Poslední libertin, disident, profesor a prezident...

Není to věru jednoduché. Jak ze sebe setřepat ten pocit neúspěchu? Jak dosáhnout odsunu integrativních snah v Evropské unii, když jednoho nepodpoří ani Ústavní soud? Jedna z dalších možných variant je pokusit se rozvalit vládnoucí a stále na okraji preferenčního minima se potácející ODS.
A tak se otec zakladatel rozhodl, že samostatnost a nezávislost je více než vděčnost všem, kteří jej prosadili do prezidentské funkce. Co na to, že každé další gesto budí u jedněch posměch, u druhých hrůzu a u třetích snahu nalézt přesné pojmenování pro zhrzený narcismus. Opovržení konsensem a neschopnost získat reálné spojence, nedostatek trpělivosti pro argumentaci a snaha prosadit přes noc ideje, které narážejí na konsensus většiny států v evropském prostoru - to jsou charakteristiky postupu posledního disidenta, který sice přichází dávno po sezoně, ale o to vehementněji se snaží uchovat konzervativní hodnoty. Opírá se přitom o prázdné vlastenectví fangličkářů a slavnostních funerálních řečníků při různých výročích...
V době, kdy bylo možné nastavit nový diskurs a myšlení v české politice, pokoušel se budoucí profesor hrát valčíček na pragmatické housličky. A pragmatismus opepřený politickou ekonomií - to je jen kosmetický upravený marxismus, který vše opíral o tzv. ekonomickou základnu, aby o to důrazněji mohl opovrhovat idejemi a celou tzv. kulturní nadstavbou. Tito post-marxističtí ekonomové a postsocialističtí bankovní úředníci v hloubi duše nevěří v obrození cti, ve slušnost, v etičtější budoucnost, v možnost dobrého žití či dokonce v národní pospolitost. Proto jim vyhovovala prázdnota marxismu - sami byli dávno vyprázdnění na troud. Z kulturního profilu politika zbyla jen fasáda tenisty - a v ksichtu škleb provázený kňouráním. Proto je dnešní libertinská pozice či snaha uvádět zpět na scénu hodnoty svobody a neodvislosti u bývalého pragmatika tak nevěrohodná... Připomíná polského sedláka, který se do světa tanků vydal se šavličkou a vzteká se přitom, že se mu ztupí o pancíře od firmy Krup... Jo, není to lehké dělat šéfa té hovadské a nevypočitatelné čeládce rodu Čehúnú, křiklounů, posměváčků a neposlušných kacířů...
Ale stromy padají ve stoje. Vzdát se nelze. Neposlouchá-li tě strana, je možné z ní vystoupit... A tak vyhlásíme občanskou neposlušnost vůči vlastní straně, začneme pracovat na jejím rozvalu - a pohrozíme vznikem strany nové. Vždyť věrný Bém půjde určitě se mnou - a to už budeme dva... Problém ovšem je, že prezident nemůže z ODS vystoupit, protože - jak se dnes ukázalo - není jejím členem. Je pouze čestným předsedou, ale dávno nemá členství... asi šetří na členských příspěvcích, skrblík bankovnická účetnická. A to se mu teď mstí... Říká se, že ti, kdo byli v dětství týráni, mají v pozdějším věku tendenci týrat další... A jak je tomu s těmi, kterým spolupracovníci rozebrali stranu pod rukama? Že by sami jednoho zkusili hru na destrukci... Qui bono, soudruhu - tovarišči - prezidente?

Ovšem, prezident nechce zřejmě sám založit novou stranu, ale její vznik by uvítal. Především by by byl rád, kdyby se jmenovala Libertas (tak jako partaj založená irským euroskeptikem) a byla by zaměřena euroskepticky. Kdyby do ní transformovala ODS, která se zcela rozešla se svými původními - rozuměj současnými Klausovými - idejemi, tak by dnešní nadstranický prezident (dle mluvčího) chtěl, aby vládla bez lidovců a zelených, ale s podporou socanů. Tedy de facto by to byla partaj, která by pokračovala v jedné z největších nemravností české politiky: v opoziční smlouvě... Kdopak asi zasponzoruje vznik takové nové strany? Že by přišli opět mudrci z dálného Východu a pomohli české politice nalézt samu sebe? Nebylo by to originál slovanské - a dokonale euroskeptické vzájemnosti?

Disident Evropské unie u soudu a kvetoucí orchidej

Tak běží listopadový čas. Občas si zasněží, občas na chvilinku vyjukne sluníčko - a tak pořád dokola. Babička tento týden v úterý a ve středu sledovala po několik hodin napjatě jednání ústavního soudu, kde se jednalo o souladu naší legislativy s Evropskou. I když to byla neuvěřitelná nuda k uzoufání, zdá se, že při tom ani neusnula. Podle zpráv to vypadá tak, jakoby byla jediná, koho to ještě vůbec zajímalo. U soudu byl samozřejmě Klaus za Klause prezidenta a místopředseda vlády Vondra za vládu. Klaus obšírně vysvětloval první den jednání, v čem se všude zbavíme svéprávnosti - až ztratíme naprosto suverenitu. Vondra mluvil daleko stručněji o tom, že vláda text projednala a konstatovala, že text Lisabonské smlouvy je v souladu s naším ústavním pořádkem. Klaus také v úterý, v první den jednání, soudu sdělil, že se dozvěděl jak se má vstávat, když soud přichází a sedat, když odchází, ale nic nového. Ve středu soud konstatoval, že neshledal u Lisabonské smlouvy rozpor s Ústavou ČR. Klaus na to uvedl, že "text byl napsán dlouho před úterním jednáním" (rozsudek měl cca 80 stran) a upozornil soudce, že rozsudek nereflektoval jeho úterní připomínky. Prezident, který nedávno sám sebe prohlásil za disidenta Evropské unie, pak rozsudek napadl výrokem, že došlo k "posunu jednání do politické roviny" a celé odůvodnění rozsudku označil za "laické a koncepčně chybné".

Je třeba dobře rozumět, proč prezident současně nepřímo vyzval poslance a senátory, aby se na Ústavní soud obrátili s dalšími námitkami. Vtip je v tom, že soud posuzoval pouze ty články Lisabonské smlouvy, které byly předmětem napadení, takže lze napadnout další - a tak donutit soud, aby opět jednal další měsíce a týdny. Tím by se podpis dohody neustále odsouval - a to je přece zvláštní poslání našeho pana prezidenta: odsouvat integraci Evropy co nejdál to půjde. Qui bono? Když prezident napadl soudce a jejich rozsudek, Rychetský na to kontroval tím, že se jej soud na to neptal. Tím jej chtěl upozornit, že nesedí v debatním klubu, ale na soudu, kde se mluví jen a jen tehdy, když je člověk tázán.

