Welcome to Capitalism! a ŇU ŇU ŇU ŇU New York

Výstava s názvem Vítejte v kapitalismu! by se mohla jmenovat o mystifikaci a symbolech současného světa. V novém kulturním centru DOX (Osadní 34, Praha 7 - Holešovice) je ve čtyřech patrech roztroušená výstava, která se skládá z plastových obrazů (je to nějakej podivnej slizovitej sajrajt). Tato výstava poukazuje na tištěný svět v médiích. Je otázkou, zda jde o kouzlo nechtěného, či pečlivě naaranžovanou podívanou, ale jisté je, že média zkreslují realitu více než je zdrávo. Pokud ještě nějaký trouba věří, že tisk informuje pravdivě a nezaujatě, stačí se podívat na manipulace s titulky, barvou a grafikou - a je jasné, že se ocitáme ve virtuální realitě. Tato virtuální realita je jenom iluzí a zbožným přáním všech těch, co nikdy neměli na to se stát spisovateli - a tak se z nich stali redaktoři. Stačí se jen na okamžik zamyslet nad artefakty od José-Maria Cano a vše je hned jasnější. Do nově upraveného baráku je navíc situovaný nový archiv výtvarného umění, který připomíná absurdní sen, ale snad se z toho něco urodí. Tento archiv dostala galerie do vínku od pana Hůly, který sbíral od r. 1984 prospekty výstav a další materiály o výtvarném umění v Čechách. Teď je z toho jedno patro banánových krabic s materiálem, který je postupně převáděn do počítačové databáze. Ta je na adrese http://www.artaarchiv.cz/ nebo hula@artarchiv.cz. O celé galerii DOX je možné získat další informace na adrese http://www.doxprague.org/....
V kontrastu s tím lze ukázat na to, jak to teď v kapitalismu u nás taky chodí. Výstava se jmenuje ŇU ŇU ŇU ŇU New York a ukázka je z výstavního centra v Křižíkově 34 v Karlíně. Karlínské centrum je ve starých továrních halách, vedle nichž do duše starého Kalrína postupně vyřezávají nezacelitelné rány nové baráky zahraničních firem a snobů, co si kupují mezonetové byty. Výstava ostře kontrastuje s kvazidokonalostí plastového Cano v DOX. Naši hoši se s tím prostě nepárají a vyšívají umění jako když bičem mrská... Tentokrát představuje úzkonohavičáka Jakuba Matušku ako Mastera. Úzkonohavičák se užívá jako výraz pro ty, kteří kromě úzkých nohavic, kvalitného vzdělání a sociálního zajištění pěstují lásku k ironické formě výsměchu, kterou používá bílá spodina v Americe. Úzkonohavičák je napůl metrosexuál a napůl namyšlený snob, který však neváhá dát průchod svým afektům a přecitlivělosti. Poslouchá jen druhé strany gramodesek a vybírá si zcela paďoursky pouze a jen originální kousky. Je schopen nosit kostěné brýle, truckerské čepice, flanelky a k tomu palestinské šátky či indiánské čelenky. Má značné sklony k hipísáckým manýrům, ale je vnitřně bolestínský a neváhá být ani uniformní. Svou duši ale nemá zastrkanou nijak hluboko, naopak: neváhá ani na okamžik, aby z ní ukázal kdejakou vyhřezlinu. Z jeho tvorby lze nahlédnout, že graffiti má budoucnost, protože se estetika tohoto výtvarného dění i životního stylu se dostává již i na plátna...

Je zajímavé. že nonkonformní Studio Karlín podporuje pražský magistrát, ale značně profesionalizovaný DOX byl vybudován nákladem cca 200 milionů českých peněz ze soukromých prostředků, sponzoringu apod...

Kolik poučení lze získat z pádu do propasti?

Tak se kolem nás přehnalo oranžové tsunami a smetlo vše, co se jenom z dálky podobalo modré. Na posty primátorů se dostaly i vysoce kontroverzní postavy, jejichž neschopnost řídit i třeba pionýrský oddíl je zcela evidentní - a dobře známá. Jak říkal Bertold Brecht: když se vám lid nelíbí, zvolte si jiný...

