nutné dodat, že jej v těle nosí také jedenáct procent osob, které nadváhu nemají. Profesor Nikkil Djurandhar říká, že virus známý pod jménem AD-36 se napřed usadí v plicích, a pak začíná putovat po těle a dodává: "Nutí tukové buňky k tomu, aby se množily, a zároveň také způsobuje bolení v krku. Následně se virus usadí v tukové tkáni, kde se replikuje. Což vysvětluje, proč nakažení lidé přibývají na váze." Nabírání na váze trvá až tři měsíce, dokud si tělo vůči této nákaze nevybuduje imunitu..

5. února se objevila zpráva, že české úřady mají neprodleně opustit praxi chirurgické kastrace sexuálních delikventů. To prohlásila výzva Výboru proti mučení Rady Evropy (RE). Takové jednání s lidmi je ponižující, uvádí čtvrteční zpráva výboru, o které informovala agentura AFP. Výbor vyjádřil znepokojení nad kastracemi už vloni v červenci. Tehdy prohlásil, že k chirurgické kastraci lze přistoupit jen na základě svobodného souhlasu dotčeného. Dále argumentuje tím, že svobodné rozhodnutí je stěží možné, je-li delikventovi dáváno na výběr mezi kastrací a doživotním pobytem v psychiatrické léčebně. Vláda tehdy v reakci uvedla, že kastrace se provádějí v souladu se zákonem z roku 1966. Výzkum mezi veřejností ukázal, že u těchto delikventů je pro kastraci v souvislosti s nemocí 92.2%, pouze s jejich souhlasem 6.6%, zamítlo tuto praxi 1.2%. Hlasovalo 5742 osob. Zdá se, že rada ve Štrasburku je složena z lidí, kteří nemají naprosto představu jak vypadají dětské oběti znásilnění a podobných praktik. Nejen že řada z nich má těžká doživotní traumata, ale není žádnou velkou výjimkou ani to, že se u nich objeví hluboká mentální retardace apod. Podobně je tomu s praktikami, které prosadil všeználek a spisovatelka Rowlinsová, která jako diletant zasáhla do otázky používání klecových zařízení. Namísto odborné debaty tak přispěla k politizaci této záležitosti, čímž se z veřejné diskuse ztratila racionalita rozhodování, síla argumentů – a šlo o zcela jednostranný politický tlak. Od té doby je část těchto pacientů znehybněna podle předpisu připoutána kurtovacími pásy či řemeny, kde je ponechána řadu hodin – pak je odpoutána, osprchována, aby se smyly event. výkaly – a opět přikurtována. Tvrdit, že je to humánnější, je čirý výsměch lidskosti. Teprve po návštěvách zařízení pro dementní začala slavná dáma trochu tušit, jak vypadá život poškozených – a omluvila se za své tvrdé původní výhrady proti klecovým lůžkům. Zřejmě v době, kdy je pronášela, neměla tušení o realitě, ale někde pochytila kvaziradikální názory svobodomyslných. Jenže již bylo po sezoně: klecová lůžka byla mezitím zrušena. Neklidné pacienty, jak známo, je možné také zklidnit zvyšujícími se dávkami léků. Sexuální násilník za sebou může mít i celou řadu obětí, kterým radikálním způsobem změnil osud po celý zbytek života. Ve Štrasburku si více váží života pachatelů než obětí. Mnohé traumatizované oběti se totiž již nikdy o záležitostech, které jsou pro řadu lidí zdrojem životních potěšení, nemohou rozhodovat zcela svobodně. A namísto radosti budou pokusy o vlastní sexuální život u nich vést vždy k reaktivacím traumatu. Kdo alespoň tuší, jak dramaticky se mění život obětí pod traumatem znásilnění apod. by se měl radikálněji zasahovat za práva a ochranu žen a dětí – a namísto bohaprázdných žvástů o vykořisťování, které jsou ukradeny z marxistických příruček - by se měl zasadit o daleko tvrdší postihy těchto delikventů. V principu jde o naprosto brutální zásah do osobní svobody druhého, kterého je použito pouze jako prostředku, jak by řekl Kant, kdyby mezi námi ještě pobíhal ve své paruce. Politické rozhodování ve Štrasburku je třeba napadnout vydáním materiálu, kde by byl jasně ilustrován život obětí po traumatizaci – a poté řádně zdůvodnit, proč je těmto činům nutné zamezit jakýmkoliv způsobem. Z hlediska bývalých i potenciálních obětí je jedno jestli kastrací nebo doživotní izolací.