"Vykládat laicky a zcela subjektivním (navíc koncepčně chybným) způsobem „integraci a globalizaci“ a mluvit o „integrující se evropské civilizaci“ nebo o „eurokonformním výkladu“ různých právních norem je v kontextu úkolu, který Ústavní soud měl, téměř neuvěřitelné," uvedl Klaus v prohlášení po skončení jednání. Jediné co Klaus ocenil je to, že jednání soudu bylo veřejné (přenášela jej televize) a zahájilo tak debatu o podpisu Lisabonské dohody. Není však jasné, kdo o smlouvě bude debatovat. V principu se celá věc totiž přenáší z právní roviny na rovinu politckou: a v parlamentě o smlouvě samozřejmě lze debatovat do nekonečna. Leč proč...

Bursík po vynesení verdiktu navrhl, aby se sešlo mimořádné sezení sněmovny a začalo se jednat o podpisu smlouvy. To se nelíbilo Paroubkovi, protože jej Bursík předběhl - a on je tlustší, krásnější a chytřejší než Bursík a všichni ostatní politici vládnoucí koalice dohromady. Jinak i socani budou pro podpis, takže se opět škubou jen rudoši, kteří se ostatně ošívají vždycky... Paroubek na adresu zelených sdělil, že "dělat gesta v takové situaci je laciné,“ s tím, že by bylo vhodnější společné kroky koordinovat. Není ani podivné, že jediní komunisté se bojovného prezidenta a disidenta zastali. "KSČM si velmi váží zápasu prezidenta ČR Václava Klause o udržení suverenity naší země. Chápeme jeho obavy a mnohé s ním sdílíme," rozplýval se v prohlášení místopředseda KSČM Jiří Maštálka.

Mezitím, co se řada představitelů státu kočkovala před ústavním soudem, vykvetla nám za oknem orchidej. Před řadou let, jsem chtěl pěstovat orchideje, jenže v paneláku to bylo téměř nemožné. Jednak bylo obtížné vůbec sehnat malé rostliny - a pak vždy rychle v suchém a teplém ovzduší zašly. V současné době pěstujeme několik orchidejí tak, že jak odkvetou, tak je dáme na balkon nebo na zahrádku a oni si tam vegetují v poměrném chladu a přírodních podmínkách. A pak se po čase opět rozběsní - a začnou znovu kvést. A to se teď odehrává: dvě orchideje, které máme již delší dobu se rozhodly, že se do toho dají ještě před vánocemi. Jedna se během dvou dní rozpumprlíkovala tak, že nestačíme žasnout, druhá stále trochu otálí, ale už vyhnala stonek se zavřenými poupaty... Vypadá to jako kdyby si chtěla počkat na opožděný podpis Lisabonské smlouvy...

Pošmourno v Čechách...

V sobotu ještě na chvíli vysvitlo sluníčko, ale v neděli se spustil déšť a na Vysočině bylo zataženo. V pondělí se nejprve střídalo zataženo s deštěm, pak se na nebi usadila ocelově modrá zlověstná mračna, jejichž škvírkami občas probleskla mrazivá žlutá. Vypadalo to na sněžení, ale během pěti minut spadlo pár vloček, a ty byly jen na ukázku, protože vzápětí roztály - a obloha zůstala zamračená... Tak jsme asi v sobotu posbírali pár posledních hříbků, protože až se dostaneme opět do lesa, bude všude už sníh či námraza. kdy se houby sbírat nedají... Když jsme jeli domů, podél silnic se tyčily jabloně s opadanými listy a nesklizenými jablky... Ty jsou asi určené pro ptáčky...

Svoboda slídit, šmuchat a ničit...

Zákonodárci zakázali uveřejňovat v tisku úryvky telefonních rozhovorů pod slušnými pokutami. To vyvolalo nevraživou odezvu novinářů, dokonce i některých mezinárodních organizací. Ale v čem je podstata věci? V minulosti si novináři vždy nějak načerno dokázali opatřit kompromitující rozhovory a přetiskovat je jako senzace ve svých listech. Některé tyto rozhovory byly tak ohromující, že se jimi bavil téměř celý národ - kromě jejich přímých aktérů... Takovou kauzou bylo například přetištění telefonních rozhovorů mezi sudími, kteří si sjednávali předem výsledky utkání a následné úplatky za výsledek. S naivitou lehce mentálně retardových hovořili v průhledných šifrách a sjednávali si navzájem švindle o stošest...

Je možné, že některé záznamy hovorů bosů z podsvětí poukazují na zločinné úmysly či dokonce na zločinné spolčení. Ale kdo a proč tyto záznamy pouštěl do tisku? Existuje hypotéza, že zpravidla tomu tak bylo u neúspěšných policistů, kterým se nepodařilo prokázat vinu některého z padouchů. Tak se mu pomstili tím, že část spisu se záznamy hovorů se náhle ocitla na stránkách známých deníků.

V okamžiku, kdy jsou záznamy uveřejněny, stojíme před zapeklitým problémem. Jak je možné, že se vysoce důvěrné části vyšetřovacího spisu potulují po veřejnosti a po redakcích novin? Neexistuje snad presumpce neviny? A dále: to budeme žít v zemi, kde kdejaký policajt z okresního oddělení si zařídí odposlech (jednou takovej moula měl i odposlechy prezidenta - vrchního velitele armády a nositele celé řady státních tajemství) a až to bude mít všechno pohromadě, tak to střelí do novin?

Otázka zní: jak je možné, že v této zemi je tak flagrantně již řadu let porušováno právo na soukromí? Ta jsme ještě tak zdevastování z komunistického bezpráví, že vůbec nepociťujeme hnus nad některými formami lidského jednání? Padouch - nepadouch - v tomto případě jde o naprosto evidentní a nepřelédnutelné porušení poštovního tajemství. Je to naprosto stejné jakoby pošťák otevřel doručovaný dopis a nechal jeho obsah zveřejnit. Jak to, že tajemství, kterým jsou vázány spoje, či spojové firmy, bylo dlouhodobě fatálně zneužíváno?