Proč vlastně voliči dali své hlasy oranžovým? Těch důvodů může být více. Ale první důležité je, že to modří nevědí, protože zřejmě nemají kontakty na profesionální agenturu, která by jim to zjistila. Nemají ani profesionální volební tým - zatím co oranžoví někokrát vyhlásili, že si najali profesionální agenturu na volby ze zahraniči. A teď ta politika... Asi poměrně významné je, že modří jsou pragocentristé, ale Praha není venkov a nedá se podle ní soudit, jak prožívají některé změny voliči v menších městech a na venkově. Na jednu stranu je tu stále relativně malá nezaměstnanost, ale voliči se cítí ohroženi řadou nových změn... Pravice nemá jediné noviny a zřejmě si nedokázala naklonit ani jedinou TV stanici. V policii probíhají čistky a zřejmě došlo k tomu, že teprve teď musela odejít řada bývalých STBáků a jejich pomahačů - a ti se s tím nehodlají jen tak smířit. Je tu velký rozruch kolem radaru. Na jednu stranu se zdá, že o nic nejde, ale je to ve skutečnosti test o tom, kdo je na pravici a kdo na levici. A to už je k zamyšlení... Dále je tu obrovský humbuk kolem poplatků ve zdravotnictví, kde se zdá, že ministr Julínek dosáhl vyrovnaného rozpočtu (to je skoro zázrak), ale nedokázal to vysvětlit, tím spíše prodat. Oranžoví neustále a nepřetržitě prudí vládu - a ta nakonec reaguje chybně. V nedělních debatách hysterik Moravec tahá neustále na obrazovku jednoho levičáka za druhým: obávám se, že už z toho sám má chudák rudý zákal... A to se o něm říká, že je výbornej. Prdlajs... horšího najít věru těžko...

Dále: oranžový Paroubek se rozvedl a vzal si svou milenku, Topolánek jako předseda vlády se nerozvedl a žije u své milenky se kterou si pořídil potomka... Toho si vzal v kočárku do sídla ODS po prohraných volbách a když se jej pokoušel jeden novinář z bulváru vyfotit, dal mu pěstí do hlavy... věru charakter... Lidé Topolánkovi nemohou přijít na jméno k vůli jeho humpoláckým manýrům, ale ve skutečnosti nechtějí v čele ODS. A uvnitř samotné ODS panuje nejednota a chaos... a do něj oleje přilévá sám velký Klaus, který chce zřejmě nahradit Topolánka nějakým svým koněm...

Teď pikantní historku o tom, kdo je kdo. Po volbách jistý Bém, toho času pražský primátor, představoval v TV dva zvolené modré senátory... Ale celé to byl trapas jako hrom, protože on jenom mluvil o sobě a o ODS, ale je nepustil ke slovu, ani je nepředstavil... nic... Ti dva tam stáli jako dva šašci a divák si mohl udělat obrázek o tom, co je to nevychovanost... Jestli toto má být náhrada za Topolánka, tak potěš ODS pánbůh... bude to věru potřebovat... Bém je sebestředný, poslouchá jen sám sebe a řeční tak, až je vidět, jak se mu práší od pusy... To je jeden místopředseda, neúspěšný (nezvolený) Bendl je druhý místopředseda... Oba se teď sčuchli a kují pikle o tom, kdo se vysápne k moci... Ve skutečnosti se jako místopředsedové podepsali na prohraných volbách naprosto stejně jako Topolánek... a celé to slavné grémium ODS. No, uvidíme jak se s tím modří ftáci vypořádají na sněmu... Jestli to bude stále folklórní strana, nebo začne užívat rozum a odborníky...

V Praze otevřeli novou galerii DOX. Ale na jejich webových stránkách není ani pořádná mapa, ani otevírací hodiny pro veřejnost. Ty jsou zamaskovány pod podivným odstavcem pracovní doba. A z toho má jeden poznat, kdy je galerie otevřena pro veřejnost - dobré co? V pátek otevírá až v 11,00 - a to už bylo pozdě. Reklamu mají bombastickou po celé Praze, ale postavili ji ve čtvrti, kde se nesmí parkovat. To by asi na webu taky mělo být.. tak jeden prostě přijede, zjistí, že se nedá parkovat - a odjede... snad příště...

A protože byl státní svátek, tak jsme vyrazili do Chotěboře - a první košík hub je ze soboty, druhý z neděle... A navrch trochu Chotěbořských výloh...

Další je na adrese: http://picasaweb.google.com/jaroslavkota08/HoubyRozsochatec2526102008#

Tancuj, tancuj - a vykrůcaj se...

