Názorná ukázka toho, jak se nenápadně dělá protizápadní a především antiamerická politika. Průkazka je prafrází současných občanských průkazů občanů České republiky.
prostor burzy v místech zbořeného bývalého slavného ČKD Vysočany
záběry z demontrace před úřadem vlády ČR a lidovec Cyril Svoboda s peticí
Tak jsme na Boží hod vyrazili na Brixiho mši v kostele sv. Jakuba. Svatojakubské varhany nemají konkurenci široko daleko. Svým způsobem nemá konkurenci - leč v opačném slova smyslu - ani kněz. I když jeho kázání - to je vskutku jiná káva. Neobyčejně militantní stařík začal hřímat proti sekularizaci a v průběhu mše se dostal až k nedávné demonstraci studentů, kteří požadovali zrušení sv. Mikuláše a Santa Clause. Namísto nich prosazovali návrat k českým tradicím Vánoc s Ježíškem. Tak se pokusme zrekapitulovat, oč v tomto protestním boji běží.
Je zajímavé, že dnes se v boji proti importům připomíná spíše to, že symbol vánoc je v posledních letech více než kdy jindy „pošlapáván zvyky anglosaských zemí“. Jakoby se přitom zapomnělo na to, že ani komunisté neměli Ježíška v lásce a snažili se místo něj zavést podivného dědu Mráze, který měl být jakousi silně ateisticky laděno variantou Santa Clause tenkráte vytvořenou na míru pro komunistický východní sektor.
Je zajímavé, že dnes se v boji proti importům připomíná spíše to, že symbol vánoc je v posledních letech více než kdy jindy „pošlapáván zvyky anglosaských zemí“. Jakoby se přitom zapomnělo na to, že ani komunisté neměli Ježíška v lásce a snažili se místo něj zavést podivného dědu Mráze, který měl být jakousi silně ateisticky laděno variantou Santa Clause tenkráte vytvořenou na míru pro komunistický východní sektor.
Odpůrci nových zvyklostí upozorňují, že před vánocemi se to vždy šíří jako mor. Odevšad na nás pokukuje Santa Claus. Je to starší, poměrně zavalitý mužík s červeným kabátcem. Připomíná se, že původ dnešního Santa Clause sahá hluboko do společné křesťanské minulosti.
Kdysi, v období 2. až 3. století našeho letopočtu, žil biskup, který měl jméno sv. Mikuláš. Mezi lidmi byl velice oblíben díky své štědrosti. Za svého života vykonal mnoho dobrých skutků, často obdarovával chudinu a byl proto blahořečen. Posléze se z něj stal svatý.
Svatý Mikuláš z Myry se narodil přibližně v letech 280/286 v Patrasu a zemřel údajně 6. prosince 345/352 v Myře v Lykii, kde působil jako katolický biskup. Již během svého života se stal oblíbeným mezi lidmi, měl pověst štědrého dárce chudým a proslavil se i jako ochránce pravé víry před pohanstvím. Byl také veleben jako ochránce nespravedlivě obviněných. V postavě sv. Mikuláše se setkáváme s jedním z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství.; ve východních církvích je po Paně Marii druhým nejdůležitějším svatým. Jeho smrt se v západní liturgické tradici připomínala na jeho svátek 6. prosince a oslava tohoto svátku byla spojena s rozdáváním dárků dětem.
Vzhledem k tomu, že sv. Mikuláš se stal patronem rybářů a námořníků, bývalo z toho odvozováno, že mohl být původním povoláním rybář či námořník. Vyloučeno není ani to, že, že jeho rodina provozovala obchod s rybami a shromáždila značný majetek. Pověst praví, že Mikuláš byl velmi zbožný a po otcově smrti rozdal veškeré dědictví mezi chudinu. Někteří z toho odvozují, že v té době byl již váženým knězem či biskupem. I když nemáme přesná data, soudí se, že se stal biskupem v Myře kolem roku 300 - a to znamná, že se biskupem či hlavním knězem stal ve velice mladém věku.
Soudí se, že v průběhu Maximinova či Galerinova pronásledování křesťanů byl zřejmě vězněn. Jako biskup v Myře byl též velmi energickým apologetem víry a bojovníkem proti ariánství a pohanství. Údajně se zasadil i za zničení několika pohanských chrámů. Zasazoval se prý také o spravedlivý postup vůči cizincům a dohlížel na řádný chod soudů. To mu nakonec vyneslo pověst obránce všech nespravedlivě obviněných.
Sv. Mikuláš z Myry nebyl nikdy oficiálně prohlášen svatým. Což je mimochodem typické pro svaté z této éry. Jeho kultovní uctívání se v průběhu věků stalo součástí lidových náboženských tradic. K největšímu rozkvětu jeho zbožnění došlo od 8. století v Rusku. Stal se dokonce jeho patronem. Postupně se jeho vyznávání šířilo i do dalších slovanských zemí. Od 10. století pokračovalo především do Německa, Fracie a Velké Británie. Za svatého ho uznávají všechny křesťanské církve, které úctu ke svatým praktikují. U pravoslavných jde o nejuctívanějšího světce; velmi oblíben je také v Nizozermí, v Německu a ve Spojených státech.