V podstatě jde i o to, že společnost v posledních desetiletích neustále zesiluje kontrolu a slídění. Kamery na kdejakém veřejném místě, záznamy hovorů z mobilních telefonů, snaha umožnit policajtům, sociálním pracovníkům či celníkům vstup do soukromých prostor - to vše je koloritem doby. Vedle toho je tu banda novinářů bez svědomí a tak zpovykovaných, že již nemají žádné morální zásady, natož zábrany. Vůbec jim nevadí naprosto brutální vstup do soukromí jednotlivce, ale dokonce naopak: bojují za to, aby u člověka, který ještě nebyl často ani obžalován, mohli slídit, skandalizovat jej, hrabat se mu v intimním životě a šířit o něm bez omezení nejrůznější pomluvy... Neměly by spíše noviny bránit práva jedince, občanské svobody či lidská práva? Ale to bychom asi po novinách chtěli něco, čeho dnes vůbec nejsou schopny. Jejich zápas o znovuzavedení beztrestného slídění v soukromí druhých považují za ctnost a obracejí tak naruby svět, který měli naopak pomoci uspořádat...

Je naprosto správné, že sněmovna narovnala anomální situaci, kdy záznamy získané odposlechem bylo možné bez omezení šířit - a to i v případě, že vůbec ještě neproběhlo soudní řízení. O odsouzení ani nemluvím...

Jenom vysoce pokleslé právní vědomí a naprostý nedostatek etiky umožnuje novinářům žádát, aby jim byl povolen dosavadní hyenismus a pomluvy lidí. Jo, že někteří jsou skutečnými padouchy? Ale to je nutné napřed prokázat!

Zkusme si jen na chvíli představit, jak by se asi šklebil nějaký novinář, který si nabrkne milenku a jeho záznamy z mobilního cvrkání s touto novou souložnicí zveřejní konkurenční noviny. Co by tomu asi řekla jeho žena a děti? Uvědomte si konečně, že vstup do listovního a telefonního tajemství je jiná káva než odporné slídění kojotů, kteří jsou známi pod přezdívkou paparazzi. Vynášení tajemství ze soukromí obcházením práva na privátní tajemství měl být dávno protiprávní akt, z něhož lze vyvodit trestný čin. Postih bych v tomto případě navrhl daleko ostřejší - až po zákaz listu! Právo nelze prosazovat tak, že bude platit pro jednoho - a pro jiného nikoliv. Pokud se nezastaneme práv druhých, přijdeme zítra o svá vlastní! To platilo, platí a bude platiti na věky věků - amen.

Jaká bude spravedlnost?

Přijetí nového trestního zákoníku, ve studentské právní hantýrce "tresta", znamená radikální změnu. Poslední velká změna podobného rozsahu se odehrála v r. 1961, když se tehdejší komunistický zákon začal hemžit takovými paragrafy jako bylo rozvracení republiky či vlastizrada. Tyto "bolševické" články z textu zákona zmizely. O novém zákonu se říká, že klade důraz na zločiny proti životu a zdraví. Zpřísněny jsou tresty za vraždu, kde se zvyšuje u úmyslného zabití druhé osoby sazba o tři roky. Dvacet lze vyfasovat poté, co zamordujete někoho nikoliv v afektu, ale "s rozmyslem nebo po předchozím uvážení". (Rozmysl je Krejčího termín, který použil při překladu německého Vernunft - a tento rozmysl se zabývá podle Kanta třemi metafyzickými motivy: bůh, duše a celek světa. Termín rozmysl se po převratu stal oblíbeným termínem Havlovým, který jej používal v řadě svých státnických projevů.) Zákon zavádí rozlišení tvrdých a měkkých drog - a vláda má určit, kolik je větší než malé množství. (Metodologicky to znamená, že se vrátí k nekonečné diskusi, která u nás již jednou bezúspěšně proběhla a budeme řešit praktický problém hledání bodu, kdy trpaslík přestává být trpaslíkem a stává se přerostlíkem. No, uvidíme jak se s tímto problémem dnešní vláda popasuje. Možná, že bývalý protidrogový koordinátor Bém tento problém hravě rozlouskne... nebo jej naopak použije jako bič na vládu...). Novým zločinem se stane stalking, což je definováno jako "nebezpečné pronásledování". Tím je míněno soustavné špiclování, které současně ničí oběti život. Zavádí se domácí vězení. Odsouzenému či odsouzené lze uložit, že se nehne z bytu od 20,00 večer do 5ti ráno. To z toho důvodu, aby mohl chodit do práce a - a zřejmě stihne si i po práci dát jedno či dvě pivka v hospůdce. Záleží ovšem na tom, jak daleko bude pracovat od svého bydliště. Nový je také zákaz vstupu na stadion pro rowdies a zběsilé fanoušky. Podobný zákaz lze vztáhnout i na kulturní a další společenské akce. Takže, bude-li se někdo na plese chovat nepříčetně a eklhaft, lze mu zakázat návštěvu plesů na deset let apod... Zpřísnily se tresty za týrání zvířat. Jedince lze poslat do kriminálu až na dva roky, na pět let v případě, že týral větší množství zvířat. Zmírňují se tresty za mordy (zabití), kdy jedinec bude reagovat na předcházející týrání. Zamorduje-li někdo manžela či manželku, kteří svého partnera či partnerku dlouhodobě terorizovali, může být odsouzen na tři až osm let. To zřejmě také znamená, že při dobrém chování může za rok a půl pobíhat po svobodě a hledat dalšího partnera... Novým je také odsouzení za výrobu, držení a prodej dopingu, které do zákona prosadil bývalý skokan na lyžích Pavel Ploc. Tím se doping blíží trestu za držení drog. A nakonec jsem nechal to nejlepší, co jsem komentoval v prvním rozčilení již včera -- a to je snížení hranice trestní odpovědnosti. Již od 14 let lze poslat dítě do vězení, zachováno zůstává tradiční snížení trestní odpovědnosti do čtrnácti let. Současně lze o jeden rok dříve začít sexuálně žít. To se asi Džamile Stehlíkové (ministryni pro lidská práva) muselo líbit...

Takže se můžeme zamyslet nad otázkou jaká bude v Čechách v následujících letech spravedlnost? První analýzy ukazují, že v první řadě zcela jistě nesrozumitelná. To, co bylo schváleno, je totiž zákon vyrobený právníky - a především pro právníky. Tím je řečeno, že text není napsán tak, aby byl srozumitelný pro laickou veřejnost, která podle něj bude souzena.