Včera jsem šel po Karlově náměstí, kde si chlapec s dívkou zkoušeli tanec přímo na náměstí. Kolem jezdila auta, procházeli se či spěchali do práce lidé, ale oni se nenechali ničím vyrušovat. Celé to vyhlíželo velice podobně jako ve filmu Hříšný tanec. Mladík předváděl své partnerce taneční kroky a pohupování do rytmu. Ona se pak vždy o chvilinku později přidala a zkoušeli se ve stejném rytmu pohybovat - kupředu a zpět. Bez muziky, beze slova... jen tak. Občas se někdo v údivu na malou chvilku zastavil, pár okamžiků je pozoroval - a pak šel dál... Ta schopnost soustředit se na svou věc uprostřed každodenního provozu byla obdivuhodná... Konec konců: umění tance se dá provozovat kdekoliv! Tak proč si nevyzkoušet na ulici...

Je to na debatu nebo na zapomnění?

Debutoval ve čtyřiadvaceti sbírkou básní stalinistického ražení a širokého lyrismu Člověk zahrada širá (1953). Sám Kundera o ní později řekl, že "je to ovšem slabá poezie". Jeho exkurze do poezie končí záhy - sbírkou Monology (1957). To už se Kunderovo jméno stalo v Československu pojmem, na úplné výsluní se dostal dramatem Majitelé klíčů, za které v roce 1963 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda. Všechna tato díla někdejší dvojnásobný člen komunistické strany (1948-1950 a 1956-1970) později zavrhl a svým "opusem číslo jedna" stanovil sbírku povídek Směšné lásky (1963-1967, celé 1970).

Tak se nám diskuse o Kunderovi vyvíjí několika směry. Jeden znamená tiché mlčení těch, kteří tvoří šedou zónu, tuší za gestem génia velké komunistické svinstvo, ale pochopili, že konec komunismu je stále ještě v nedohlednu, proto drží hubu a myslí si své. Pak se rýsuje skupina, která odsuzuje, že nebyla respektována presumpce neviny a volá po pádnějších důkazech, protože dobře ví, že lepší důkazy než součást soudního spisu již nebude. Tak se z něčeho zjevného prostřednictvím manipulací s míněním lidí vytváří něco zpochybnitelného – a co je zpochybnitelné lze konec konců považovat za pochybné od samého počátku. Den ze dne přibývá členů skupiny, kterou lze označit za obhájce Milana Kundery. Tato sílící skupina se vnitřně diferencuje na řadu jemným nuancí. Jedna naprosto vylučuje a popírá, že by Kundera něco takového mohl udělat. Druhá říká, že reagoval na možnou provokaci, podle zásady, udavač je ten, kdo je rychlejší. Kdyby to neudělal, tak by mohl jít sám do kriminálu za to, že jej udal někdo za to, že to věděl a neudal. Třetí říká, že nebylo vhodné důkaz zveřejňovat: kdyby se věc utajila a publikovala opatrně v nějaké odborné publikaci za dvacet či třicet let, mohl být pokoj, že? Poslední skupina, která se zaštiťuje vědou a chce jakousi rasovou čistotu v historii (publikovat historické prameny mohou jen renomovaní grázlové, o nichž je jisté, že nic choulostivého publikovat nebudou, protože se bojí nejen vlastního stínu, ale především vlastní pochybné komunistické minulosti), to je skupina, která chce evidentně vše zamést pod koberec a přilévá současně oleje do ohně, protože je jasné, že to, co již vyplavalo není zcela jednoduché potopit do zapomnění…

Celou zprávu o debatě jsem úmyslně uvedl Kunderovou fotografií a kouskem vytrženého textu z jeho oficiálního životopisu. To je reálná ukázka, jak lze manipulovat fakta, vyzdvihovat ty či ony charakteristiky… Ale řada konfidentů jsou lidé vzdělaní, mnohostranně nadaní, jejich dílo vykazuje často rysy geniality, ale jejich život je plný paradoxů. Morálně nezávadní jsou pouze někteří bohové a vzorné vzory, které jsou nedostižné, protože jsou ideální…… A tak jsme díky Kunderově minulosti opět u kořene daleko zásadnější otázky: budeme někdy schopni uchopit minulost v celé její složitosti a rozpornosti?