Existuje řada variant legendy o sv. Mikulášovi, šlechtici a jeho třech dcerách. Krajní varianta vypráví o tom, jak zchudlý šlechtic poslal tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po sáčku ze zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Rozšířenější verze uvádějí, že zchudlá rodina upadala do dluhů a zdálo se, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery bez prostředků a bez věna skončí v nevěstinci. K tomu nedošlo díky zásahu sv. Mikuláše, v jehož popisu se obě verze shodují. Rodina takto unikla z dluhů a zbylo i na věno. Tato legenda vlastně vysvětluje proč se sv. Mikuláš stal také patronem bývalých prostitutek, údajně z této legendy se odvozuje i křesťanská tradice mikulášské nadílky.
Legenda o třech malých dítkách připomíná thriller. Podle této legendy sv. Mikuláš dokázal vzkřísit tři malé děti, které hostinský zavraždil a uložil nasolené do sudů. Někteří ji označují za parafrázi pověstí vzniklých z angažmá při přezkoumávání rozsudků smrti a zachraňování nespravedlivě odsouzených před popravou. V lidových mýtech záchrana před popravou byla postupně převyprávěna jako vzkříšení.
Dnešní podoba tradic spojovaných s Mikulášovou osobou je velmi pestrá a krajově i národnostně se dosti liší. Ale podobné je u většiny rozdávání dárků dětem. V České republice je v průběhu tzv. mikulášské nadílky představován sv. Mikuláš v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem. Je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází k večeru v noci z 5 na 6. prosince. Andělé s Mikulášem rozdávají drobné dárky (pamlsky či dárečky pro štěstí), čerti se starají o symbolické strašení neposlušných dětí.
Název Santa Claus, který se dnes užívá v anglosaských zemích, vznikl prý chybou ve výslovnosti holandského slova Sinterklaas, které je zkratkou slova Sint Nicolaas (Svatý Mikuláš). Nejrozšířenější vzhled Santa Clause jako obtloustlého muže s bílými vousy a v červenobílém oblečení je považováno za výtvor reklamní kampaně na Coca-colu ve 30. letech XX. století. Ale již před rokem 1931, kdy Coca-Cola začala používat v reklamě Santa Clause, byl tento vzhled považován za běžný a byl zřejmě uváděn již v reklamní kampani společnosti White Rock vyrábějící nápoje. Ta jej v uvedené podobě začala znázorňovat již od roku 1915.
K současné komerční verzi příběhu o Santa Klausovi patří i to, že jezdí rozdávat dětem dárky na saních tažených devíti létajícími soby. Poprvé se obrázek sobů v souvislosti se Santa Clausem objevil v roce 1823 – a to v básni Account of a Visit from St. Nicholas, kterou zřejmě napsal Henry Beekman Livingston. Později byla přepracována a rozšířena pod názvem The Night Before Christmas. V této verzi je zmínka o saních tažených osmi sobi, kteří se jmenují Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Dunder a Blixem. Devátý sob, Rudolph, se objevil teprve v roce 1939. O jeho vznik se zasloužil Robert L. May, který sepsal pro síť obchodních řetězců Montgomery Ward rýmovaný příběh Rudolph the Red-Nosed Reindeer. V tomto příběhu se objevil další sob se zářícím červeným nosem. A kvůli svému nosu nebyl přijímán ostatními soby, dokud si ho nevšiml Santa Claus. Ten soba Rudolpha požádal, aby vedl jeho sáně v husté mlze, kvůli níž hrozilo, že děti nedostanou včas své dárky. Již během roku 1939 bylo dětem rozdáno 2,4 milionu výtisků tohoto příběhu. V r. 1949 vyšla zhudebněná verze od Johnyho Markse. A celý příběh byl i několikrát uveden na filmové plátno.
Problém s tradicemi je v tom, že v České republice práci Santa Clause vykonává Ježíšek. V jiných zemích má úlohu podobnou roli Dědy Mráze (Rusko), Koulukupiho (Finsko), Christkindla (Německo) nebo pére Noela (francouzsky mluvící země). Santa Claus se stal dominantní postavou především v USA, v Kanadě a ve Velké Británii. Problém se Santou Clausem je do značné míry zaviněn tím, že je evidentní jak tato figura slouží komerční mašinérii roztáčené na plné otáčky v předvánočním čase. Proto se proti němu objevuje výrazný odpor a námitka, že naše původní tradice obsahuje pouze Ježíška jakožto symbol tajemství Vánoc. A na tyto tajemné Vánoce jsme se všichni jako malí těšili. A to až do doby, než nám dospělí či spolužáci vyzradili, že Ježíšek neexistuje v té verzi, v jaké v něj věří všechny malé děti.