Trestné činy byly dosud rozdělovány na přečiny a trestné činy, ale toto dělení nebylo příliš jasné a v průběhu let se měnilo, proto bylo v původní podobě zrušeno. Za přečiny nadále budou považovány nedbalostní trestné činy. Z úmyslných trestných činů pak ty, kde je stanovena sazba odnětí svobody do maximální sazby 3 roky. Zločiny budou veškeré trestné činy, které nejsou přečiny. Vedle toho se navíc zavádí nový piškuntálský nedbalostní omyl. Co jsou trestné činy z hrubé nedbalosti? To, co je to hrubá nedbalost bude vykládat soud...

Oříškem se stane tzv. skutkový omyl, který by se měl uplatňován tam, kde pachatel/-ka trestného činu neznají a a ani nepředpokládají možnou okolnost zakládající trestní jednání. Výklad je trochu složitý, ale zhruba jde o to, že asi úmyslným trestným činem nebude jednání, u něhož pachatel nevěděl či netušil, že by mohlo být trestným činem. No, tady si soudy užijí. Lze si velice snadno představit obhájce různých etnických či sociálních skupin, které budou tvrdit, že nikdy nečetli zákon, neznají ho, nepředpokládají či neumí číst a nerozumí čšéésky... A pokud si to na sebe a pro sebe ušili samotní právníci, nešť je jim každodennost lehká! Zavedení této kategorie značí, že úředník nemůže tvrdit, že to co měl v popisu práce, neznal. Na straně druhé straně u všech, kteří budou mylně předpokládat, že jejich činnost není trestná, nebudou jednat úmyslně. Zazdí-li majitel domu své nájemníky, bude-li někdo chtít někoho napravit džamilovskými údery, vypůjčí-li si někdo něco a bude mít dobrý úmysl to za deset či dvacet let vrátit (jenom o tom neřekne omylem majiteli)... a pak bude tvrdit, že neměl ani potuchy, že by se v jeho případě... a právě v tomto případě... Veselý bude zvláště výklad pasáže, že ten, kdo při spáchání trestného činu nevěděl, že jeho čin je protiprávní, nebude údajně jednat zaviněně... Jak asi soud bude dokazovat, že to věděl? Možná bude dobré se ho zeptat - a podle toho mu napařit příslušnou sazbu. Tím by se, myslím, mohla celá věc podstatně urychlit... Vždyť každý ví, že věznice jsou odjaktěživa na celém světě plné zcela nevinných lidí...

A teď ještě jednou k masakrování našich dětí. De facto jsme zřejmě zkrátili dětství o jeden rok, protože od 14 bude jedinec mladistvým. Prolomení hranice 15 let je nejkontroverznější částí zákona, protože zatím dítě chránila do 15 let proti různým vilným sbormistrům, sochařům, vedoucích skautských či pionýrských táborů - a proti dalším deviantům. Od zavedení nového "tresta" (kdyby platil od dnešního dne, bylo by možné svádět děti narozené již 13. 11. 1994!) Šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský nejen upozorňuje na tuto absurdnost, ale zcela správně dodává, že neumí tuto činnost nazvat jinak než zneužíváním a klade podobný problém, který jsem se pokusil nastínit včera: máme k vůli několika malým násilníkům odebrat ochranu stovkám tisíc ostatních dětí - a posunout hranici trestní odpovědnosti? Vědí právníci co vlastně udělali? Nebo pro posedlost trestáním propadli natolik profesionálnímu idiotství a nevidí nalevo ani napravo jaká je realita života? Řečeno - tentokrát slovy Roberta Čásenského: "dokonce i zvířecí smečky... chrání svá mláďata"... K tomu dodávám: lidé by neměli masakrovat vlastní děti! Co s tím udělá slovutný senát, až tyto sporné paragrafy dostane na stůl k schválení, to je zatím velká otázka...

Pozabíjejme ty parchanty!

Kdysi se za socialismu vyprávěla anekdota, proč vlastně budujeme pro naše děti komunismus? A odpověď zněla: protože si ti parchanti nic lepšího nezasloužej....

Když jsme cestovali po Finsku, fascinovala nás péče a prostředky, které tento severský stát vynakládá na péči o své děti - od těch chytrých a normálních, až po těžce poškozené. Ta péče byla neobyčejně dojemná, promyšlená a dovedené až do detailů. Architektura školních budov, jejich vnitřní vybavení uzpůsobené zvláštním potřebám dětí s omezenými pohybovými schopnostmi, až po výstavbu a provoz zařízení pro děti vyžadující zcela zvláštní péči... to se jen tak nevidí a nezapomíná. Tuto vzpomínku, která vám navždy utkví v paměti, lze konfrontovat s dnešním rozhodnutím naší české sněmovny, která schválila posunutí hranice trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let. Ministr spravedlnosti, který vlastní děti nikdy mít nebude, prohlásil, že je to tak běžné v řadě států Evropské unie... A to jsou ty chvíle, kdy na vás dýchne hrůza, že se takto neosobně můžeme vymlouvat za vlastní výchovná selhání - a svedeme to na nějakou neosobní unii a její byrokraty...

Kolika zločinů se dopustí děti od čtrnáctého do patnáctého roku? Vždy nějaké dítě zlobilo, něco rozbilo či ukradlo - a pár dětí dokonce více či méně nešťastnou náhodou někoho zabily. Ale mění se k vůli několika výjimkám - dvěma až třema - zákon? Podceňujeme, podhodnocujeme a podfinancováváme školy a pedagogy - a chceme po nich zázraky. Divíme se naprosto pokrytecky, že selhává výchova, resp. kritizujeme školu, že není schopna resocializovat děti a mládež v těch případech, kdy selže rodina... ale rychle jsme pro jistotu zapomněli, že rodina byla v komunismu, který nedávno zkrachoval, archaická instituce odsouzená k zániku... Namísto restituce hodnot a podpory výchově, zmasakrujeme vlastní děti! To se pánům a paním v poslanecké sněmovně napříč celým politickým spektrem opravdu povedlo. Tu politickou pakáž bude třeba ze sněmovny vyhnat - a bude-li chtít naše společnost důstojně přežít, bude se muset vypořádat především s nekultivovaností naší politiky - a naučit se současně vychovávat děti k hodnotám humanismu... Stát, který z dětí dělá zločince, je nebezpečný, hluboce degenerovaný a marná sláva: nevýslovně zaostalý.