Co je pro debatu o komunismu typické je také to, že zatím nebylo řečeno nic o tom, že by bylo načase se velice rychle zamyslet nad naprosto nevinnými lidmi, kteří se stali oběťmi komunistické zvůle. Někteří ještě dožívají mezi námi. Tak jako běžel projekt zmizelí sousedé, tak bychom spustit projekt zdevastovaní či zmasakrovaní otroci a hledat ty, kteří byli odsuzováni na práce v uranových dolech a jiné otrocké úkony, z kterých komunisti financovali své dovolené, platy za řečnění a příplatky za nic. Kam zmizely rozkradené majetky klášterů, kapitalistů, statkářů, velkoobchodníků a mnoha dalších? Dočkali se i rehabilitovaní odškodnění, nebo jsme jen škrtli rozsudky (a někdy ani to ne) a nechali je dožít v bídě? Jaký je rozdíl mezi penzí bývalého politického vězně a bývalého příslušníka STB? To jsou otázky, které se v rozvířené diskusi kolem jednoho pitomého mladého ambiciózního kluka ztrácejí v nedohlednu…

Celá debata má příznačné rysy přechodu mezi modernitou a postmodernou. Na jedné straně je zjevná snaha dokončit příběh modernity – a to včetně popisu její zběsilé odnože vypučelé z urvané racionality – tedy komunistického experimentu s živými lidmi. Na straně druhé karnevalový rej, který umí i jakýkoliv masakr učinit zábavnou hříčkou a vše odsunout do zapomenutí tak, jak to Kundera popsal ve svých textech: Husákův režim nás všechny odsunul do prostoru zapomnění. Ale Kunderovi samotnému se do tohoto prostoru nikdy nechtělo. Proto vyrazil ostře do protiútoku. Rozhodl se Respektu pohrozit žalobou, pokud se mu neomluví… Takže ta debata jen tak neutichne.

Není proti tomu všemu úlevné se vrátit o pár generací zpět k dílu jiného génia, který má zřejmě zajištěnou nesmrtelnost? Proti vážnosti Kunderově lze přece postavit i věčný smích nás hodných a milých Čechů… Co by tomu všemu řekl náš milý Jára da Cimrman?

Pomalé svítání...

Vláda občana Mirka Topolánka již počtvrté během volebního období obhájila svou pozici. V 17:30 poslanci koalice a část přeběhlíků odhlasovali vládě důvěru, bláznivá a hlasování o důvěře milující ČSSD spolu se soudruhy s KSČM opět neuspěla. Ke svržení vlády opozice potřebuje 101 hlasů, ale podařilo se jí získal pouhých 96. Taková věc se dá samozřejmě spočítat dopředu. Ale o to asi občanu Paroubkovi nešlo. To je jenom zdržování, aby se v parlamentu neřešily problémy této země, ale bláboly a vlastní vnitřní problémy parlamentu.

Je zajímavé, že hlasování se nezúčastnili stále méně vypočitatelné poslankyně zelených Olga Zubová a Věra Jakubková. Co si myslet o tom, že tyto dvě mladé dámy jsou schopné táhnout s bolševiky a oranžádou až do pádu vlády, to je lepší nechat bez komentáře. Jaké světlo to vrhá na spolehlivost koaličního partnera a součást vládní koalice, to si zřejmě nejsou schopny ani připustit, ani domyslet. Hlasování se vyhli i bývalí poslanci ČSSD Michal Pohanka a Evžen Snítilý, jejichž motivace je ovšem zcela opačná.
Je rovněž pozoruhodné, že zhrzenci z ODS Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a Juraj Raninec se hlasování také zdrželi. Poslanec Petr Wolf, který v červnu vystoupil z klubu ČSSD, hlasoval proti vyslovení nedůvěře vládě. Stejně se zachoval i Miloš Melčák. A tak se zhruba 900 let poté, co Přemyslovci vyvraždili Slavníkovce (koncem října 1108) vláda nám ku prospěchu země a lidu zůstala zachována. Pokrok je v tom, že namísto vzájemného mordování, jsme svědky televizních přenosů a parlamentní šarády. A Paroubek může připravovat další velké plácnutí... Jak mu dnes připomenul Topolánek, kdyby měl Paroubek rezignovat po každých prohraných volbách, tak ještě několik rezignací dluží....