Je ovšem otázkou, zda magické tajemství vánoc s Ježíškem lze přivolat pomocí demonstrací, kdy dav skanduje: Táhni Santo, my chceme Ježíška! Sundejte z balkonů šplhajícího červeného tlouštíka! Ucpěte komíny! Vrať se, odkud jsi přišel, Santo! Podobné vzkazy nechávají desítky lidí na internetových stránkách www.zachrantejeziska.cz. Organizátoři petice za záchranu Ježíška a odstranění Santa Clause a sv. Mikuláše plédují za zachování tradice českých Vánoc s Ježíškem. Pod jejich petici se podepsalo snad již kolem 21.000 lidí. Nově vytvořený tým pod akčním názvem Zachraňte Ježíška si údajně klade jediný cíl – a tím je zachovat krásu a originalitu českých Vánoc. V podpisech petice se objevují i krajané, kteří žijí v Anglii, Austrálii nebo třeba v Saúdské Arábii! "Jsme z České republiky a české tradice dodržujeme i v Anglii, kde žijeme," vzkazuje čtenářům webových stránek dvojice z Anglie. "Pečeme dvanáct druhů cukroví, na Vánoce nejíme, abychom viděli zlaté prasátko," uvádějí další krajané. A celá připravovaná záchranná akce vyvrcholila 19. prosince ve 13 hodin protestem před Úřadem vlády ČR na nábřeží Edvarda Beneše. Shromáždění se rozhodli použít kostýmy sněhuláků. Tomáš Zdechovský, který protest organizoval, konstatoval: "Myslím si ale, že se nám podařilo otevřít diskusi, kde si česká veřejnost uvědomuje krásu a originalitu tradičních českých vánočních svátků a chce ji zachovat i pro další generace."
Při protestu nových aktivistů se ozývalo skandování „Zachraňte Ježíška“ či „Přežili jsme dědu Mráze, přežijeme Santa Clause“. Demonstrujícím údajně nejvíce vadí, že „tajemný a komorní Ježíšek je brutálně zatlačován hlučným kýčovitým skřítkem, jakýmsi červeným tlouštíkem, který propaguje zboží všeho druhu, od prezervativů až po automobily“. Petici, přimlouvající se za záchranu Ježíška, přijal od demonstrantů lidovecký ministr Cyril Svoboda. Ten jako věřící jejich argumenty podpořil. Podle Svobody je současný import ze zahraničí naprosto otřesný. Vánoce jsou především křesťanský svátek, při němž slavíme narození Kristovo – a to znamená Ježíška. Neslavíme narození ani Santa Clause, ani dědy Mráze. Oni se totiž nenarodili, prohlásil ministr.
Aktivisté měli v pátek v rukou ještě jeden pádný argument. U nás máme svatého Mikuláše neboli Santa Clause. Jenže ten nosí tradičně dárky v noci z 5. na 6. prosince. Bylo by divné, kdyby se tady, krátce po sobě, dvakrát objevovala tatáž figura.
Existuje ovšem i celá řada lidí, která je ale k akcím typu „Zachraňte Ježíška“ silně skeptická. Patří k nim i ředitel Občanského institutu Roman Joch, který prohlásil: „Halloween i Valentín jsou nám upřímně protivní, ale obávám se, že to, co lidé slaví, si budou rozhodovat samotní lidé. Je hezké, když máme kampaň, abychom pili naši dobrou moravskou slivovici, ale bohužel naši lidé někdy dávají přednost whisky nebo vodce.“ Roman Joch také připomíná, že tradice, které jsou odříznuté od svých kořenů, nakonec stejně zaniknou: „Chceme-li skutečně zachránit Ježíška, je k tomu jediná cesta, je to rekristianizace české společnosti. Je to misijní úsilí, které já bohužel postrádám na straně našich biskupů. Jinak si ale myslet, že zachráníme Ježíška pouze proto, že je to hezká tradice, to je iluzorní. Nechápou-li lidé smysl Vánoc, jaký byl původní, to znamená náboženský, tak tradice nakonec zemře.“
Alex Koenigsmark k celé aféře připojuje vlastní výklad a uvádí: V devadesátých letech se přihodila taková pěkná příhoda: V městě P. vykradl Santa Claus s revolverem v ruce jednu z četných směnáren, zvaných change. Na jeho čin byly v okolí různé názory. Většina se tomu smála. Někteří občané říkali, že to žádný Santa Klaus nebyl, jiní říkali, že ano, právě proto, že to s revolverem uměl a tak podobně. Bojovníci proti komunistům, kteří za vlády komunistů drželi hubu a krok, podobně jako nájemní novináři, rozšiřovali, že to byl levičácký agent, který měl našeho spojence Santu lidu zošklivit. Těm blbostem samozřejmě nikdo nevěřil, ani jejich autor…
Koenigsmark dále podtrhuje, že na rozdíl od Dědy Klause a Santa Mráze, se nikdy nepředváděl a neskákal namnožen v obchodních domech. Upozorňuje rovněž, že Mráz a Santa jsou bratři, kteří jako kdyby si z oka vypadli. Proto taky děda Mráz spokojeně přežil listopad 1989, prostě se přidav k bratrovi. Proti Ježíškovi mají oba jednu společnou vlastnost - jsou to materialisté a monetaristé, kteří odporně poskakují po nákupních střediscích a nutí lidi utrácet – a také jednou ročně donutí i novináře, kteří jinak píší monetaristické a neviditelně ruko-tržní komentáře, aby se nad tím, čemu jinak věrně slouží, pokrytecky pozastavili a mleli cosi o Ježíškovi a jeho tichých zázracích. Ježíšek na ně kašle – a většina lidí také.
