Ve čtvrtek 10 prosince vyšla zpráva o tom, že Václav Klaus prohlásil: Z vývoje v Česku v posledních 20 letech jsem zklamaný. Údajně měl za to, říká jeden z největších polistopadových odpůrců tzv. třetí cesty – hybridu mezi komunismem a kapitalismem - že se země po roce 1989 poučí ze své minulosti a nebude kopírovat západní politické modely. Prezident tyto výroky uvedl na čtvrteční snídani s tuzemskými podnikateli, kterou uspořádal týdeník Euro. Klausovi vadí, že Česko kopíruje „britský labourismus“ a "agresivní zelený aktivismus". Dodal, že ty jsme si mohli odpustit. K rozpočtu, který schválila sněmovna (zachvácená rudým zákalem), prohlásil: "Považuji ten deficit za zoufale špatný, ale nevidím dobré řešení." Napadl i volební systém, který vede ke špatnému rozložení sil ve Sněmovně.
Klaus, který se hodně svou politikou zasloužil o dnešní zmateční situaci, po dvaceti letech od listopadu 1989 v české politice vidí i další aspekty, které podle něj mají "destruktivní potenciál". Jmenoval například neúměrné přerozdělování ze strany státu, neexistenci plánu na financování zdravotnictví či příliš ochranářský přístup státu, který nemotivuje lidi pracovat.
Současné analýzy politické situace poukazují na šokující skutečnost, že taktovkou ve Sněmovně v posledních týdnech mávali především komunisté. Mirek Topolánek (předseda ODS) varoval před hlasováním socialistů a komunistů, když prohlásil: „Vedle úřednické vlády může v parlamentu vzniknout alternativní vláda Jiřího Paroubka za pomoci komunistů a několika dalších jednotlivců.“
Při poslední schůzi Sněmovny bylo jasné, že o výsledku hlasování rozhodují právě komunisté. Pokud se totiž 26 komunistických poslanců odmítne postavit na stranu sociálních demokratů, nemá Paroubkova strana šanci cokoliv prosadit. Ale platí i opak. Rozhodnou-li se komunisté pomoci Topolánkově straně, může se sociální demokracie postavit na hlavu. Je zcela lhostejné, zda v Sněmovně jde jen o procedurální hlasování, kdy se rozhoduje, jaký bod kdy a kam zařadit, anebo o klíčové zákony, jako třeba státní rozpočet, zdravotnické poplatky, či o zákaz privatizace ruzyňského letiště. Śéf klubu KSČM Pavel Kováčik, který je prototypem komunistického funkcionáře padesátý h let jak myšlením, tak designem, uvedl, že:„Šestadvacet našich mandátů používáme ve smyslu našeho programu a není přitom rozhodující, kdo co navrhuje, ale co navrhuje.“ Podle Kováčika nejde o moc, ale o rozum. „Když je rozumný návrh ze strany ČSSD, rádi ho podpoříme. Pokud je rozumný návrh z ODS, nebrání nám v podpoře to, že ho předkládá ODS,“ tvrdí Kováčik. Takže nakonec z patové situace na politické scéně těží ten třetí vzadu, který by si jinak téměř ani neškrtl – a pokud by si škrtl, tak by to nemělo vliv na výsledek hlasování.