Zdá se, že i opozice si možná oddechla, protože zkoušet svalit vládu v tuto chvíli je tím, čemu se říká politický avanturismus, tedy hazardérství nejhrubšího zrna. Navíc je téměř jisté, že pád vlády by ODS zřejmě výrazně posílil, protože tato strana by byla nucena prudce reformovat. A až by to provedla, tak by vyrazila na Paroubka - a je dost pravděpodobné, že by mu zakroutila krkem. Ale dějiny - ani přítomnost - neznají žádná kdyby. Je vymalováno... Topolánek není zdaleka takový slaboch za jakého jej mnozí považují, a to včetně určité části ODS. Vnitřní rozval zelených zřejmě pokračuje - a zdá se, že tato malá, vnitřně nekonzolidovaná partajička se ukazuje jako maximálně nevypočitatelná... No, v senátních volbách nezískala nic... Dívá-li se jeden na to, jak se chová bývalá učitelka ruštiny od prezidentských voleb až po dnešek - tak se tomu nakonec ani nemůže divit...

V Praze také proběhl velkolepý pohřeb zastřeleného mladého Kočky za účasti asi tisíce osob včetně řady umělců. Na pohřbu pěl Hůlka, nechyběl M. David, I. Bartošova a její manžel Pomeje, dvojice komiků Genzer a Suchánek a další. Samozřejmě, že do hry vstoupili i takové figury jako podnikatel Starka a mnozí jiní... Zdá se, že od pohřbu posledních prezidentů, to byl jeden z největších podniků tohoto druhu, který Praha zažila...

Ráno vyšlo podivné podzimně narudlé Slunce, odpoledne pršelo až do večera, aby v dalších dnech mohly růst houby... Copak nás asi čeká v nejbližších dnech?

V očekávání věcí příštích...

Dnes byl jeden z teplotních rekordů. Sluníčko pálilo jako zběsilé, v poledne už bylo kolem 21,5 stupně Celsia. Po poradě jsme šli na oběd, kde se zuřivě debatovalo o politice... Je to teď všechno a všude plné emocí... Ale odpoledne se ve zprávách začalo objevovat, že na některých krajích se oranžoví nejsou schopni dohodnout mezi sebou... Také jejich hlavní volební tahák, že zruší poplatky za 30 korun se ukazuje jako naprosto nepromyšlený. To, že by se zrušily jen v krajských nemocnicích, jednoduše nelze... To by neunesla Evropská unie. A tak by to museli zavést všude - a nemocnicím to kompenzovat, což by hodilo bratru přes miliardu... V době kdy se vláda snaží uškrtit rozpočet na minimum je absurdní představa, že by miliardu hodila na socialistické kraviny... V parlamentě neprošel rozpočet, což je bezprecedentní - a právníci si lámou hlavu, co teď s tím dále: věru pěkné... No, zítra se bude hlasovat o důvěře vládě. Jakoby se bez ní nedalo vládnout, že? Nakonec: každá vláda má omezenou důvěru... Zcela jistě by bylo zajímavé, kdyby to modří projeli... Pak by Klaus mohl ve čtvrtek pověřit Topolánka sestavením nové vlády... (ODS vyhrála přece volby a to stále platí, že?) nebo: využít situace a pověřit některého ze stranických koníků... Že by Bém? Pokud budeme pojímat republiku jako velkou psychiatrickou léčebnu, možná by mohl nasadit nějakou terapii...

ODS panikaří a chce situace využít ke svržení Topolánka... Je evidentní, že nikdo z ODS si v této chvíli nechce připustit vlastní podíl na průšvihu (ani hejtmani, kteří projeli vše, co mohli), tak hledají obětního beránka... Topolánek by se na něj mohl hodit... Není vyloučeno, že ho nakonec hoděj přes palubu a vytáhnou nějakého amatéra, co se uprostřed volebního období začne učit chodit ve velké politice... taky dobrý!... Ale dá se takhle improvizovat donekonečna?