Koenigsmark tomu ovšem nasazuje korunu, když říká, že vánoce, jinak původně svátky slunovratu, jsou prostě svátkem dárků, přičemž o ztrátě duchovních rozměrů se nechtěl rozepisovat, protože by prý na nic nového nepřišel. V Rusku dárky nosí Děda Mráz, jehož saně netáhne Sněhurka, jak si myslel jeden v MFD, v Americe Santa Claus, jehož saně taky táhnou sobi a u nás Ježíšek.
Ladislav Větvička na to jde ostřeji, když uvádí, že Santa je všude. Leze mu do baráku oknem i dveřmi. Přestože je bachratý, rád k lidem leze i anténním drátem od televize. Lze jej potkat na ulicích, v obchodech, objevil se i na stránkách novin. Marketingově to má dokonale promakané.. Tlustý zadek narvaný v červeno bílých hadrech, na hlavě červenou fusekli, bílé rukavičky, s úchylným úsměvem se věnuje chlapečkům i holčičkám. Fuj!
Větvička, píše, že: O víkendu jsem jedno také tlusté prase potkal v hitlermarketu. Vytahoval z pytle lízátka a lákal na ně malé děcka. V radiu hlásili celosvětový zátah na pedofily, tenhle jim evidentně uniknul. Zajímavé je, že tato zrůda je nápadně podobná starému senilnímu Dědkovi Mrázovi, kterého kdysi tak mohutně podporovali komanči. I tenhle dědek měl podobně nechutné rysy. Skončil na smeťáku českých dějin, tak jako za nim půjde i Santa. Jednou. Snad. Jednou se totiž vratí zpátky starý dobry Ježíšek.
Větvička upozorňuje i na důležitý psychologický moment. Ten je založen v marketingové propagaci Santy. Větvička píše v dialektu, bez diakritiky, proto je třeba jeho text parafrázovat. Uvádí v něm: To bylo v 19. století jiné. Ježíš byl vidět na každé křižovatce, v každé vesnici, na každých božích mukách. Dneska už tomu tak není, protože kdo by jej stavěl u dálničních odboček nebo na přechodech pro medvědy? A v tom je problém. Jak Američan, tak i Rus dobře vědí, že vizuální stránka Dědka i Santy musí být dobře zvládnuta. Za nimi Ježíšek marketingově zaostává. Zkuste děcku namluvit, že ten chlap s přibitýma nohama a hřebíkama v rukách vám přiletí do kvartýru s pytlem plným Lega a jiných dárečků. Na to vám dneska žádné děcko neskočí. A tak nezbývá, než děckám valit klíny do hlavy, že tu jakýsi duch letěl, vlezl dovnitř balkonem a zas valil dál, neboť toho má dneska moc. A děcka věří jak hloupé. A to je dobře, protože kdybyste mu zkusili navalit do hlavy, že přiletěl ten bachratý Santa a prolezl větračku u okna, asi byste u vašeho děcka ztratili i poslední zbytek důvěry.
Vedle toho se na internetu najde daleko ostřejší výroky: „Odmítáme, že by nám kdy nosil dárky červený americký tlouštík a tímto způsobem chceme vyzvat českou společnost a její představitele, aby nepodléhali vlivům ze západu.“ Takto přibližuje smysl celého projektu student multimediálních komunikací Adam Dušek, autor petice Zachraňte Ježíška. Jeho slovník připomíná silně výroky o mandelince bramborové jakožto americkém brouku, který do Čech nasadili imperialisté, aby zničili socialistickou úrodu.
Tvůrci protestního projektu na internetových stránkách www.zachrantejeziska.cz vyzývají širokou veřejnost, aby svým podpisem vyjádřila podporu zachování tradičních vánočních svátků.
Nápad zaujal i konzultanta dobrovolnických projektů Romana Málka: „Dlouhodobě fandím mladým lidem a tento projekt mě velmi zaujal. Proto jsem podpořil petici a rozhodl jsem se na 19. prosince vzít dovolenou a vydat se s organizátory na happeningový protest před Úřad Vlády na pražské nábřeží Edvarda Beneše. Tam organizátoři připravili otevřený protest a předání petice s podpisy představitelům české veřejnosti,“ říká s úsměvem na tváři Málek.