Další podivnou kapitolou je chování pravice při hlasování o rozpočtu. Česká republika, v době, kdy se jí dařilo relativně velmi dobře, prohlubovala zadlužení způsobem, který dodnes vzbuzuje údiv. Dnes, kdy poslanci měli schválit úsporná opatření, došlo k podivné plichtě ve Sněmovné, kdy ODS přestala hlasovat – a tím umožnila, aby sociální demokracie odhlasovala změny v rozpočtu, které prohlubují zadlužení. Tím se vlastně ODS spolu se sociální demokracií podepsala pod rozložení tzv. Janotova úsporného balíčku. Ministr financí Janota před hlasováním o rozpočtu tvrdil, že pokud bude opět ve Sněmovně balíček rozcupován a navýšen, tak odstoupí. Nyní tuto variantu stále ještě zvažuje – a uvidíme, zda příští týden mu dá za pravdu. Kalouska, šéfa nové TOP 09 ohromil postup ODS a chování, kdy poslanci ODS odešli ze sálu a tím umožnili schválení změn v rozpočtu levici, považuje za melodramatické. ODS nejdříve označila státní rozpočet (zásadně změněný pozměňovací návrhy ČSSD, která budou stát 12 miliard) triumfem populismu - a tvrdila, že jej nepodpoří. Obratem při hlasování umožnila jeho schválení, s poukazem na to, že chtěla zabránit rozpočtovému provizoriu. Následně odpovědnost za vzniklou situaci shodila na Fischerovu vládu, kterou obvinila, že nezabránila schválení změn. Kalousek doslova prohlásil, že: „Skutečný důvod, proč ODS umožnila schválit rozpočet, o němž lze oprávněně říci, že je skutečně vítězstvím populismu, nechápu. Stejně tak nechápu to uplakané melodrama, které kolem schvalování rozpočtu předvedla. Údajný klíčový argument, že hrozí rozpočtové provizorium, je totiž falešný a nepravdivý a ODS to dobře ví.“ A upozornil, že: „Ve Sněmovně jsme totiž v letošním roce přijali novelu jednacího řádu, která umožňuje návrh zákona o státním rozpočtu projednat během pěti dnů. Takže poté, co ve středu prošly ve Sněmovně úplně všechny pozměňovací návrhy levice, kdybychom spolu s ODS zabránili přijetí tohoto celého rozpočtu, nezbylo by nic jiného než sednout ke stolu, domluvit nějaký kompromis. Vláda do deseti dnů mohla předložit nový návrh rozpočtu, pět dnů by bylo na jeho projednávání a před koncem roku mohl být předložen ke schválení jiný rozpočet. Nebyl by ideální, ale nebyla by to taková hrůza.Tedy žádná strana by nevyhrála, ale také neprohrála deset nula. Toho si ODS samozřejmě byla vědoma. Proto nechápu, když jsme se s ní cítili být spoluhráči na jednom hřišti s jedním cílem, proč najednou hřiště opustila. Nevím, zda tam byla nějaká tajná dohoda s ČSSD, či zda sehrála roli neochota pracovat mezi vánočními svátky, nevím.“ Na otázky, proč označil předseda ODS rozpočet za děsivý a proč uvedl, že Fischer by měl zvážit existenci svého kabinetu, Kalousek řekl: „To je dosti neuvěřitelný výrok. Fischerova vláda mimo jiné nedisponovala jako ODS 78 poslaneckými hlasy, které si při klíčovém hlasování ve Sněmovně vypnula, a tak umožnila rozpočtu, aby prošel. Rozpočet přece schválila ODS, nikoli Fischerova vláda! Kdybychom tuto podivnou logiku předsedy ODS dotáhli do konce, pak by měli zvážit svoje mandáty poslanci za ODS. K tomu je nevyzývám, jen poukazuji na podivnou logiku Topolánkovy argumentace.“ Když byl Kalousek dotazován, proč ODS napadla i svého potenciálního politického spojence – TOP 09, Kalousek uvedl: „Neumím to komentovat, my jsme jasně řekli, že chceme podpořit rozpočet Fischerovy vlády. Rozpočet, který byl přijat, jsme podpořit nemohli, protože to nebyl rozpočet Fischerovy vlády, ale rozpočet Jiřího Paroubka. Ještě několik hodin před hlasováním jsme jasně a společně řekli, že projdou-li některé pozměňovací návrhy, které cupují Janotův balíček a zvyšují deficit, tak rozpočet nepodpoříme. ODS společný zápas opustila. Pokud ODS předvedla plačtivé melodrama, důvod musel být jiný, všichni jsme věděli, že je ještě dost času na projednání ještě jiného zákona o státním rozpočtu.