Ve zprávách 5. února upoutala zájem veřejnosti informace o tom, že středočeský hejtman a poslanec David Rath (ČSSD) se rozčílil a požaduje omluvu od časopisu Reflex. Nelíbí se mu obálka, na níž byl zobrazen jako nacistický diktátor Adolf Hitler. Genosse David Rath také zvažoval žalobu nebo trestní oznámení. Podle Ratha je obálka, na níž je vyobrazen jako Hitler, za hranicí dobrého vkusu. V každém případě bude podle něj omluva hlavní součástí případné žaloby na týdeník. Ten se podle něj "zařadil na úplné dno společnosti“, směrem k bulváru. Zapomněl říci, že byl takto vyobrazen možná právě proto, že sám se na tomto dně dávno pohybuje – a redakce se s ním proto teprve na tomto rétorickém a bulvárně-politickém dně mohla setkat jako rovný s rovným. Rath, jak známo, si nedávno pochvaloval Hitlerovu hospodářskou politiku a kladl ji ODS za vzor. Když pochopil, že přestřelil, začal couvat. V rozhovoru pro Právo jednoznačně odmítl jako nesmysl, že by byl obdivovatelem nacistické ideologie. Tvrdil, že jeho dědeček prošel Osvětimí. Prakticky celou rodinu hejtmanova dědečka prý zavraždili nacisté v koncentráčním táboře. Dědeček také pomáhal českému odboji, uvedl středočeský hejtman. Tím spíše je však podivnější, že obdivuje a ohání se vůdcem třetí říše. Otázkou je, zda jde o diagnózu nemoci nebo o osobnostní poruchu. Kolik šílenců byla úspěšných v politice?

Dne 5. ledna také vyšla analýza agentury Median, která popisuje změny ve voličských preferencích. ODS začala dohánět ČSSD. Z průzkumu agentury Medianu, vyplynulo, že si sociální demokraté pohoršili dokonce o více než pět procentních bodů, ve srovnání s listopadem pak o 7,4 procentního bodu. Takový pokles voličské přízně zaznamenali sociální demokraté poprvé od sněmovních voleb v červnu 2006. Občanským demokratům se podařilo stáhnout náskok ČSSD z prosincových téměř 13 procent na čtyři procenta. Nejvíce si v lednu polepšili zelení, které by koncem minulého roku volilo sotva 2,7 procenta občanů, zato v lednu už by to bylo 5,5 procent. Nepatrně si polepšili lidovci, jejichž preference stouply z prosincových 6,7 procenta na sedm, a komunisti, kteří si polepšili o dvě desetiny procentního bodu. V lednu se jejich volební základna ustálila na 14,2 procentech. Za změnou podle politologa Jana Kubáčka z FSV UK stojí zvýšená aktivita vlády: "Vládě pomáhá předsednictví, premiér je najednou muž činu, stýká se s evropskými politiky. Veřejnost oceňuje, že se kabinet aktivně snaží nalézat řešení současné globální ekonomické krize. "Třetím argumentem je odchod Jiřího Čunka a také Tomáše Julínka. Jeho nástupkyně (tedy Daniela Filipiová z ODS) je žena, která umí najít kompromis," konstatoval Kubáček. Podle agentury by se voleb nyní zúčastnilo 60 procent oprávněných voličů; celého průzkumu se zúčastnilo 1063 respondentů starších 18 let.
Vývoj volebního modelu podle agentury Median (v %): protože nelze úřenést tabulku, jsou vždy 4 výsledky uvedeny v pořadí, kterým text začíná:

červen 2006
listopad 2008
prosinec 2008
leden 2009
ODS
35,4
29,1
27,9
31,3
ČSSD
32,3
42,7
40,5
35,3
KSČM
12,8
12,1
14,0
14,2
KDU-ČSL
7,2
5,9
6,7
7,0
SZ
6,3
4,3
2,7
5,5
Zdroj: Median

6. února se objevila na webech informace o tom,, že předseda Paroubek napadl společnost Median za uvedené údaje. Směšnohrdina prostě a jednoduše popírá realitu. Inteligentní jedinec si z čísel dokáže udělat obrázek jak a kam se otáčejí trendy v preferenčních postojích... a podle se zařídí, že?