Silná tradice Ježíška odolala za dob komunistického režimu pokusu prosadit do popředí Dědu Mráze a v současnosti o své místo musí bojovat právě se Santou Clausem. Jeho nejsilnější zbraní je masivní reklamní propagace nadnárodních firem a korporací, které v mnoha zemích dokázaly porazit místní tradice. „Z toho důvodu je podle nás nutné, aby si česká veřejnost uvědomila krásu a originalitu tradičních českých Vánoc a zachovala ji pro další generace. Přežili jsme Dědu Mráze, přežijeme Santu Clause,“ dodávají Zdechovský a Dušek z projektu Zachraňte Ježíška. Atd. Atd...
Když kněz dnes při raní mši hřímal, že sv. Mikuláš se nenarodil, ani Santa Claus se nenarodil, ale narodil se Ježíš, tak jenom opakoval slova bývalého ministra zahračí - Cyrila Svobody. Ale hudba - na rozdíl od ubohého kázání - byla nádherná. Závěrečná velice dlouhá improvizace varhaníka nejen málem zbořila kostel, ale ukázala opět neuvěřitelnou krásu a sílu tohoto nástroje. Naši předkové nejen, že nepotřebovali žádné zesilovače, ale ani elektronická média. Bezprostřední zážitek žádné elektronické médium stejně nenahradí...
Kdysi, v období 2. až 3. století našeho letopočtu, žil biskup, který měl jméno sv. Mikuláš. Mezi lidmi byl velice oblíben díky své štědrosti. Za svého života vykonal mnoho dobrých skutků, často obdarovával chudinu a byl proto blahořečen. Posléze se z něj stal svatý.
Svatý Mikuláš z Myry se narodil přibližně v letech 280/286 v Patrasu a zemřel údajně 6. prosince 345/352 v Myře v Lykii, kde působil jako katolický biskup. Již během svého života se stal oblíbeným mezi lidmi, měl pověst štědrého dárce chudým a proslavil se i jako ochránce pravé víry před pohanstvím. Byl také veleben jako ochránce nespravedlivě obviněných. V postavě sv. Mikuláše se setkáváme s jedním z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství.; ve východních církvích je po Paně Marii druhým nejdůležitějším svatým. Jeho smrt se v západní liturgické tradici připomínala na jeho svátek 6. prosince a oslava tohoto svátku byla spojena s rozdáváním dárků dětem.
Vzhledem k tomu, že sv. Mikuláš se stal patronem rybářů a námořníků, bývalo z toho odvozováno, že mohl být původním povoláním rybář či námořník. Vyloučeno není ani to, že, že jeho rodina provozovala obchod s rybami a shromáždila značný majetek. Pověst praví, že Mikuláš byl velmi zbožný a po otcově smrti rozdal veškeré dědictví mezi chudinu. Někteří z toho odvozují, že v té době byl již váženým knězem či biskupem. I když nemáme přesná data, soudí se, že se stal biskupem v Myře kolem roku 300 - a to znamná, že se biskupem či hlavním knězem stal ve velice mladém věku.
Soudí se, že v průběhu Maximinova či Galerinova pronásledování křesťanů byl zřejmě vězněn. Jako biskup v Myře byl též velmi energickým apologetem víry a bojovníkem proti ariánství a pohanství. Údajně se zasadil i za zničení několika pohanských chrámů. Zasazoval se prý také o spravedlivý postup vůči cizincům a dohlížel na řádný chod soudů. To mu nakonec vyneslo pověst obránce všech nespravedlivě obviněných.
Sv. Mikuláš z Myry nebyl nikdy oficiálně prohlášen svatým. Což je mimochodem typické pro svaté z této éry. Jeho kultovní uctívání se v průběhu věků stalo součástí lidových náboženských tradic. K největšímu rozkvětu jeho zbožnění došlo od 8. století v Rusku. Stal se dokonce jeho patronem. Postupně se jeho vyznávání šířilo i do dalších slovanských zemí. Od 10. století pokračovalo především do Německa, Fracie a Velké Británie. Za svatého ho uznávají všechny křesťanské církve, které úctu ke svatým praktikují. U pravoslavných jde o nejuctívanějšího světce; velmi oblíben je také v Nizozermí, v Německu a ve Spojených státech.
Existuje řada variant legendy o sv. Mikulášovi, šlechtici a jeho třech dcerách. Krajní varianta vypráví o tom, jak zchudlý šlechtic poslal tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po sáčku ze zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Rozšířenější verze uvádějí, že zchudlá rodina upadala do dluhů a zdálo se, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery bez prostředků a bez věna skončí v nevěstinci. K tomu nedošlo díky zásahu sv. Mikuláše, v jehož popisu se obě verze shodují. Rodina takto unikla z dluhů a zbylo i na věno. Tato legenda vlastně vysvětluje proč se sv. Mikuláš stal také patronem bývalých prostitutek, údajně z této legendy se odvozuje i křesťanská tradice mikulášské nadílky.
Legenda o třech malých dítkách připomíná thriller. Podle této legendy sv. Mikuláš dokázal vzkřísit tři malé děti, které hostinský zavraždil a uložil nasolené do sudů. Někteří ji označují za parafrázi pověstí vzniklých z angažmá při přezkoumávání rozsudků smrti a zachraňování nespravedlivě odsouzených před popravou. V lidových mýtech záchrana před popravou byla postupně převyprávěna jako vzkříšení.
