Není to věru jednoduché. Jak ze sebe setřepat ten pocit neúspěchu? Jak dosáhnout odsunu integrativních snah v Evropské unii, když jednoho nepodpoří ani Ústavní soud? Jedna z dalších možných variant je pokusit se rozvalit vládnoucí a stále na okraji preferenčního minima se potácející ODS.
A tak se otec zakladatel rozhodl, že samostatnost a nezávislost je více než vděčnost všem, kteří jej prosadili do prezidentské funkce. Co na to, že každé další gesto budí u jedněch posměch, u druhých hrůzu a u třetích snahu nalézt přesné pojmenování pro zhrzený narcismus. Opovržení konsensem a neschopnost získat reálné spojence, nedostatek trpělivosti pro argumentaci a snaha prosadit přes noc ideje, které narážejí na konsensus většiny států v evropském prostoru - to jsou charakteristiky postupu posledního disidenta, který sice přichází dávno po sezoně, ale o to vehementněji se snaží uchovat konzervativní hodnoty. Opírá se přitom o prázdné vlastenectví fangličkářů a slavnostních funerálních řečníků při různých výročích...
V době, kdy bylo možné nastavit nový diskurs a myšlení v české politice, pokoušel se budoucí profesor hrát valčíček na pragmatické housličky. A pragmatismus opepřený politickou ekonomií - to je jen kosmetický upravený marxismus, který vše opíral o tzv. ekonomickou základnu, aby o to důrazněji mohl opovrhovat idejemi a celou tzv. kulturní nadstavbou. Tito post-marxističtí ekonomové a postsocialističtí bankovní úředníci v hloubi duše nevěří v obrození cti, ve slušnost, v etičtější budoucnost, v možnost dobrého žití či dokonce v národní pospolitost. Proto jim vyhovovala prázdnota marxismu - sami byli dávno vyprázdnění na troud. Z kulturního profilu politika zbyla jen fasáda tenisty - a v ksichtu škleb provázený kňouráním. Proto je dnešní libertinská pozice či snaha uvádět zpět na scénu hodnoty svobody a neodvislosti u bývalého pragmatika tak nevěrohodná... Připomíná polského sedláka, který se do světa tanků vydal se šavličkou a vzteká se přitom, že se mu ztupí o pancíře od firmy Krup... Jo, není to lehké dělat šéfa té hovadské a nevypočitatelné čeládce rodu Čehúnú, křiklounů, posměváčků a neposlušných kacířů...
Ale stromy padají ve stoje. Vzdát se nelze. Neposlouchá-li tě strana, je možné z ní vystoupit... A tak vyhlásíme občanskou neposlušnost vůči vlastní straně, začneme pracovat na jejím rozvalu - a pohrozíme vznikem strany nové. Vždyť věrný Bém půjde určitě se mnou - a to už budeme dva... Problém ovšem je, že prezident nemůže z ODS vystoupit, protože - jak se dnes ukázalo - není jejím členem. Je pouze čestným předsedou, ale dávno nemá členství... asi šetří na členských příspěvcích, skrblík bankovnická účetnická. A to se mu teď mstí... Říká se, že ti, kdo byli v dětství týráni, mají v pozdějším věku tendenci týrat další... A jak je tomu s těmi, kterým spolupracovníci rozebrali stranu pod rukama? Že by sami jednoho zkusili hru na destrukci... Qui bono, soudruhu - tovarišči - prezidente?
A tak se otec zakladatel rozhodl, že samostatnost a nezávislost je více než vděčnost všem, kteří jej prosadili do prezidentské funkce. Co na to, že každé další gesto budí u jedněch posměch, u druhých hrůzu a u třetích snahu nalézt přesné pojmenování pro zhrzený narcismus. Opovržení konsensem a neschopnost získat reálné spojence, nedostatek trpělivosti pro argumentaci a snaha prosadit přes noc ideje, které narážejí na konsensus většiny států v evropském prostoru - to jsou charakteristiky postupu posledního disidenta, který sice přichází dávno po sezoně, ale o to vehementněji se snaží uchovat konzervativní hodnoty. Opírá se přitom o prázdné vlastenectví fangličkářů a slavnostních funerálních řečníků při různých výročích...
V době, kdy bylo možné nastavit nový diskurs a myšlení v české politice, pokoušel se budoucí profesor hrát valčíček na pragmatické housličky. A pragmatismus opepřený politickou ekonomií - to je jen kosmetický upravený marxismus, který vše opíral o tzv. ekonomickou základnu, aby o to důrazněji mohl opovrhovat idejemi a celou tzv. kulturní nadstavbou. Tito post-marxističtí ekonomové a postsocialističtí bankovní úředníci v hloubi duše nevěří v obrození cti, ve slušnost, v etičtější budoucnost, v možnost dobrého žití či dokonce v národní pospolitost. Proto jim vyhovovala prázdnota marxismu - sami byli dávno vyprázdnění na troud. Z kulturního profilu politika zbyla jen fasáda tenisty - a v ksichtu škleb provázený kňouráním. Proto je dnešní libertinská pozice či snaha uvádět zpět na scénu hodnoty svobody a neodvislosti u bývalého pragmatika tak nevěrohodná... Připomíná polského sedláka, který se do světa tanků vydal se šavličkou a vzteká se přitom, že se mu ztupí o pancíře od firmy Krup... Jo, není to lehké dělat šéfa té hovadské a nevypočitatelné čeládce rodu Čehúnú, křiklounů, posměváčků a neposlušných kacířů...
Ale stromy padají ve stoje. Vzdát se nelze. Neposlouchá-li tě strana, je možné z ní vystoupit... A tak vyhlásíme občanskou neposlušnost vůči vlastní straně, začneme pracovat na jejím rozvalu - a pohrozíme vznikem strany nové. Vždyť věrný Bém půjde určitě se mnou - a to už budeme dva... Problém ovšem je, že prezident nemůže z ODS vystoupit, protože - jak se dnes ukázalo - není jejím členem. Je pouze čestným předsedou, ale dávno nemá členství... asi šetří na členských příspěvcích, skrblík bankovnická účetnická. A to se mu teď mstí... Říká se, že ti, kdo byli v dětství týráni, mají v pozdějším věku tendenci týrat další... A jak je tomu s těmi, kterým spolupracovníci rozebrali stranu pod rukama? Že by sami jednoho zkusili hru na destrukci... Qui bono, soudruhu - tovarišči - prezidente?
Ovšem, prezident nechce zřejmě sám založit novou stranu, ale její vznik by uvítal. Především by by byl rád, kdyby se jmenovala Libertas (tak jako partaj založená irským euroskeptikem) a byla by zaměřena euroskepticky. Kdyby do ní transformovala ODS, která se zcela rozešla se svými původními - rozuměj současnými Klausovými - idejemi, tak by dnešní nadstranický prezident (dle mluvčího) chtěl, aby vládla bez lidovců a zelených, ale s podporou socanů. Tedy de facto by to byla partaj, která by pokračovala v jedné z největších nemravností české politiky: v opoziční smlouvě... Kdopak asi zasponzoruje vznik takové nové strany? Že by přišli opět mudrci z dálného Východu a pomohli české politice nalézt samu sebe? Nebylo by to originál slovanské - a dokonale euroskeptické vzájemnosti?