Mimochodem, jsou tu některé zajímavé otázky. Oranžoví už před rokem hovořili veřejně o agentuře, která jim připravuje volby. Proč ODS, která kdysi takovou agenturu měla - a vyhrála s ní volby - ji dnes nemá a řeší volby totálně amatérsky... Co si to vlastně pěstuje za poradce? Ke komu a jak mluví? Koho považuje za své voliče - a co pro ně udělala? To, co lidi táhne za srdce - totiž zdravotnictví a školství - nechala zproblematizovat tak, že se jí to vrací jako bumerang. Zdravotnictví nedokázala srozumitelně prezentovat. Školství nechala zmrvit kuchtou Kuchtovou a napravit ten průšvih nedokáže ani lišák Liška. Navíc, když se zčásti obklopuje lidmi, jejichž některé návrhy na řešení otázek školství budí čirou hrůzu... Řekněte: ale školství je zelených... Leč platí: kdo je premiér odpovědný za vládu jako takovou? Premiér se holt vydal cestou volného pádu... Klaus se odpoledne zvedl ze židle a vydal se na předvolební mýtink na Staroměstském náměstí... Jakýsi nezávislý kandidát do senátu za ODS (takový přerostlý hippie) to večer v TV označil za akt zoufalství... To má ODS fakt dobrý kandidáty... Klaus však chtěl zřejmě chlapácky pomoci pět minut po dvanácté, kdy se připravuje ještě druhé kolo u nerozhodnutých (což je sice malinko, ale kdyby to ODS vyhrála, přece jenom by poměr hlasů byl o malinko lepší a nebylo by to totální fiasko jako teď)...

Jo, a Havel se vyjádřil v tom smyslu, že Kundera je nevinej a není žádný udavač. Akademie věd vydala prohlášení, že publikování důkazu bez toho, aby jej prohlédli odborníci bylo neseriózní. Jakoby soudruzi v Akademii nevěděli, že odborníkem se někdo buď jmenuje sám (to je nejčastější případ) nebo jej jmenuje někdo jiný (kdo vůbec žádným odborníkem být nemusí). A ti, co to publikovali, byli jako odborníci najati do ústavu pro studium totalitních režimů... Že by najednou byli amatéři? Jestli oranžoví nabudou navrch, tak si určitě prohlasují zrušení všech ústavů pro studium totáčů (už to několikrát prohlásili veřejně) a uzavřou archivy na dalších padesát let. Pravdy by se vám zachtělo holoubkové. V hnoji se hrabat? Komunistické svinstvo vytahovat? Lepší je s bývalými STBáky a fízly kšeftovat, než je skandalizovat (nikdo vám za barák v centru Prahy nedá dneska více prachů než bývalí fízlové, že?). Občas Havel vzkázal mladým historikům, ať se v tom hnoji hrabou opatrně a nevydávají unáhlené soudy. A Kunderovi napsal, ať si z toho nic nedělá. A tak je otázka: k čemu to nakonec všechno prospívá a kdo na tom vydělává? Nikdo! K čertu s minulostí! Když si odhlasujeme, že je někdo nevinej, tak prostě nevinej bude, a basta fidli!!! Nebo čas ukáže, že to všechno jsou už jenom velké bouře v malé skleničce vody...

Ale v ulicích chodí lidé a baví se jakoby se nechumelilo: takový pěkný podzimní den... Zdá se, že ještě zítra bude horko... A pak přijde chlad... Když jsem se v neděli bavil s jedním zahradníkem na Vysočině, tak mě ujišťoval, že žádná velká zima nebude. Prý podle cibule...

Je to na houby...

Armagegon v ČR

Tak jsem odjeli do Chotěboře, kde se na náměstí konala přehlídka Fiatů 500. Vypadalo to jako když se seběhne celá mateřská školka. I místní progenik na to koukal zvědavě jako vyvoraná myš... Pak jsme taky vyrazili na houby... Když jsme v sobotu zjistili, že rostou, tak jsme se pro ně v neděli vrátili... Jo, mezitím jsme zažili lehké překvapení, protože proběhlo první kolo senátních voleb a ve všech krajích dostali navrch oranžoví... Je to neuvěřitelné, ale žádná aféra s Kočkou voliči neotřásla - naopak, jako kdyby jim to vlilo energii do žil. Jirka Paroubků se usmívá jako měsíček na hnoji. Bém zešílel a prohlásil do televize, že to je Armagedon ODS... Svěží vánek Topolánek zachoval zmužilý výraz a prohlásil, že ODS to přežije... Nakonec: Češi nemají rádi velkou převahu nějaké strany, proto se zdá, že když to teď oranžoví vyhrajou, tak dostanou na frak ve velkých volbách v dalším kole... Ale shrneme-li to a podtrhneme: je to celé na houby... Veselé je snad jenom to, že Schwarzenberg prohlásil: To je norrrrmální, že v poločase dostávají vládní strany na prrrrdel... parrrdon...