Dnešní podoba tradic spojovaných s Mikulášovou osobou je velmi pestrá a krajově i národnostně se dosti liší. Ale podobné je u většiny rozdávání dárků dětem. V České republice je v průběhu tzv. mikulášské nadílky představován sv. Mikuláš v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem. Je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází k večeru v noci z 5 na 6. prosince. Andělé s Mikulášem rozdávají drobné dárky (pamlsky či dárečky pro štěstí), čerti se starají o symbolické strašení neposlušných dětí.
Název Santa Claus, který se dnes užívá v anglosaských zemích, vznikl prý chybou ve výslovnosti holandského slova Sinterklaas, které je zkratkou slova Sint Nicolaas (Svatý Mikuláš). Nejrozšířenější vzhled Santa Clause jako obtloustlého muže s bílými vousy a v červenobílém oblečení je považováno za výtvor reklamní kampaně na Coca-colu ve 30. letech XX. století. Ale již před rokem 1931, kdy Coca-Cola začala používat v reklamě Santa Clause, byl tento vzhled považován za běžný a byl zřejmě uváděn již v reklamní kampani společnosti White Rock vyrábějící nápoje. Ta jej v uvedené podobě začala znázorňovat již od roku 1915.
K současné komerční verzi příběhu o Santa Klausovi patří i to, že jezdí rozdávat dětem dárky na saních tažených devíti létajícími soby. Poprvé se obrázek sobů v souvislosti se Santa Clausem objevil v roce 1823 – a to v básni Account of a Visit from St. Nicholas, kterou zřejmě napsal Henry Beekman Livingston. Později byla přepracována a rozšířena pod názvem The Night Before Christmas. V této verzi je zmínka o saních tažených osmi sobi, kteří se jmenují Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Dunder a Blixem. Devátý sob, Rudolph, se objevil teprve v roce 1939. O jeho vznik se zasloužil Robert L. May, který sepsal pro síť obchodních řetězců Montgomery Ward rýmovaný příběh Rudolph the Red-Nosed Reindeer. V tomto příběhu se objevil další sob se zářícím červeným nosem. A kvůli svému nosu nebyl přijímán ostatními soby, dokud si ho nevšiml Santa Claus. Ten soba Rudolpha požádal, aby vedl jeho sáně v husté mlze, kvůli níž hrozilo, že děti nedostanou včas své dárky. Již během roku 1939 bylo dětem rozdáno 2,4 milionu výtisků tohoto příběhu. V r. 1949 vyšla zhudebněná verze od Johnyho Markse. A celý příběh byl i několikrát uveden na filmové plátno.
Problém s tradicemi je v tom, že v České republice práci Santa Clause vykonává Ježíšek. V jiných zemích má úlohu podobnou roli Dědy Mráze (Rusko), Koulukupiho (Finsko), Christkindla (Německo) nebo pére Noela (francouzsky mluvící země). Santa Claus se stal dominantní postavou především v USA, v Kanadě a ve Velké Británii. Problém se Santou Clausem je do značné míry zaviněn tím, že je evidentní jak tato figura slouží komerční mašinérii roztáčené na plné otáčky v předvánočním čase. Proto se proti němu objevuje výrazný odpor a námitka, že naše původní tradice obsahuje pouze Ježíška jakožto symbol tajemství Vánoc. A na tyto tajemné Vánoce jsme se všichni jako malí těšili. A to až do doby, než nám dospělí či spolužáci vyzradili, že Ježíšek neexistuje v té verzi, v jaké v něj věří všechny malé děti.
Je ovšem otázkou, zda magické tajemství vánoc s Ježíškem lze přivolat pomocí demonstrací, kdy dav skanduje: Táhni Santo, my chceme Ježíška! Sundejte z balkonů šplhajícího červeného tlouštíka! Ucpěte komíny! Vrať se, odkud jsi přišel, Santo! Podobné vzkazy nechávají desítky lidí na internetových stránkách www.zachrantejeziska.cz. Organizátoři petice za záchranu Ježíška a odstranění Santa Clause a sv. Mikuláše plédují za zachování tradice českých Vánoc s Ježíškem. Pod jejich petici se podepsalo snad již kolem 21.000 lidí. Nově vytvořený tým pod akčním názvem Zachraňte Ježíška si údajně klade jediný cíl – a tím je zachovat krásu a originalitu českých Vánoc. V podpisech petice se objevují i krajané, kteří žijí v Anglii, Austrálii nebo třeba v Saúdské Arábii! "Jsme z České republiky a české tradice dodržujeme i v Anglii, kde žijeme," vzkazuje čtenářům webových stránek dvojice z Anglie. "Pečeme dvanáct druhů cukroví, na Vánoce nejíme, abychom viděli zlaté prasátko," uvádějí další krajané. A celá připravovaná záchranná akce vyvrcholila 19. prosince ve 13 hodin protestem před Úřadem vlády ČR na nábřeží Edvarda Beneše. Shromáždění se rozhodli použít kostýmy sněhuláků. Tomáš Zdechovský, který protest organizoval, konstatoval: "Myslím si ale, že se nám podařilo otevřít diskusi, kde si česká veřejnost uvědomuje krásu a originalitu tradičních českých vánočních svátků a chce ji zachovat i pro další generace."