Ale dá se jít i dál. C. G. Jung tomu říkal synchronicita. V okamžiku, kdy se objevila zpráva o novém povedeném kousku našich poslanců, vyběhla na webu zpráva ze Spojených států. A to o tom, že osmiletý chlapec, který podle policie minulou středu zastřelil v St. Johns v Arizoně svého 29letého otce Vincenta Romera a jeho o deset let staršího známého Timothy Romanse, stanul v pondělí před soudem. Zatím proběhlo předběžné slyšení. Chlapec vyslechl obvinění z dvojnásobné vraždy a byl umístěn do dětského nápravného zařízení. Na to reagovala skupina prokurátorů z Texasu, Oklahomy a Floridy, která chce dosáhnout toho, aby se v v tomto případě podařilo prosadit trest smrti. Anonymní mluvčí skupiny prokurátorů to údajně novinám American Chronicle odůvodnil tím, že "trest smrti je mezní odstrašující prostředek a my chceme zastavit trend, kdy děti vraždí dospělé." Tento výrok je o to pozoruhodnější, že poprava osob, které zločin spáchaly před svými 18. narozeninami, je na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 2005 nepřípustná. Ve zprávě se dále objevuje, že právníci, kteří zatím (podle American Chronicle) odmítají zveřejnit svá jména, zastávají přesvědčení, že pokud by byl trest smrti vynesen nad prvním dětským vrahem, ostatní by to odradilo.

Považoval jsem se vždy za občana, který svou životní historií a laděním patří do okcidentální civilizace a cítil jsem i jistou hrdost na to, že mohu sdílet dějiny Západu. Přichází doba, kdy mě Západ začíná děsit... Okamžik, kdy se civilizace začne zabývat myšlenkou jak zdevastovat a ubít svou vlastní budoucnost ve svých dětech - co může být horšího? Možná ještě horší bude jenom to, až tuto děsivou a šílenou ideu uvedeme do každodenního života! Poslední fotografie nad textem představuje snímek dětské popravy z r. 2008. (V době, kdy zabil 10-letého chlapce měl Iránský chlapec sám pouhých 15 let; popraven byl o dva roky později. Organizace pro lidská práva tvrdí, že Irán tak porušil mezinárodní konvence. Podle nich lze trest smrti vykonat pouze v případě, kdy se pachatel dopustí zločinu po dovršení 18-ti let. Snímek je z června 2008.) Obrázek nad tím - ten s oběšencem v hnědé - je návrh na lampu stažený z webu; možná by se hodil jako vánoční dárek pro všechny, kdo chtějí zamordovat dětské zločince: vždy před spaním by si mohli touto lampou posvítit na na své svědomí a připomenout si tak, k čemu směřují... Obrázek gilotiny je přiložen z toho důvodu, abychom si připomenuli racionalitu osvícenců: za revoluce lidské hlavy padaly jako hlávky zelí - jen to fikne... Že bychom znovu navázali na odkaz osvícenství? Sen čiré racionality - a to nejen u občana Y. I. Guillotina - plodí vskutku zcela nestvůrné vize a představy...

Co týden dal...

Tak se nám poslední dobou vrací Rakousko - Uherské problémy. Češi s Rakouskem a Slováci s Maďarskem si v posledních dnech nepadli do noty. Ve čtvrtek rakouská televize vysílala devadesátiminutový snímek o nehodě v jaderné elektrárně Dukovany. I když film byl původně ohlášen jako nekonfliktní, bylo v něm několik záběrů na elektrárnu v Dukovanech a jeho tvůrci chtěli divákům sdělit, že Česko není schopné přesně a včas informovat své sousedy o nehodách v této elektrárně. Kolem toho vznikla diskuse, do které se zapojil i náš vyslanec ve Vídni, kterému se podivné machinace s vědomím diváků v Rakousku nelíbí. V pátek se rozčílil i prezident Klaus a zatelefonoval rakouskému prezidentovi, aby mu sdělit, že podobné aktivity věru nepřispívají k vytváření důvěry mezi oběma státy.
Na Slovensku je situace komplikovanější. Tam 1. listopadu při fotbalové utkání v Dunajské Strede došlo ke rvačkám fanoušků. Nato zasáhla slovenská policie a zbila i část maďarských fanoušků, kteří protestovali prostřednictvím médií. Ohlas celého incidentu se objevil až na vládní úrovni, protože maďarští fanoušci na protest proti postupu policie na Slovensku spálili v Maďarsku veřejně slovenskou vlajku. Nato slovenská policie zadržela v sobotu u obce Kráľovský Chlmec na jihovýchodě Slovenska skupinu Maďarů, kteří byli oblečeni v uniformách polovojenské Národní stráže a oznámila, že zadrženým hrozí trest od šesti měsíců do tří let vězení za propagaci fašismu. Na tiskové konferenci slovenského premiéra ministr vnitra uvedl, že zadržení byli oblečeni v kopiích nacistických uniforem Szálasyovců, což byla maďarská fašistická strana tzv. Šípových křížů, která působila ve třicátých a čtyřicátých letech XX. století. Jejich současní následovníci - členové Národní stráže - chtěli položením věnců připomenout výročí Vídeňské arbitráže z roku 1938, v rámci které byla část jižního Slovenska připojena k Maďarsku. Národní stráž je úzce provázána s neofašistickou polovojenskou organizací Maďarská garda.
Podle premiéra Fica Slováci nepálí maďarskou vlajku, nejezdí do Maďarska na fotbal, nedělají tam výtržnosti a nevykřikují hesla, která by urážela Maďarskou republiku. Vyzval Maďarsko, aby vydala zákony proti neonacismu. Tyto zákony již Slovensko má a hodlá podle nich soudit zadržené Maďary, protože veřejná propagace fašismu je na Slovensku trestná. A protože pochodovali v kopiích nacistických uniforem, je trestný čin evidentní.
Rakousko - Český incident je proti Slovenským hrátkám spíše úsměvný a je otázkou, proč se Rakušáci potřebují strašit, aby se mohli bát. Jak říkají latiníci, otázkou je qui bono? tj. v čí prospěch se točí takové slátaniny. Jeden si vždy vzpomene jak první protestující proti Dukovanům zcela bezelstně přiznávali, že je finančně podporuje rakouská elektrárenská skupina. Tedy de facto konkurence Dukovan, z nichž se dnes vyváží elektrický proud do okolních států. Horší je to s pochodujícími fašisty v Maďarsku a začíná být otázkou, co s tím jednou podnikne Evropská unie. To jsou testy, které budou zkoušet její schopnost zasáhnout proti nejrůznějším excesům... Ale takové zásahy jsou vždy kontroverzní a mohou na druhé straně být někdy i přehnané... Jak kolos zvaný EU tuto úlohu zvládne? Jak to bude se zasahováním do vnitřního života jednotlivých členských zemí?...
V Praze v pátek a v sobotu lilo jako z konve, ale v neděli se náhle vyjasnilo jako kdyby přišlo léto. A tak po dešti opět ožila i pražská burza v prostorách bývalé Českomoravské Kolben Daňek - a mezi kalužemi ze včerejška ožilo čilé obchodování... Plakát ruského vojáka z dob občanské války s nápisem "Ty jsi se také zapsal jako dobrovolník" je slavným plakátem revoluce. V r. 1968 jsme naštvali Rusy anekdotou, když jsme tento plakát přetiskli v novinách s nápisem "Ty jsi také podepsal 2000 slov". Šmelit se dá (jak vidno nejen na uveřejněných fotografiích) se vším: s idejemi, se šunty, se strachem, s hloupostí, s nadějí nebo dokonce i jen tak pro zábavu...