“ Dále pak v odpovědích na další otázky novinářů uvedl, že: „deficit se samozřejmě zvýší, protože nově navržené výdaje jsou hrazeny z mandatorních výdajů, jako jsou důchody, nemocenská, obsluha státního dluhu, které nakonec budu muset být vyplaceny v původní výši. Mně na tom všem ale hlavně vadí falešný signál, který politická reprezentace vysílá do veřejnosti, že vše jde nějak uhrát. My se však takovouto politikou blížíme k maďarskému modelu, kde nakonec státu skutečně chybějí peníze. Pokud se mu budeme chtít vyhnut, tak jakákoli politická reprezentace bude muset udělat podstatně tvrdší kroky, než je Janotův úsporný balíček. Při tomto vědomí změkčovat či rušit úsporná opatření je falešná hra s veřejností. Nechápu, proč ČSSD a ODS s veřejností tuto hru hrají.“ Celá ta podivná situace, kdy ODS buď hraje nějakou podivnou patologickou nebo falešnou hru, vede k rozbití konsensu mezi ODS a Fischerovou vládou, vytváří dokonce poměrně hluboký příkop mezi ODS a TOP 09. ODS se zachovala velmi Paroubkovsky, pro jehož politiku je typické to, že jeden den něco slíbí a druhý udělá pravý opak. Takováto politická scéna je dost odporná a děsivá. Zdá se, že by bylo rozumné, kdyby obě vrcholné garnitury ODS a sociální demokracie odešly do politického důchodu. Nepříčetné výroky Topolánka vůči Fischerovy vládě vedou k otázce, zda nakonec Topolánek nechce vyprovokovat demisi vlády a nastolení naprostého chaosu na politické scéně. Qui bono, mister Topolánek?
Do stávající hádky o schválení rozpočtu ex post zasáhl i prezident Klaus, který zkritizoval ODS (proč ne sociální demokraty či KSČM navyšující dluhy, ale ODS – to už je folklor). Prezident ODS vyčetl, že dostatečně nebojovala, což má racionální jádro.
Návrh státního rozpočtu na rok 2010 počítal se schodkem 163 miliard a s poměrem deficitu veřejných rozpočtů k hrubému domácímu produktu na úrovni 5,3 procenta. Levicoví poslanci přes odpor úřednické vlády Jana Fischera prosadili pozměňovací populistické návrhy ČSSD. Důsledkem změn je podle premiéra dodatečných více než 12 miliard korun. dluh Deficit vzroste na úroveň 5,7 procenta a dosáhne celkem 175 miliard, což je pouze předběžný odhad. Sociální demokracie peníze na své návrhy chtějí vzít z peněz na obsluhu státního dluhu nebo starobních důchodů, které stát musí stejně hradit. O tomto řešení se říká, že papír unese všechno, protože z kapitoly důchodů nelze vzít ve skutečnosti nic – je třeba je vyplatit. Na to opakovaně upozorňoval ministr financí Eduard Janota.
Namísto toho, aby Klaus zkritizoval především autory pozměňovacích návrhů, potrestal nezúčastněné, dokonce se vrhl i na zástupce TOP 09 Kalouska, kterému vyčetl, že krizový rozpočet na letošní rok připravil špatně. Tím vyvolává otázku, proč jako prezident nezasáhl, když to věděl. Mohl totiž zákon o rozpočtu nepodepsat a donutit tak sněmovnu k jeho novému projednání. Dnešní silácké řeči povedou jenom k tomu, že si Klaus začne kopat vlastní hrob: bude totiž během pár dní stát před problémem, zda kritizovaný rozpočet podepsat – nebo jej poslat do sněmovny k novému projednání. Jak to dopadne je jasné: bude akceptovat hlasy socialistů a komunistů a zákon podepíše… Jak jinak, že? Klaus se zastal Fischerovi vlády a ministra Janoty, který se možná o toto podivné uznání opře a přece jenom laskavě setrvá ve funkci neúspěšného ministra financí.