Při protestu nových aktivistů se ozývalo skandování „Zachraňte Ježíška“ či „Přežili jsme dědu Mráze, přežijeme Santa Clause“. Demonstrujícím údajně nejvíce vadí, že „tajemný a komorní Ježíšek je brutálně zatlačován hlučným kýčovitým skřítkem, jakýmsi červeným tlouštíkem, který propaguje zboží všeho druhu, od prezervativů až po automobily“. Petici, přimlouvající se za záchranu Ježíška, přijal od demonstrantů lidovecký ministr Cyril Svoboda. Ten jako věřící jejich argumenty podpořil. Podle Svobody je současný import ze zahraničí naprosto otřesný. Vánoce jsou především křesťanský svátek, při němž slavíme narození Kristovo – a to znamená Ježíška. Neslavíme narození ani Santa Clause, ani dědy Mráze. Oni se totiž nenarodili, prohlásil ministr.
Aktivisté měli v pátek v rukou ještě jeden pádný argument. U nás máme svatého Mikuláše neboli Santa Clause. Jenže ten nosí tradičně dárky v noci z 5. na 6. prosince. Bylo by divné, kdyby se tady, krátce po sobě, dvakrát objevovala tatáž figura.
Existuje ovšem i celá řada lidí, která je ale k akcím typu „Zachraňte Ježíška“ silně skeptická. Patří k nim i ředitel Občanského institutu Roman Joch, který prohlásil: „Halloween i Valentín jsou nám upřímně protivní, ale obávám se, že to, co lidé slaví, si budou rozhodovat samotní lidé. Je hezké, když máme kampaň, abychom pili naši dobrou moravskou slivovici, ale bohužel naši lidé někdy dávají přednost whisky nebo vodce.“ Roman Joch také připomíná, že tradice, které jsou odříznuté od svých kořenů, nakonec stejně zaniknou: „Chceme-li skutečně zachránit Ježíška, je k tomu jediná cesta, je to rekristianizace české společnosti. Je to misijní úsilí, které já bohužel postrádám na straně našich biskupů. Jinak si ale myslet, že zachráníme Ježíška pouze proto, že je to hezká tradice, to je iluzorní. Nechápou-li lidé smysl Vánoc, jaký byl původní, to znamená náboženský, tak tradice nakonec zemře.“
Alex Koenigsmark k celé aféře připojuje vlastní výklad a uvádí: V devadesátých letech se přihodila taková pěkná příhoda: V městě P. vykradl Santa Claus s revolverem v ruce jednu z četných směnáren, zvaných change. Na jeho čin byly v okolí různé názory. Většina se tomu smála. Někteří občané říkali, že to žádný Santa Klaus nebyl, jiní říkali, že ano, právě proto, že to s revolverem uměl a tak podobně. Bojovníci proti komunistům, kteří za vlády komunistů drželi hubu a krok, podobně jako nájemní novináři, rozšiřovali, že to byl levičácký agent, který měl našeho spojence Santu lidu zošklivit. Těm blbostem samozřejmě nikdo nevěřil, ani jejich autor…
Koenigsmark dále podtrhuje, že na rozdíl od Dědy Klause a Santa Mráze, se nikdy nepředváděl a neskákal namnožen v obchodních domech. Upozorňuje rovněž, že Mráz a Santa jsou bratři, kteří jako kdyby si z oka vypadli. Proto taky děda Mráz spokojeně přežil listopad 1989, prostě se přidav k bratrovi. Proti Ježíškovi mají oba jednu společnou vlastnost - jsou to materialisté a monetaristé, kteří odporně poskakují po nákupních střediscích a nutí lidi utrácet – a také jednou ročně donutí i novináře, kteří jinak píší monetaristické a neviditelně ruko-tržní komentáře, aby se nad tím, čemu jinak věrně slouží, pokrytecky pozastavili a mleli cosi o Ježíškovi a jeho tichých zázracích. Ježíšek na ně kašle – a většina lidí také.
Koenigsmark tomu ovšem nasazuje korunu, když říká, že vánoce, jinak původně svátky slunovratu, jsou prostě svátkem dárků, přičemž o ztrátě duchovních rozměrů se nechtěl rozepisovat, protože by prý na nic nového nepřišel. V Rusku dárky nosí Děda Mráz, jehož saně netáhne Sněhurka, jak si myslel jeden v MFD, v Americe Santa Claus, jehož saně taky táhnou sobi a u nás Ježíšek.