Zamlženo

Dnešní ráno byla inverze a nad Prahou se válela tak hustá mlha, že se mi při raní procházce se psem a pro noviny vybavovala úvodní kapitola z dějin antické filosofie. Představa Miléťanů, že z APEIRON - z pralátky, která je neomezená, neurčitá a neuspořádaná vystupují jednotlivé věci, chvíli trvají a poté se opět propadají do základu, z něhož vzešly - to jakoby se náhle zpřítomnilo v ulicích města. Deset až patnáct kroků před chodcem končil svět v mlhavé kaši, z níž se náhle vynořovaly postavy chodců, auta s rozvícenými světly, keře a stromy, aby se vzápětí, když člověk prošel kolem, propadly opět kamsi do mlžného ztracena. Vybavila se mi i scéna z Amarcordu, kde kolem procházejícícho se dědečka náhle padne mlha a on se zmateně otáčí - a všude kolem něj je jen bílá kaše. Pomatený a zneklidněný dědeček, který stojí uprotřed husté mlhy, to komentuje větou: Celý svět je v prdeli....
V raní mlze byla před domem cítit spálená kabeláž, což bylo zneklidňující. Ten smrad hořící umělé izolace nevěstil nic dobrého. Ale nikde nebylo vidět žádný kouř, jenom ten stále se vracející zápach v nehybném povětří. O kus dál na silnici zastavily dvě ženský svá osobní auta, jedna měla stočené okénko a druhá stála u jejího vozu a povídaly si. Oba motory puštěné stále naplno. Pozoruhodné bylo, že v inverzi se během pár minut celá široká ulice naplnila smradem z výfukových plynů - a ty dvě mladé dámy stále tlachaly jakoby se nechumelilo. Prohodil jsem, že by bylo dobré, kdyby alespoň vypnuly motor, ale ony zjevně nechápaly, proč by něco takového měly udělat...
Mlha byla nad Prahou celé dopoledne. Teprve když jsem dorazil na výuku, tak jsem se v půl deváté dozvěděl, že hoří tržnice Vietnamců v Písnici, což je od Jižního města vzdušnou čarou dobrých osm až devět kilometrů. Tržnice hořela od noci celý den a teprve k večeru se podařilo hořící balíčky šatů, bot, plastových krabic a nejrůznějších hraček a propriet na ploše 500 krát 200 metrů uhasit natolik, že z budovy nešlehaly plameny. Ve večerních zprávách velitel hasičů pravil, že budou dohašovat celou noc a celý zítřejší den. V místě tržnice byly mimochodem slabé hydranty, a tak desítky hasičských vozů, které se sjely až z Pardubic a dalších vzdálených měst vozily vodu odkud se jen dalo až málem ztrhaly vodovodní řad...
Z umělých hmot plápolajících v hořící budově se při hoření uvolňují nebezpečné bojové plyny. V Písnici (v předměstské obci kousek za Kunraticemi) již v noci policie zakázala lidem otevírat okna. Ten smrad z "hořících kabelů" byl cítit po celé Praze¨- v Dejvicích, v Libni, na hlavním nádraží, prakticky všude...
Ve večerních zprávách se pak objevily reference nejen o požáru tržnice, ale i o tom, že v některých krajích již sociální demokraté uzavřeli koalice s komunisty - a ti se tak jejich prostřednictvím dostávají v krajích do zastupitelství. Asi ve třech dalších bude sociální demokracie vládnou s tichou podporou komunistů, což je oficiální verze nového uspořádání sil na krajských zatupitelstvích... No, co se dá dělat: rozhoduje volič. Tak si to lidé alespoň pořádně užijí. Zatím vždy, když se oranžoví dostali k veslu, začali systematicky provádět čistky jak v padesátých letech, propustili postupně všechny neloajální šéfy a nahradili je svými lidmi či sympatizanty, bývalými STBáky, konfidenty, komunisty a mafiány či lidmi, kteří rozkutáleli vše, co se rozkulačit dalo... Holt si teď v krajích lidé užijí... Zřejmě se jim stýská po komunismu...
Co na to říci? Jak jsem to napsal hned z kraje tohoto textu: Vyjdete ráno z domu - a už to kolem vás všechno smrdí planoucím a nebezpečně se rozšiřujícím sajrajtem. Samý odporný jedy...

Volba velké naděje

A co si myslíš o volbě Baraka Obamy? - ptají se známí. No, co se dá o takové věci vyslovit z daleké Evropy? Mám v sobě z dob komunismu zakódovánu nedůvěru v něco, co se příliš často opakuje. Když před volbami veškeré noviny, rozhlasové a televizní stanice jako kafemlejnek omílaly stále dokola, že vyhraje Obama, bylo možné si položit otázku, zda nejde o velkou iluzi či zbožné přání řady evropských intelektuálů? Ale den, kdy se změnila Amerika, přišel. Stalo se neuvěřitelné a téměř nemožné: 44 prezident Spojených států je muž černé pleti. Něco takového bylo za mého mládí, kdy Amerika začala ostře zápasit s rasovými předsudky, zcela neuvěřitelné. Protože léta studuji rasismus Evropanů a nás Čechů, mohu říci, že tento průlom otevírá novou kapitolu západní společnosti vůbec. Na druhé straně je tu otázka, zda tato volba přišla včas či ve zralou dobu. Latentní i zjevný rasismus nejsou ukončené kapitoly. A před volbou Obamy mě několikrát zachvátila obava, zda není na takovou volbu příliš brzy. Unesou rasisté takovou změnu? Nepovede to paradoxně k vyvolání dalších projevů rasových předsudků? To přece není jen záležitost Ameriky, ale i starého světa. Takovéto momenty ve světových dějinách - a tato volba byla světodějný akt - mohou v různých zemích a kulturách vyvolávat celou řadu paradoxních reakcí...
Pohled na volební shromáždění, kdy lidem tekly slzy již z toho, že jedinec jako Obama vůbec mohl kandidovat na prezidenta jsou zcela pochopitelné - a nelze se divit obrovskému pohnutí všech bývalých utiskovaných a znesvobodňovaných v okamžiku, kdy se před nimi otevřela nový velká naděje. A tato naděje byla doslova hmatatelná a byla personifikována v osobě kandidáta na prezidenta. Není asi mnoho pochyb o tom, že při výhledu na nové možnosti - a na možnosti velké změny stávající politiky stagnace - řadu lidí vzalo pohnutí za srdce. Je nepochybné, že tato změna přišla a stala se skutečností... Unesou však toto vítězství šílenci a devianti? Kdy přijde první psychopat, který se bude chtít dostat do novin jako ten, komu se podařilo zabít dalšího amerického prezidenta...
Volby potvrdily trend poslední doby: Amerika jde od červené směrem k modré. Otázkou v takové situaci je, zda Obama bude schopen splnit obrovské naděje, které do něj ve stávající ekonomické a politické situaci lidé vkládají. Jeho vítězství umožnila i současná finanční krize, při jejímž krocení Američané zřejmě uvěřili více jeho návrhům než těm, které předkládal McCain. Finanční krize bude ještě nějakou dobu pokračovat a je otázkou, zda Obamovi nezabrání v plnění slibů, které dal svým voličům. Čím větší iluzi a naději zvolený politik před volbou vyvolá, tím propastnější může být deziluze z jeho reálných činů. Pak se vždy lehce může stát, že titíž novináři, kteří dnes nějakého politika opěvují až do nebes, se na něj vrhnou jako supi na mršinu.... Bude Obama mužem s takovým charisma, aby dlouhodobě udržel naději a víru svých voličů poté, co bude přetrvávat řada současných těžkostí... Může potom zavádět slíbené dostupné zdravotní pojištění pro všechny Američany nebo snížit daně pro střední třídu? Budou načrtnuté změny v zahraniční politice snadné? Půjdou potřebné změny realizovat dostatečně rychle?
Obama je nesporně talentovaný politik s přirozeným citem pro akcenty, které lidé chtějí a potřebují slyšet. Je politikem budícím velké naděje, což je moment, který se z politiky začal vytrácet. Kdo budí novou velkou naděje? Největší víru ve své schopnosti dokáží vždy probudit ti, kteří dokáží nahlas vyslovit to, co všichni cítí, ale neumějí to ještě pojmenovat... Lidově se tomu říká: mluví mi z duše. A ti, co mluví lidem z duše, nemusejí mít nějaké mimořádné schopnosti či vůdcovský talent: jsou to géniové doby, kteří - jak ukazoval již Hegel - vědí, co je na čase, resp. co otevírá cestu k novým tématům ovládajícím budoucnost. Zdá se také, že silnou stránku Obamy je ten druh vzdělanosti, která jej vede k tomu, aby se obklopoval schopnými lidmi. To vše jsou věci probouzející skutečnou naději... Televizní divák sledující na CNN či paralelně na BBC velké shromáždění lidí (cca 125.000) po volbě cítil to pohnutí, které z celé situace doslova sálalo... Bůh žehnej Americe a držme jí všichni palce. Nejen ona potřebuje nové impulsy a novou velkou naději.... pragmatismus bez jakékoliv naděje ve změnu je nejsmutnější příběh, který se dá napsat...

Hlas spisovatelů, hlas boží aneb filosofie jednoho literárního kýče...

Najednou to vyskočilo na webu jako rozběsněný trpaslík: známí spisovatelé a čtyři nositelé Nobelovy ceny hlasují o Kunderově nevině. Mezi signatáři dokumentu, který byl vydán v Paříži lze nalézt takové známé osobnosti jako jsou Salman Rushdie, Gabriel García Márquez nebo Philip Roth. Tak to alespoň uvedla agentura AFP. Mezi dalšími signatáři lze nalézt například Nadine Gordimerovou, John M. Coetzee, Orhan Pamuka či Jorge Sempruna.
"Byla rozpoutána pomlouvačná kampaň s cílem pošpinit pověst Milana Kundery obviněním, že se v roce 1950 v době svých studií v komunistickém Československu dopustil udání," píší signatáři v dokumentu. Ten nechalo uveřejnit Kunderovo francouzské nakladatelství Gallimard.
Vzhledem k tomu, že Kundera "to kategoricky dementoval a významná vědecká osobnost v Praze jeho vinu jasně popírá", docházejí podepsaní k závěru, že český tisk "příliš často rozšiřoval tuto pomlouvačnou fámu s konsternující lehkostí, aniž se zabýval tím, co jí protiřečí," píše se v dokumentu. Slušelo by se parafrázovat: taková lehkost denuncovat někoho z udavačství...

Jméno vědecké osobnosti v pamfletu uvedeno není. Ke kauze Kundera se přitom vyjadřovala řada osobností, o nichž se píše s legračním akcentem jako o "významných odborně fundovaných osobnostech". A jsme opět u toho: jak se z jedince stane odborník? Ale signatáři pokračují: "Nejde proto o nic méně než o snahu pošpinit čest jednoho z největších žijících spisovatelů, a to přinejmenším na pochybných základech," a vyjadřují společně "solidaritu Milanu Kunderovi". Takže jsme najednou u otázky, kterou řešila již antika: dá se o pravdě hlasovat? Problémem je, že již antika na tuto otázku odpovídala záporně...