Ladislav Větvička na to jde ostřeji, když uvádí, že Santa je všude. Leze mu do baráku oknem i dveřmi. Přestože je bachratý, rád k lidem leze i anténním drátem od televize. Lze jej potkat na ulicích, v obchodech, objevil se i na stránkách novin. Marketingově to má dokonale promakané.. Tlustý zadek narvaný v červeno bílých hadrech, na hlavě červenou fusekli, bílé rukavičky, s úchylným úsměvem se věnuje chlapečkům i holčičkám. Fuj!
Větvička, píše, že: O víkendu jsem jedno také tlusté prase potkal v hitlermarketu. Vytahoval z pytle lízátka a lákal na ně malé děcka. V radiu hlásili celosvětový zátah na pedofily, tenhle jim evidentně uniknul. Zajímavé je, že tato zrůda je nápadně podobná starému senilnímu Dědkovi Mrázovi, kterého kdysi tak mohutně podporovali komanči. I tenhle dědek měl podobně nechutné rysy. Skončil na smeťáku českých dějin, tak jako za nim půjde i Santa. Jednou. Snad. Jednou se totiž vratí zpátky starý dobry Ježíšek.
Větvička upozorňuje i na důležitý psychologický moment. Ten je založen v marketingové propagaci Santy. Větvička píše v dialektu, bez diakritiky, proto je třeba jeho text parafrázovat. Uvádí v něm: To bylo v 19. století jiné. Ježíš byl vidět na každé křižovatce, v každé vesnici, na každých božích mukách. Dneska už tomu tak není, protože kdo by jej stavěl u dálničních odboček nebo na přechodech pro medvědy? A v tom je problém. Jak Američan, tak i Rus dobře vědí, že vizuální stránka Dědka i Santy musí být dobře zvládnuta. Za nimi Ježíšek marketingově zaostává. Zkuste děcku namluvit, že ten chlap s přibitýma nohama a hřebíkama v rukách vám přiletí do kvartýru s pytlem plným Lega a jiných dárečků. Na to vám dneska žádné děcko neskočí. A tak nezbývá, než děckám valit klíny do hlavy, že tu jakýsi duch letěl, vlezl dovnitř balkonem a zas valil dál, neboť toho má dneska moc. A děcka věří jak hloupé. A to je dobře, protože kdybyste mu zkusili navalit do hlavy, že přiletěl ten bachratý Santa a prolezl větračku u okna, asi byste u vašeho děcka ztratili i poslední zbytek důvěry.
Vedle toho se na internetu najde daleko ostřejší výroky: „Odmítáme, že by nám kdy nosil dárky červený americký tlouštík a tímto způsobem chceme vyzvat českou společnost a její představitele, aby nepodléhali vlivům ze západu.“ Takto přibližuje smysl celého projektu student multimediálních komunikací Adam Dušek, autor petice Zachraňte Ježíška. Jeho slovník připomíná silně výroky o mandelince bramborové jakožto americkém brouku, který do Čech nasadili imperialisté, aby zničili socialistickou úrodu.
Tvůrci protestního projektu na internetových stránkách www.zachrantejeziska.cz vyzývají širokou veřejnost, aby svým podpisem vyjádřila podporu zachování tradičních vánočních svátků.
Nápad zaujal i konzultanta dobrovolnických projektů Romana Málka: „Dlouhodobě fandím mladým lidem a tento projekt mě velmi zaujal. Proto jsem podpořil petici a rozhodl jsem se na 19. prosince vzít dovolenou a vydat se s organizátory na happeningový protest před Úřad Vlády na pražské nábřeží Edvarda Beneše. Tam organizátoři připravili otevřený protest a předání petice s podpisy představitelům české veřejnosti,“ říká s úsměvem na tváři Málek.
Silná tradice Ježíška odolala za dob komunistického režimu pokusu prosadit do popředí Dědu Mráze a v současnosti o své místo musí bojovat právě se Santou Clausem. Jeho nejsilnější zbraní je masivní reklamní propagace nadnárodních firem a korporací, které v mnoha zemích dokázaly porazit místní tradice. „Z toho důvodu je podle nás nutné, aby si česká veřejnost uvědomila krásu a originalitu tradičních českých Vánoc a zachovala ji pro další generace. Přežili jsme Dědu Mráze, přežijeme Santu Clause,“ dodávají Zdechovský a Dušek z projektu Zachraňte Ježíška. Atd. Atd...
Když kněz dnes při raní mši hřímal, že sv. Mikuláš se nenarodil, ani Santa Claus se nenarodil, ale narodil se Ježíš, tak jenom opakoval slova bývalého ministra zahračí - Cyrila Svobody. Ale hudba - na rozdíl od ubohého kázání - byla nádherná. Závěrečná velice dlouhá improvizace varhaníka nejen málem zbořila kostel, ale ukázala opět neuvěřitelnou krásu a sílu tohoto nástroje. Naši předkové nejen, že nepotřebovali žádné zesilovače, ale ani elektronická média. Bezprostřední zážitek žádné elektronické médium stejně nenahradí...
Žádné komentáře:
Okomentovat