A tak jsme u zapeklité záhady. Na jednu stranu jde o záležitost, která se odehrála před padesáti lety. Tehdejší poměry byly nesrovnatelné s dnešními a je obtížné se na ně dívat současnou optikou. Přesto není možné říci, že byla jiná doba a proto se o těchto věcech nelze vyjadřovat... Pak bychom nemohli vůbec mluvit o dějinách. V minulosti byla vždy jiná doba než dnes, že... Zkuste tuto tezi uplatnit vůči německému fašismu a říci, jo, Němci - to byla jiná doba a oni mysleli jinak než dnes a tak holt stavěli koncentráky a zabíjeli v nich lidi... To by asi neobstálo, že? Na druhé straně je zde podivná snaha o tzv. vyrovnání s minulostí... Češi toto vyrovnání odmítli a vytvořili si Ústav pro studium totalitárních režimů, který pracuje tak energickým tempem, že až se k něčemu ucelenějšímu dobere, budou již všichni pamětníci komunismu mrtví... Mohl by tak přejmenovat na Ústav pro zdržování informací o komunismu... Když tato instituce jednou za uherský rok utrousí tu či onu informaci, to je po světě kraválu... A po Čechách... Krucinál, copak někdo chce soudit komunismus! A pak ta nehoráznost: srovnávat komunismus s fašismem nebo jej dokonce označovat za totalitární systém, když to komunisti mysleli tak dobře... Zdá se, že otázka"vyrovnání s minulostí" je nejen mýtus, ale v podstatě není možná, protože jsme vůči minulosti naprosto bezradní... Jakmile totiž ztratíme morální kritéria nebo soudnost ve věcech vkusu, stane se neposuzovatelnou... A kdo nemá minulost, nemá ani budoucnost, že?

Ale obecněji: co je vlastně vyrovnání? Je vůbec něco takového možné? Znamená vyrovnání pokus o pokání? Posypání si hlavy popelem? Je Sabina menší autor, protože byl konfidentem Rakousko-Uherské policie? Je snad dvorní rada Goethe menším básníkem či dramatikem, protože spolupracoval s policií? Je Heidegger menším filosofem tím, že se kompromitoval dočasnou spoluprací s nacismem? Přestali lidé poslouchat Nohavicu poté, co se objevily materiály o jeho udavačství? Neměla náhodou ODS na volebních materiálech podobiznu a text politologa Zdeňka Zbořila? Jak pravil herec Landovský: nejlepší by bylo dodatečně podplatit Cibulku, aby jednoho zanesl do seznamu konfidentů, protože pak by měl daleko více kšeftů, než má jako obyčejný disident a odpůrce komunismu...

Je možné, že Kundera za půl století totálně vytěsnil některé své činy... I takové věci se stávají. Ale je to dost nepravděpodobné... Prekérní je, že vlastně žádný přímý důkaz o jeho skutku asi neexistuje - a je otázkou, zda považovat nalezený záznam za důkaz i když se zdá věrohodný... a také: proč by někdo takové věci falšoval...

Napsat rezoluci či si odhlasovat něčí nevinu je zajímavý nápad. V padesátých letech se podepisovaly rezoluce, aby někteří vězni v komunistických žalářích byli odsouzeni k smrti. Dnes laureáti Nobelových cen podepisují rezoluce, abychom bývalého komunistu považovali za nevinného... Asi se něco někam posunulo... Ať žijí rezoluce!!! Ať žije nakladatelství Gallimard! Cicero ve spise O povinnostech říká: Summum ius, summa iniuria, což znamená, že nejvyšší právo je současně nejvyšší bezpráví a myslí tím to, že křivdy jsou často způsobeny zchytralým výkladem stávajících zákonů či právních předpisů.... Kolik je třeba času, aby bylo promlčeno udavačství? Deset let, dvacet, třicet, padesát či sto? Ale konec konců je rozhodnuto: nositelé Nobelových cen přece podepsali, že jeden český autor je nevinný... Začínám již na celé kauze rozumět především jedné jediné věci, a to je to, proč někteří autoři dokázali Nobelovu cenu odmítnout a nechtěli ji převzít... Je ohromující, že namísto věcné debaty a analýzy minulosti, zacházíme s vlastním dědictvím s ohromující ideologickou stupiditou... Nežijeme v post ideologickém věku, ale právě naopak: ideologizujeme už i vzduch nebo vodu...

Dušičková burza...

Politici vyprodávají myšlenky. Vypadá to, že Bém se již zcela pominul. Zřejmě není schopen si pořídit poradce a naslouchat mu... Pustil se zhurta do ministra vnitra Langra, který mu obratem vzkázal, že mluví jako funkcionář v padesátých letech. A tak zase Bém kontroval, že ho nechce ve vládě a tvářil se jakoby o něčem takovém rozhodoval. Asi si nevšiml, že pražský primátor má věru jiné kompetence... Zdá se, že Bém asi počítá s podporovou bývalých komunistických policajtů při volbě do funkce šéfa ODS, jinak si jeho výroky nelze rozumně vyložit. Nato se také ozval Topolánek, který se vrátil z jednání se Sarkozim, s nímž se dohodl na tom, jak budeme spolupracovat s Francií až České republice předá předsednictví Evropské unie. Novináři si v posledních dnech začali vymýšlet neuvěřitelné konstrukce o tom, že nám Francie nechce předat štafetový kolík předsednictví - ale bublina splaskla... Od počátku bylo jasné, že nelze zemi, která je na řadě, vyšachovat ze hry... A Topolánek si objednal tiskovou konferenci, což zřejmě média považovala za začátek rezignace, ale předseda vlády namísto toho vyšvihl referát, že se z něj mnohým zatočila hlava. Rozhodně nemíní ustupovat sralbotkům a podržtaškám...

Problém Béma je nejen jeho špatný odhad situace, ale také nepochopení, jak zlou krev si nadělal mezi intelektuály svou kulturní politikou na magistrátu. A tím není myšleno jenom to, jak se potentočkoval s Kaplického blogem. Lze připomenout i jeho osobní zásahy do dotační politiky v době, kdy se rozhodl, že si odskočí na horolezecký výlet - jakož i to, že nechává ve funkci podivného nedouka Richtera. Asi proto, že Richter má konexe až v hradním pelechu... Bém v rozhovorech s novináři naprosto nevěrohodně odmítá jakýkoliv zlomek odpovědnosti za neúspěch ODS ve volbách, i když je stále ve funkci místopředsedy partaje...

Ale celá tato velká politika malého státu ve střední Evropě nedělá vrásky nikomu z těch, kteří se dnes vypravili buď na hřbitov nebo na burzu v bývalých prostorách Českomoravské Kolben-Daněk... Navzdory mlze, která se ještě po poledni stále válí nad Prahou, život jde dál... Pokud politikům docházejí ideje, tak na burze je nápadů dost... Nikdy nelze předem odhadnout, co všechno v následující hodině bude právě na burze na prodej...